Dokonalá mrcha | 23. díl - KONEC

3. října 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
"Tak, tahle je snad poslední" prohlásil Bill a rozhlédl se po předsíni plné krabic s věcmi. "Fakt? No ale nemáme tady toho ještě zrovna málo na práci" usmála se Linda a nahlédla do krabice,kterou položil na zem. Byly tam stará alba s fotkami a nějaké další věci. Prostě musela to jedno,moc dobře známé vzít a otevřít ho. Bill si povzdychl. Linda listovala albem plným jejích fotek ,ale také fotek Denisiných… Byly tam spolu,šťastně se smály,objímaly a vypadaly tak vesele…zalily se jí oči slzami,jako pokaždé,když se na tohle koukla.. Vždycky žila bezstarostný život,který nebyl omezen ani ze strany rodičů,kteří byli stále pryč. Žila ho vlastně se svou sestrou,kterou milovala nadevše,ale zjistila to bohužel pozdě. Bezcitně jí využívala a občas jí přebrala nějakého toho kluka. A pak přišel Bill..Denisina největší láska. Linda se jim do vztahu zprva plést nechtěla,ale když jí vyhecovaly kamarádky..navíc Bill byl opravdu luxusní kousek do jejího seznamu. A tak si řekla,proč ne? Denisa to už párkrát překonala,překoná to i tentokrát. Nakonec to vlastně celé odnesla Dee,která zahynula vlivem rozrušení a také toho bezohledného řidiče. Možná to bylo celé trest pro Lindu. Z jejího dokonalého života se stalo peklo,nejednou si přála,aby pod tím autem skončila ona a nemusela zažívat tyhle muka. Ale osud tomu tak chtěl..a Linda si to možná i zasloužila. Jenže tu byl pořád Bill,který jediný jí z toho dna dokázal vytáhnout. Linda se oklepala,ale potom naběhla na svůj starý styl života ,a tak musela přijít další rána. Tentokrát si to zavinila sama svojí nevěrou,taky tou starou nechutnou sázkou.. a Billovy nervy to už nevydržely.. A tak si chtěla vzít život.. Jenže tady byl pořád Bill,který nebyl ochotný nechat jí odejít..Už jednou ztratil svojí lásku a teď to nehodlal nechat dopustit znovu. Kdyby tu pro ní Bill nebyl,tak už by byla dávno u své sestry. Bill vycítil,že Linda na tom začíná být zase špatně a tak jí vytrhnul album z rukou a pevně jí obejmul. "šššš..miláčku,to bude dobrý..ale slib mi,že se na to nebudeš koukat,ano?" šeptal jí Bill. "Bille.."popotáhla Linda… "no tak.."zamračil se naoko a dal jí pusu na nos.. "já nevim,co bych dělala,kdybych tě neměla.." pronesla Linda. "já taky nevim,co bych bez tebe dělal,zlato...x) teď tu není místo pro smutek..tak se rozhlídni..no" usmál se.. on se s tou smrtí už docela vyrovnal a věděl,že musí být ten silný,aby Lindu nadále podpořil. Po tom sebevražedném pokusu na tom byla opravdu špatně…ale s pomocí psychiatrů všechno překonali. Už si neuměl představit svůj život bez téhle, sice životem zničené,ale přesto stále nádherné bytosti. Linda se rozhlédla..a musela se také usmát. Na tohle se tak těšila.. Konečně byl jejich nový byt zařízený a oni mohli začít žít spolu..prakticky nový život,bez stínu její mrtvé sestry a bez Lindiných hysterických rodičů. "Lásko..já vim,že tenhle rok byl pro nás hodně těžkej,ale už je to za náma a teď chci,abys byla šťastná rozumíš?" řekl Bill. Mluvil o vskutku náročném roce,který Linda strávila v léčebně,či nemocnici..nebo někdy u rodičů..mockrát se bál,že to nezvládne,že to je i na něj moc,k tomu ještě hraní se skupinou,které ale výrazně omezil na protest všech..kdyby jí tak moc nemiloval,tak nic dobře nedopadlo. "Bille..miluju tě..strašně moc.." řekla Linda a dala mu dlouhý polibek. "vždyť víš,jak moc miluju já tebe.."usmál se a vzal jí za ruku.. "pojď,něco ti ukážu.." "kam mě vedeš?" smála se Linda.. "uvidíš.." otevřel dveře do prostorné,do černo-fialova laděné ložnice. "hej..tak to je luxus..to si navrhoval taky ty,viď.." řekla Linda.. "hmm mělo to bejt překvapení.." "je to nádherný,Bille.." "a víš čím se nejlíp zahání smutek?" usmál se Bill a v očích mu hrály jiskřičky.. "hm?" "sexem" zazubil se.. Linda se začala smát..po dlouhé době..opravdu upřímný smích. "ty seš ale.." řekla s úsměvem… Ale polibek si samozřejmě dát nechala..i svléknout tričko,položit na postel a nechat se zbavit ostatního oblečení taky..kdo by odolal?x) KONEC x)
 

Dokonalá mrcha | 22. díl

2. října 2011 v 18:00 | Mischa =D
"Tome?Lin'…" "usmířili ste se?" "jo…Tome…já konečně si můžu trochu oddychnout…a vim,že bude zase všechno dobrý" "to sem rád.."pousmál se Tom. "tak co Linduš?Doufám,že už tě to přešlo…"řekl Tom,když vstoupil s úsměvem do jejího pokoje… "jo Tome..už asi jo" řekla Linda. "já myslim,že mi ale dlužíte vy dva ještě omluvu"vzpomněl si Bill "a za co?"zeptal se zamyšleně Tom "já myslim,že za ten náš blbej úlet" "jakej úlet?"vykulil oči Tom "drahej bráško…na nedávný party mě moje holka s tebou podvedla"řekl Bill pomalu Tomovi,aby to pochopil. "co-cože?" takový pohled s vykulenýma očima rozesmál Billa a dokonce i Lindu. "vidíš…to vypovídá o našem stavu,Tom si to ani nepamatuje…a mě to strašně mrzí…" "tyvoe jako,že ty a já?" zeptal se Lindy Tom "jo Tome…" "ježiši brácha..sorry,ale já vo tom ani nevim"řekl Tom a Bill s Lindou se smáli. "jo no…asi vám to prominu"řekl Bill. "pánové,návštěvní hodiny končí.Přijďte si odpoledne ve čtyři hodiny,nebo zítra"oznámila jim starší trochu nepříjemná sestra a zase odešla. "tak už musíme jít…já se určitě stavim i odpoledne,jestli mě sem pustěj..totiž předtím nás sem nechtěli pustit" "já jsem nikoho nechtěla vidět."odpověděla Linda. "a teď už chceš?" "vás dva určitě" "tak zatím" řekl Tom "ahoj..Linduško"usmál se Bill…a dal jí další pusu na tvář, "čau…a stav se ještě…já se tady totiž začínám nudit." Vyšli z jejího pokoje a Bill se usmíval. "Tome..já..sem tak rád,že je všechno zas Oukej" "já taky ale Bille…nechci ti nějako kazit radost…ale ona se pokusila o sebevraždu,rozumíš? To většinou moc normální lidi nedělaj,ten doktor měl přece jenom tenkrát pravdu.." "já vim,ale musíš ji pochopit! Víš čim už prošla?" "já to chápu,ale doopravdy potřebuje psychiatra." "možná by to neškodilo,mohl by jí ulevit,ale já vim na co narážíš,říkáš si,že si jí nechám k sobě připoutat a co pak budu dělat s bláznem na krku,žejo" Bill se trochu naštval "je to hnusný,ale něco takovýho sem chtěl říct" "Tome,chápeš,že ona to udělala kvůli mně?Kvůli mně!" řekl Bill nešťastně. "jasně…ale jen kůli nějaký blbý hádce" "Dyť nevíš,co se tam mezi náma stalo!!! Byl sem na ní fakt strašně hnusnej!Přehnal sem to,navíc jsem jí řekl,že jí nechci do konce života vidět,že je hnusná mrcha a podobný věci" "já vim,ale.." "chápej,že je to prostě MOJE chyba,věděl jsem jak je na tom duševně a měl sem se trochu ovládat" "já bych v tvý situaci asi reagoval stejně" "nojo,ale prostě musíš pochopit,že kdybych se teď na ní vykašlal,tak to nedopadne vůbec dobře." "co když ale…" "Tome,já to nedělám ze soucitu.Miluju jí." "v tomhle tě obdivuju brácha…já nevim,co bych dělal na tvým místě" "kdybys jí miloval,tak bys taky nepochyboval. Já jí v tom nenechám,potřebuje mě. Víš jaký má rodiče…pořád věřim,že ona se z toho dostane.Je silná,překoná to." "nikdy nebude nic jako dřív…" "máš pravdu,nebude,ale bude líp,tím jsem si jistej" Tom Billa bratrsky objal. V tuhle chvíli obdivoval jeho vyrovnanost,která přišla z čista jasna. Ještě před pár dny ho viděl úplně na dně,psychicky vyčerpaného. Teď objímal silného a vyrovnaného Billa,který věřil,že všechno zase bude dobré. Přesvědčil Toma. Tom hodně pochyboval o Lindě,není se čemu divit,pokus o sebevraždu je docela velký důvod,jak si o někom začít myslet,že je blázen. Jenomže viděl,že Bill ji neopustí,věděl,že jí opravdu miluje a bude při ní stát za každou cenu. To ho taky udivilo. Jeho bratr byl vždy tak trochu..možná trochu víc egoistický,myslel sám na sebe. Ale události posledního necelého roku ho hodně změnily. Není se čemu divit. A stejně přes to všechno měl stále Bill naději,že to bude zase všechno skvělé. Bill přemýšlel nad tím,že opravdu Lindu miluje…už dlouho si nebyl ničím tak jistý. Ale trochu ho děsilo,jak krutě mu vyznala její lásku. Sebevraždou. Dala mu najevo,že bez něho opravdu nechce žít,že je jediný,koho na světě má. Ani chvilku nepřemýšlel nad tím,že by jí opustil. Ano,je nevyrovnaná,ale ta pravá pro něho. Dopoledne i kousek odpoledne uběhl dost rychle a Bill byl znovu na cestě do nemocnice. Ještě před tím se zastavil v pár obchodech,protože chtěl něco koupit.K Lindě ho tentokrát pustili bez problémů,zaklepal a vstoupil. Viděl,jak se jí trochu rozzářily oči,když ho viděla. "ahoj :)"řekl a krásně se na ní usmál. Lindu to zahřálo,milovala Billův úsměv. "prosimtě co to sem táhneš?"usmála se… "no koupil jsem ti pár věcí" pořád se tak sladce smál a přisedl si k Lindě na lůžko. Oboum připadalo,jako kdyby bylo zase všecko při starém,jako kdyby tady nebyl žádný problém,jako kdyby se žádná z nedávných událostí nestala. Podal jí krabici s novým telefonem. "koupil jsem ti mobil,protože mám pocit,že ten tvůj se už asi zpravit nedá…" ušklíbla se,moc dobře si pamatovala,jak praštila mobilem o zeď,po tom,co mu zavolala a řekla,že ho stejně miluje. "no…díky"řekla jenom překvapeně. "taky abys mi mohla pořád psát a volat,kdybych sem zrovna nemohl…"dodal "díky moc.." řekla ještě jednou. Pak dostala ještě nějakou čokoládu a sladkosti "chceš mě vykrmit?" usmála se "trochu bys to potřebovala.." nemyslel to nijak špatně,Linda moc dobře věděla,že za poslední dobu až nezdravě zhubla..docela by chtěla svojí dřívější postavu zpátky "no ty máš co říkat" odpověděla. Bill jen pokčil rameny "já se snažim,ale holt to nějako nejde no"zasmál se :)věděla,kolik toho spořádá…ale jeho váha se nemění " no třeba se jednou dočkáš..konečně zmužníš" "heej :D" řekl Bill naoko uraženě,ale stejně se smál…

Dokonalá mrcha | 21. díl

1. října 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Pomalu otevřela oči.Viděla nad sebou bílý strop-že by byla v nebi? Ale tam se přece sebevrazi nedostanou. Bolela jí hlava a byla velmi slabá. Brněly jí zápěstí a když pootočila hlavu,zjistila,že je má zavázané…pak jí to začalo docházet,je v nemocnici,přežila! "koukni se!!probírá se"slyšela nějakou ženu a poznala v ní svou matku,hleděla na ní se slzami v očích a byl tam i její otec. "Linduško…zlatíčko,co si nám to udělala?" přistoupila blíž k její posteli a rozbrečela se "Nechte mě na pokoji!Proč jste mě nenechali umřít?"křičela co nejvíc jí oslabené tělo dovolilo.Její matka se rozbrečela opravdu nahlas "no tak..Lin'"snažila se jí ukonejšit "Nesahej na mě!!!Nikdy jsem vás nezajímala až teď!!!Já chtěla chcípnout..už nechci dál bejt na tomhle hnusnym světě!Dejte mi všichni pokoj"nepřestávala a snažila se zvednout. Její otec urychleně zavolal doktora,který přiběhnul a píchnul jí uklidňovací injekci. Chvilku se ještě zmítala,ale pak to přešlo ke klepání a nakonec jen tak ležela s otevřenýma očima a ani se nepohnula. "tohle nebyla moje dcera"zašeptala Lindy matka s pláčem. "paní Keplerová,vaše dcera potřebuje psychiatra." Řekl jen tichým hlasem doktor a otec objal matku. "Teď byste asi měli odejít,jak vidíte,tak potřebuje klid a asi bude nejlepší,když se tu stavíte až za pár dní. Nejdřív se potřebuje trochu probrat z toho šoku" Lindy rodiče mlčky opustili nemocnici. Toma ani Billa k ní nepustili. Po té scéně s jejími rodiči tam nesměl nikdo. Po pár dnech se trochu víc zotavila. Sice odmítala jíst,ale nemocniční psycholožka jí už trochu pomohla. Ze začátku s ní Linda odmítala mluvit,ale pak zjistila,že je to velmi příjemná mladá žena a tak se jí postupně začala svěřovat. Stále však odmítala vidět své rodiče,říkala,že když přijedou jen když se dozví,že je skoro mrtvá,tak ať jí neotravujou. Její matce to rvalo srdce,ale konečně jí začalo docházet,že svoje obě dcery hodně zanedbávala. Byla na zhroucení…jedna je mrtvá,druhá skoro.Navíc psychicky narušená…bědovala nad svým osudem a osudem jejich rodiny. Byl docela příjemný sluneční den,dopoledne.Linda si zrovna něco četla,už jí bylo lépe fyzicky a psychicky taky-ale to jen o málo. Přece jenom byla v nemocnici zatím krátkou dobu a stále říkala,že už nechce žít. Ozvalo se zaklepání na dveře a po chvíli se ve dveřích objevila hlava s kšiltovkou…Linda zvedla překvapeně oči od knížky,aby se podívala na příchozího Toma a za ním i Billa. Trochu jí to setkání hlavně s Billem děsilo. Bylo na něm vidět,že jeho taky. Ale přesto mohla v jeho očích vyčíst radost a úlevu. "a-ahoj"řekla jim a oni si sedli k její posteli. Pozdravili. Nejdřív Billa píchlo u srdce,jak Linda vypadá. Zplihlé blonďaté vlasy a křídově bílá barva v obličeji. Přesto mu přišla jako vždy nádherná. Nikdo nevěděl,jak začít mluvit. "díky,že jste přišli"řekla potichu a pohledem bloudila po místnosti. "já ehm…já myslim,že bych vás tady nejdřív měl nechat o samotě…"řekl Tom,rychle se zvednul a odešel. Stačil zachytit Billův prosebný pohled,aby ho tam nenechával. Linda nechtěla,ale z očí jí začaly téct slzy. Vybavila se jí celá jejich hádka…všechny ty hnusné nadávky… "Bille…já…"chtěla začít mluvit,ale zlomil se jí hlas. "Linduško…promiň…promiň je mi to tak líto…já nechtěl jsem…"řekl Bill a po jeho tváři stékaly slzy "to to…je dobrý Bille"řekla. Odpustila mu…vůbec se na něho nezlobila… "né to není dobrý…já…hrozně mě to zranilo…ta sázka a tak,ale přehnal jsem to" "necháš si to konečně vysvětlit?" "jo..prosím…" "je pravda,že to byla sázka…ale byla sem v tý době hrozná kráva…vůbec mi nedocházelo co dělám…já pro tohle vlastně ani nemám vysvětlení víš…dřív jsem byla taková…taková mrcha,ale nikdy,nikdy jsem nechtěla,aby Dee umřela. Vždyť víš jak mě to vzalo…já vlastně ani teď sem se s tim nesmířila…pak už mi ta sázka fakt byla u prdele!!! A Sandra a všechny holky to věděly,že to byla blbost a nikdy sme o tom už nemluvily…je to dost velká minulost…Bille…" "já vim …ale došlo mi to pozdě…Sandra se chtěla mstít" "je stejná jako jsem byla dřív já,víš,kdybych umřela…tak prostě by to bylo všechno jednodušší,chápeš?já už fakt nemám chuť do života! Chci bejt zase s Dee jako dřív…"brečela…a křičela… "ne prosím tohle neříkej!!co bych tady bez tebe dělal?" posunul se blíž k její posteli a stisknul jí opatrně ruku. "vždyť si mi řek,že už mě nechceš nikdy vidět.už sem fakt ztratila všechny chápeš?" "ne neztratila…já to nemyslel vážně! Miluju tě,Lin'…chápeš?moc tě miluju a nesmíš mě nikdy opustit!!"oba brečeli… "já tebe taky … ani nevíš jak!!!" "když..když mi došlo,jak by ta naše hádka mohla dopadnout…jeli jsme hned k tobě,ale bylo už pozdě…já nevěděl co mám dělat,tolik sem se bál…málem sem z toho zešílel" objali se..tak zlehka,ale přesto Linda konečně cítila něčí lásku. Myslela si,že ztratila Billa a bez toho by skutečně už neměla chuť žít,ale teď v ní vysvitlo zase malé světýlko. "prosím dojdi pro Toma..chtěla bych si s ním taky něco říct"řekla mu a on mohl vidět na jejích rtech malý úsměv.Setřel jí slzy a políbil na tvář.
 


Dokonalá mrcha | 20. díl

30. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Bill se rozhodl,že se vydá do té koupelny…kde…se to stalo. Tom ho naštěstí zadržel. Bill neměl teď žádnou sílu,chvilku vzdoroval a křičel,že to prostě musí vidět,vidět,co si kvůli němu provedla,ale Tom ho udržel a pak přiměl jít zpátky do předsíně a tam si sednout do křesla. Za normálních okolností by hned určitě jeli do té nemocnice,ale teď to Billův stav nedovoloval. Policie už byla na místě. Sandra už taky zmizela. Tomovi bylo upřímně jedno,kam šla.Teď ji hrozně nenáviděl,vinil ji z celé nastalé situace a měl chuť jí fyzicky ublížit. "Bille,poď,musíš si jít domů lehnout" řekl pomalu Billovi,který zíral do prázdna "ne Tome,musíme do nemocnice"rozhodl se najednou. "Ne Bille,ty už dneska ani nikam nedojdeš chápeš?zejtra je taky den" "ale Tome..co když do tý doby….umře?" zeptal se nešťastně Bill "To už je jenom na ní…víš jestli bude silná a bude mít nějakou chuť k životu. Ona to určitě dokáže. Co jí znám,postavila se na nohy už tolikrát…tahle holka byla vždycky tak trochu od rány v určitejch věcech" Bill se pousmál,vzpomněl si ,jak Lin' řešila rázně některý situace…pak se ale zase zamračil,protože mu došla realita. "Tome,ale já tam musim bejt s ní" "to nejde,stejně by nás k ní nepustili,půjdeme tam hned ráno,slibuju." Pomalu se zvedli a Tom zavolal zase taxíka…jinak by bratra domů dostat nedokázal. "já..já se tak bojim"špitl Bill ,když ho Tom ukládal do postele "já taky" už se na žádnou jinou odpověď nezmohl. Billovi se tu noc zdály hrozné sny. Ale byly to spíš vzpomínky. Prožíval muka,viděl ty chvíle,když byl v nemocnici s Lin',když umřela DeeDee…její pohřeb,křičí na Lin'…dokonce ve snu viděl Lindu jak se podřezává. Vzbudil se s výkřikem to temna. Rozednívalo se. Prudce vstal z postele a šel do vedlejšího pokoje. "Tome,Tome vzbuď se!musíme do nemocnice" tentokrát Tom vstal rychle,bez odporu. Bylo sedm hodin ráno. Bill se ani nezatěžoval s make-upem. Upřímně dneska by mu to stejně nepomohlo,zarudlé oči a nevyspalost by nezakryl ani nejsilnějším prostředkem. Tom si ještě vzal rychle něco k jídlu a pak jeli do nemocnice. Když dorazili,Bill neměl žádnou barvu v obličeji a i přes naraženou bejsku přímo do obličeje bylo vidět,jak je na tom špatně. I když Tom dneska nevypadal o nic moc líp. Taky se bál. Na recepci se Bill neměl k tomu,aby se zeptal. "prosimvás,včera sem přivezli dívku-Lindu Keplerovou…"řekl Tom. Paní chvilku koukala do počítače. "ano…třetí patro…"sdělila jim informace na jakém oddělení jí najdou a oni brali schody po třech. Billovi svítila naděje,že bude zase všechno dobré. Když byli tam,snažili se najít doktora…dělali to všechno tak zmateně..,prostě teď nemohli moc přemýšlet. Nakonec ale našli svůj cíl "ano ano,jsem její lékař…" "a jak jí je prosím,můžu k ní?" "je stabilizovaná. Ztratila obrovské množství krve,ale bojuje s tím. Myslím,že to zvládne,fyzicky,ale psychicky na tom asi moc dobře nebude…víte to lidi co se chtějí zabít většinou nejsou"nechutně na ně mrkl a Bill začal mít na něho vztek "a můžeme k ní?" "no jen na malou chvíli,ale zatím se neprobrala. Dostala silné léky,probere se nejdřív zítra" Odvedl je do příslušného pokoje. Ležela tam,Billovy oči už byly zase plné slz. V obličeji křídově bílá s tlustě obvázanými zapěstími. Ležela a nejevila známky života,ale přístroje,na kterých byla napojená naštěstí udávaly zprávu,že žije. Bill je letmo dotkl její ruky…byla tak studená… "pánové asi byste měli odejít…teď vážně potřebuje nejvyšší klid.přijďte zítra" vypakoval je doktor zase z pokoje. "vypadala tak…" "mrtvě" doplnil Toma Bill. "ale žije Bille,zvládla to,neříkal doktor ,že je stabilizovaná?to je aspoň trochu důvod k radosti" Bill ovšem neviděl nic vyřešeného "to u DeeDee říkali taky"prohlásil suše. Pak si dali kafe v automatu. Potřebovali trochu vzpruhu. Sedli si tam. "proč se tohle musí dít mně a lidem,který miluju?mám hroznou smůlu…" "Bille..no tak..nevěš hlavu. Linda to přežije a bude zase všechno jako dřív.."řekl Tom. Ale věděl,že nebude…nikdy nebude nic tak,jako když ještě DeeDee žila,když vlastně Bill ani neznal Lindu…nikdy nebude nic tak,jako když byl nakonec s Lindou neuvěřitelně šťastný…Linda si sáhla na život…opravdu není psychicky v pořádku. "měli bysme domů,nevim jak ty,ale já dneska v noci nespal.a teď už můžu mít přece jenom větší klid…hlavně ty by sis měl odpočinout…"prohlásil Tom "Tome.." "no?" "já strašně moc ti děkuju..za všechno…podržel si mě,bez tebe bych to nezvádl"řekl Bill popravdě "Bille…mám tě strašně moc rád,ty to víš,vždyť sme dvojčata. Od toho tady taky sem,abych tě podržel…" Tohle Bill potřeboval slyšet,že ho má ještě někdo na světě rád…

Kaulitzi, ty ******! | 19.díl - KONEC

30. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Vystřelím z postele, jako by mě někdo uštknul. "Tome?" vyhrknu skrčena v koutku pokoje. "Co to mělo znamenat???" "Nic, co by? Hele, nedělej se, že nic nechceš, když to na tobě vidím, tak pojď za mnou a nedělej fóry!" řekne naprosto v klidu a posadí se na okraj postele. "Cože?" prudce se postavím a dám si ruce v bok. "Co tím jako myslíš??" "Co asi! Přeci sex… dovolila si mi lehnout k tobě do postele… snad sis nemyslela, že budu vedle tebe jen tak ležet?!" Mlčím, nevím co mám na tohle říct, vlastně má pravdu! Jak sem si vůbec mohla myslet, že když mi něco slíbí, že to dodrží. Sem tak blbá!!! A Tom pitomec. "Ty sis to fakt myslela?" pochopí Tom. "Hm…" brouknu a se skloněnou hlavou vejdu na balkon a zabouchnu za sebou dveře. Dnešní noc se rozhodnu strávit na balkóně, s tím člověkem už nechci bejt ani vteřinu. Divím se, že za mnou Tom ani nejde. Stulím se do klubíčka na lehátko a okamžitě usnu. Ráno se probudím celá polámaná, bolí mě celej člověk. Když se konečně postavím a jakž takž rozhejbu svoje zdřevěnělý končetin, tak ryche zamířím do svýho pokoje. Tom tu už není, a tak jdu rovnou do kuchyně. Určitě bude tam, musím mu říct, že… . Co to? Zarazím se ve dveřích kuchyně. Tomík tam není sám!!! Vedle něj sedí nějaká holka a něco si důvěrně špitají. To si teda za mně našel rychle náhradu, prevít! Hm aspoň kdyby nevypadala tak dobře, odfrknu si nahlas. Tom se přistiženě otočí a nasadí vyděšenej výraz. "Slyšela si něco?" optá se. "Ne!" syknu nasraně. "Já neposlouchám cizí rozhovory, teď sem přišla! Ale nebojte se, nebudu vás rušit, už zase jdu!" otočím se na patě a odcházím. "Nééé počkej, já…" slyším za sebou Tomův hlas, ale ta pinda do něj začne něco hustit a on okamžitě zmlkne. Tome, když já tě tak strašně móóóc miluju, řvu jak malá holka. Běžím pryč, pryč odsud, pryč z toho domu… pryč od Toma a od té jeho nádhery! Přes slzy skoro vůbec nevidím na cestu, lidi se po mně otáčejí, ale mně je úpe jedno… ani nevím kam běžím! A najednou stojím před domem Kaulitzů… proč sem běžela sem? Ptám se sama sebe, ale odpověď vlastně neznám, prostě můj vnitřní instinkt mě navedl sem. Zmáčknu zvonek a čekám. Už to chci vzdát, když v tom se rozrazí dveře a v nich stojí Bill s pleťovou maskou na xichtě. Okamžitě chytnu výtlem, snad poprvý v životě se směju a brečím zároveň. "Billí…" škytám. "…ohromně ti to sekne!" "Nech si ty fóry jo?" urazí, ale vzápětí si uvědomí, že není všecko v pořádku. "Proč tady vlastně si? Stalo se něco?" "Jóóó…" opět se neubráním dalšímu výbuchu. "Tom j… je… hajz… hajzl…" koktám a skoro vůbec nemůžu mluvit. "Pojď dál!" chytne mě Bill za ruku a vtáhne dovnitř bytu. "Máma je v obyváku tak pšt… zas má migrénu, tak ju nesmíme rušit!" Dojdeme do Billova pokoje a já se zhroutím na jeho postel. "Já sem taková kráááva," řvu jak o život. "Ale nejsi…" chlácholí mě Bill, přisedne si ke mně a obejme mě. "Tak povídej, co se stalo?" "Tom, má… má jinou!" stěží ze sebe vytlačím a máčím Billíkovi tričko. "Ale no ták, nebreč! Tím nic nevyřešíš, hlavně se musíš nejdřív uklidnit." Ještě půl hodinu tam u mě sedí, objímá mě a utěšuje. Pak si uvědomí, že má tu masku na sobě asi o 20 minut dýl, než má bejt a spustí poplach. Já se opět musím smát, jenže tohle všecko přivábí paní Kaulitzovou. "Bille, co tam vyvádíš? Sem ti řekla, že máš bejt zticha jak myška ne? A ty tu ječíš, jak…" zarazí se v půlce věty, páč si všimne mně. "Jenni…? Co ty tu?" Chytnu další výtlem, pohled na paní Kaulitzovou, s plínou na hlavě a na levé tváři má otisklý nějaký kolečko, asi ležela na něčem tvrdým, je fakt úžasnej. "Ehm… přišla sem na návštěvu za Billem!" odkašlu si a konečně se uklidním. "Ale už jdu… nebudu rušit, když vám není dobře!" "Ale né, to je dobrý, klidně tu buď!… Billé už si vytřel tu koupelku?" zařve až nadskočím. "Mno…" vykoukne Billďa ven. "Já… jaksi… mno víš… mami už se na to chystám… vidíš?" rychle zdvihne kyblík co má v ruce. "Ale to už mělo bejt dávno hotový… když nám Tom zdrhnul k Schneiderům, tak to musí dělat někdo místo něj!" "A co ty? Ty nemusíš dělat nic co?" žbrebtá si Bill polohlasně pod vousy. "Cos to říkal?" zaregistruje Kaulitzka odpor. "Ále… nic, co by?" zacouvá Bill zpátky do koupelky. "Nelži mi, já tě slyšela…" rozkřikne se Kaulitzka a chce jít do koupelny, jenže jaksi nemůže! Billík je chytrej kluk a rychle se zamknul. "Tak sakra otevři," lomcuje klikou, ale je jí to prd platný. Nečekám jak jejich spor skončí a rychle vyběhnu ven, ještě bych taky nějakou schytala. Hm… jenže kam teďka? Zapřemýšlím se. Nakonec se vydám zpátky domů, nemám kam jinam bych šla a stejnak se s Tomem chtě nechtě budu muset setkat. Doma je porád stejnej bordel, to snad ne… kurňa už by to mohl uklidit, za co ho platíme?! "Tome?" zařvu na celej barák. Ale vůbec nikdo se mi neozve, asi odešel s tou nánou. Opět začnu natahovat a slzy se mi rozkutálí po tvářích. Sem taková citlivka, ach jo! Zamířím do svýho pokoje a mám v úmyslu zahrabat se do postýlky a nevystrčit za celej den ani nos. Jenže je neděle a zejtra je zase škola… kurňa ještě bych se měla učit,… když mě se tááák nechce, protáhnu otráveně obličej. Co to? Začichám na chodbě… zdá se mi to nebo cejtím vonný svíčky? Hodně často si je zapaluju, páč mě to dokonale uklidňuje a tuhle nádhernou vůni bych poznala mezi tisíci. Ale kdo si tady zapaluje svíčky? Vejdu do svýho pokoje a málem to se mnou sekne. Uprostřed pokoje je ze svíček poskládáno srdíčko a napsaný MILUJU TĚ. Vyvalím na to očiska a nemůžu ani popadnout dech. V tu chvíli se otevřou balkónový dveře a vejde Tom. V ruce drží kytici růži a na tváři má takový zvláštní výraz. Jako by se mě bál bo co. "Tome?" užasnu. "Co to má všecko znamenat? To je pro mě?" "Jo… Jenni víš…" chce mi asi něco říct, ale neví jak na to. "Já…" sklopí oči. "Mno co?" pobídnu ho. "Já tě strašně moc miluju, ale prostě sem se těch citů zalekl, nikdy… ještě nikdy v životě, sem se do nikoho takhle nezbláznil. Je to pro mě něco naprosto novýho a já nevěděl jak se s tím vypořádat. Vím, byla to všecko blbost… ty naschvály, já sem se prostě snažil být ti co nejblíž. Jenže pak si mi to začala oplácet a já tě přesto porád miloval,… i když to tak nevypadalo, pravda chvílemi sem tě i nenáviděl, ale to byly jenom čistý vyjímky. Tebe prostě nelze nenávidět pořád! Jenni, můžeš mi to všechno odpustit?" Svým monologem mi úplně vyrazil dech, nevím co říct. "Hm… chápu tě!" řekne Tom a už chce odejít. "Ne Tome, počkej…" zastavím ho. "Mno…?" zvedne ke mně očka. "Kdo to byl dneska ráno?" zeptám se. "To byla kámoška… Né počkej…" řekne, když vidí, že se nadechuju, abych mu sdělila co si o těch jeho kámoškách myslím. "…opravdu jenom kámoška, nic víc! Uvědomil sem si, že sem to v noci přehnal a já prostě nevěděl, jak si tě získat zpátky. Tak sem jí brnknul a ona mi tady se vším pomohla, řekla mi že vám holkám se strašně líbí romantika a hlavně upřímnost. A jedině tímhle si tě opět získám. Ona mě dokopala k tomu, abych ti všecko řekl,… já bych k tomu nikdy neměl odvahu." Tak to bych do Toma nikdy neřekla, že může bejt i romantickej… mno i když to není z jeho hlavy. "Fakt? Všecko co tu říkáš je pravda??" optám se ještě pro jistotu. "Ano je! Ale pokud mi nevěříš, tak s tím samozřejmě nic nenadělám…" "Tome?" "Chápu, jo chápu tě…" svěsí ramena a už se má opět k odchodu. "Ale kam deš? Dyť sem ti ještě nic neřekla,… já ti věřím a taky odpouštím, Tome! A víš proč? Protože tě taky strašně moc miluju!" "Jenni!" vyhrkne a obejme mě. "Slibuju, že se už o nic nepokusím. Dokud nebudeš chtít sama, přísahám!" slavnostně slíbí a div mě neumačká. "Radši nepřísahej, to bude lepší!" uchichtnu se. Jenom doufám, že sem neudělala koninu. Láska je slepá a zamilovanej člověk udělá spousty hloupostí! Moc doufám, že já ji neudělala. "Tohle je taky pro mně?" ukážu na nádhernej pugét. "Jo jasně, líbí?" "Aby ne, takej pugét." Obdivně ho uchopím do ruky. "Tak a teď si už jenom moje," usměje se na mě Tomík a něžně vezme můj obličej do dlaní. "Mno a ty zase můj… slyšíš? MŮJ… žádný kámošky! Je ti to jasný?!" "Teď už jo a nic nás nerozdělí!!!" dopoví a stvrdí to nádherným polibkem. :-* ♥ THE END

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 16. díl KONEC

30. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Tom vzal nůž, kterým si před chvílí rozřezal ruku, aby se Amy mohla napít jeho krve, a zabodl si ho do břicha! Amy zakřičela, "Ty idiote, cos to udělal!?" Kousla se do ruky až se na její ruce objevil rudý potůček. "Napij se!"
"Ne!"
"Proč?"
"Protože bez tebe nemám důvod žít!"
"Tome, přestaň napij se!"
"Miluješ mě?"
"Jo, spokojenej?" Tom chytl její ruku a napil se její krve. Amy mu vyhrnula tričko a sledovala, jak se rána hojí. Dala mu pusu na čelo. "To už nikdy nedělej," Skočila na něho a začala ho zuřivě líbat. "Wauuu!"
"Co je?"

Dokonalá mrcha | 19. díl

29. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Proč mu to udělala?Proč se vsadila?Taková pitomost…sázka…o co vlastně?O Billa? Vsadila se o něho jako o nějakou nepodstatnou věc? A on jí na to skočil…Bill po cestě k Lindě potkal "náhodou" Sandru. Nějak se dozvěděla,že Bill už je ve městě a chtěla jim trochu "zpříjemnit" setkání po dlouhé době. Když se dozvěděl,že se Linda líbala s Tomem,byl spíš naštvaný na bratra,než na Lindu. Věděl,jaká je,že byla určitě opilá,ale myslel si,že by mu tohle bratr neudělal.Ale když se nad tím tak trochu zamyslel,vlastně by jim to prominul.není to zas tak dávno,kdy se líbal s nějakou neznámou dívkou na afterparty.Byl totálně mimo. Jenomže pak,když se Sandra svým nechutně jízlivým hlasem ještě zmínila,že je tu pár věcí,které by o Lin' měl,ale rozhodně nechtěl vědět,bylo mu jasné,že to nebude nic dobrého. Nejdřív jí řekl,ať mu to snad ani nesděluje,že už mu ta nevěra pro dnešek stačila,ale ona na něho najednou začala chrlit vodopád slov..něco o nějaké sázce a podobně. Trvalo mu docela dlouho chvíli,než mu všechno došlo. Jak to bylo před tím,ještě než Dee umřela…a hlavně staré rány se otevřely. I když nechtěl,musel brečet…nevěděl,jestli je to větší vztek nebo smutek. Od své Lindy čekal hodně věcí,věděl jaká byla dřív a jaká je i někdy teď,ale tohle bylo tak nečekané,že nevěděl,jak se s tím vypořádat. Nejjednodušší bylo běžet k ní domu a od plic si na ní vyřvat všechen vztek. To taky udělal. Teď byl vlastně na cestě domů,klepal se a přemýšlel o tom,co jí řekl. Řekl jí věci,které asi ani nemusel. To,že je smrt Dee její vina,to byla hloupost! Sice jí dost kazila život,ale zabít jí rozhodně nechtěla a ani za to rozhodně nemohla. Teď mu vlastně došlo,že jí nenechal ani slovem vysvětlit to,jak se chovala a co dělala. To ho začínalo trochu mrzet. Možná tam měl strávit trochu delší dobu a vyslechnout si taky to,co měla na srdci ona. Už byl doma,zazvonil na zvonek,protože si zapomněl klíče a doufal,že bude Tom doma. Jejich matka byla pryč a rozhodně se mu nechtělo čekat venku,než se Tom uráčí vrátit domů. Ale měl štěstí. Ve dveřích se objevil Tom po chvíli a pohled na bratra ho zděsil "ježiš Bille,co … jak?…co se dělo?" vykoktal a pustil ho dovnitř. Takhle ho viděl naposled,když umřela Dee. "Tome…já…"začal Bill ,ale do očí se mu dostaly zase slzy. "poď si sednout,vypadáš fakt na zhroucení" odvedl ho rychle do nejbližšího křesla a kleknul si k němu, "tak co se stalo?" zkusil se zeptat. Bill mu vypověděl všechno… i když někdy s důraznou pauzou,protože stále z toho nemohl. "Bille…uvědomuješ si,že sice sis to na ní vyřval,ale co si budeme nalhávat…Linda na tom není zrovna psychicky dobře…co když si ublíží?víš o tom,že se občas řeže?" v Billovi zatrnulo…přes všechny ty záporné emoce mu tohle nedošlo "Tome ,ty myslíš…?" "já se toho dost bojim…možná sis měl aspoň poslechnout ,co by ti na to řekla,ale teď bysme měli zajít k ní domů a aspoň zkontrolovat,jestli je v pořádku" řekl Tom rozvážně. Aspoň jeden z nich teď dokázal uvažovat a použil chladný rozum. Rychle si zavolali taxíka a jeli k ní domů. Nebylo to zrovna nejblíž. V Billovi teď byla jen malá dušička,protože sice měl pocit,že už Lindu nechce v životě vidět,což jí taky řekl,ale samozřejmě jí pořád miloval. Nedokázal si představit,že by teď odešla i ona. Jejich taxi se míjelo se sanitkou,která rychle odjížděla od Lindiného domu a houkala. Tom s Billem se na sebe vyděšeně podívali s vyskočili z taxíku. Opatrně otevřeli dveře od domu a v předsíni našli hysterickou Sandru. Klepala se,hlavu měla v dlaních a hystericky brečela,nějaká žena ji tam uklidňovala. "že to není pravda"vydechli Tom i Bill najednou a Sandra k nim zvedla své rudé oči. "já já…našla sem jí tam…ležela v kaluži krve…podřezala si zápěstí"sdělila jim mezi vzlyky a Bill se musel opřít o zeď "ne ne to ne…"šeptal a Tom ho objal. Teď už tekly slzy i Tomovi…jak to jen Linda mohla udělat?! "zase za to můžu já…"šeptal Bill… "kdybych,kdybych na ní tak neřval..kdybych domyslel co se může stát…" "já myslim,že tady za to může někdo jinej..jedna opravdu spolehlivá kamarádka"řekl ironicky Tom. Sandru to silně zasáhlo,rozklepala se ještě víc,protože moc dobře pochopila,komu to bylo určeno. Nechtěla si to připustit,ale k Lindě dnes večer šla jen z důvodu,aby se jí vysmála do obličeje,protože se líbala s Tomem-to byl ten blbej důvod,proč tohle všechno Sandra rozjela. Teď jim vlastně došlo,že vůbec neznají tu ženu,co tu s nimi byla. "čekám tady na policii…musí si to tady prohlídnout…i když je zřejmé,že si to rozhodně udělala sama." "a a nevíte,jak na tom je?" zeptal se Tom,protože Bill už úplně ztratil řeč "nechci vám nic nalhávat.ztratila moc krve…nemá moc šancí na přežití" Bill byl bílý jako stěna,jen oči černé,rozmazané. Vymanil se z Tomova sevření a pomalou chůzí se vydal do nitra domu. "ale tam teď nemůžete" Bill tu ženu neposlouchal…musel to vidět! V dalším pokoji viděl Lindy mobil,na malé kousky…Tom se okamžitě vydal za ním "Ještě než to…si to…provedla..tak…mi zavolala a řekla.." "co řekla" "řekla…že mě stejně miluje…" Bill nemohl byl psychicky na dně. Proč jeho postihlo tolik smůly..?!

Kaulitzi, ty ******! | 18.díl

29. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
"Ehm, ehm,…" odkašle si a konečně začne mluvit jako člověk. "Ty si živá! Já sem takovej borec, mno teda… do smrti smrťoucí mi budeš vděčná za svůj bídnej život," šklebí se na mě, ale vidím v jeho obličeji značnou úlevu. "Hele Tome, jak moc ses na tom balkóně praštil? Vypadá to, že asi hodně a někde po cestě si ztratil mozek bo vůbec ale ani drobet nechápu co tu meleš! Moh bys mi to vysvětlit?!" "Co chceš vysvětlovat? Ti zachráním život, tak máš taky jásat a děkovat ne?" začne se na mě Tomíno mračit. "Ale dyť mě nic nebylo, jenom sem spala, tak si nech ty svoje záchranářský akce pro někoho jinýho, já ti na ně nejsem zvědavá!" upozorním ho. "Co? Tobě fakt nic nebylo? Sem tu na tebe klepal, volal a ty nic… tak sem dostal strach, co se ti stalo! Nejdřív mě napadlo, že bych mohl vykopnout dveře, ale pak sem se raději rozhod pro lepší cestu a to přes balkón a to mi chceš říct, že jako zbytečně???" rozzuří se. "Lepší cestu?" uchechtnu se. "Tome, ty seš fakticky magor!" "Hele nech si toho, podívej se co sem si kvůli tobě udělal!" Rozsvítí lampičku na stolku a úkáže na velkou modřinu na tváři. "Jo ták proto si tak divně huhlal, hehé… a teďka tak divně mluvíš," řehním se. "Ale to není k smíchu! Sem se málem zabil, hej víš jaká to byla makačka vyšplhat po tom kvítí, co se vám plazí po baráku a pak ještě po té rouře!" "Jj to vím, takhle semka taky občas lezu!" zazubím se na Toma a ještě poznamenám. "Mno vidíš to, ani si nepotřeboval druhou facku, teďka máš 2 krásný ozdůbky na obouch stranách a jak ti to sluší, hraješ všemi barvami," pochválím mu novou image. "Hm a vypadám jak kretén… sem zvědavej co se mi stane zejtra." Posmutní Tomík. "A podívej se na moje dready, samej bordel to než vymotám," dál kouká jak spráskanej pes. "Já ti to všecko vymotám, ju?" nabídnu se sama a vyhrabu se z postele. Sednu si na její okraj a Tom přede mně. "Sundám ti kšiltovku, jo?" zeptám se ho, páč vím jak je na tohle alergický. "Hm tak jo, odvětí ne zrovna nadšeně,… fakt to vypadá jako, by byl s těma svejma kšilcnama naprosto srostlej. Připadá mi že ho s rozpuštěnejma dreadama vidím poprvý v životě, i když vím, že dřív kšiltovky nenosil vůbec a rozpuštěný vlasy byly samozřejmostí. Ale už je to fakticky hodně let… takhle si ho vůbec nevybavuju, ale dyť mu to sluší, pomyslím si. "Ty toho tu máš,…" prohodím při vybírání všelijakýho kvítí, dokonce tu objevím seno. "Tome, kde ses válel, to je strašný… na nějakým seníku co?… Teda spíš s kým, co?!" dorážím na něj. "Ne na seníku určitě ne,…" zapírá. "… já už nevím, už se nepamatuju!" uzavře rázně tohle téma. "Hehe Tomísi… když říkáš,... tak jo mno!" zasměju se, stejně si myslím svoje! Po půl hodině hrabání se v dreadech, mě to začne nudit a po další půl hodince dokonce štvát. "Já už to seru!" řeknu otráveně. "Neee…" zakvílí Tom. "… víš jak je to příjemný? Já chcu ještě." "Ale já už ne!" řeknu rázně a zašupnu pod peřinku. "Jenni, ještě chvilenku," klečí Tom před mou postelí a smutně kouká. "Ne!" "Hm…" zesmutní. "A můžu za tebou do postýlky?" zasejc na mě něco zkouší. "Hm…" váhám. "… tak jo, ale nic na mě nebudeš zkoušet, je ti to jasný?" "Jasný, jasný…" přikyvuje a opakuje jako papoušek. Sundá si kalhoty, mikinu a nakonec po chvíli váhání i tričko. "To snad nemyslíš vážně! Si děláš srandu?" rozkřiknu se, když si ke mně leze jenom v trenkách. "Proč?" začne se rozhlížet po pokoji. "S čím si dělám srandu?" "Však ty víš!" Nakonec jenom mávnu rukou a nechám ho zalízt až dozadu ke zdi a já zůstanu na svým místečku. Jenže moje postel není zase až tak obří a ať chci nebo ne, Tom se mě dotýká. Po chvíli ticha cítím, že opět usínám, ale než se úplně propadnu do světa snů, zaregistruju nějaký pohyb za mými zády. "Tome? Co děláš?" zabručím už z polospánku. Po chviličce ucítím na svým krku Tomův dech a na zadku podivný tlak. "Tome???" vytřeštím oči do tmy.

Kam dál