Září 2011

Kaulitzi, ty ******! | 16.díl

27. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Uchopím do ruky jednu modrou pilulku, krabičku pečlivě uzavřu a schovám zpátky do skříňky. Mno a teď už jenom zbývá co s ní!? Horečnatě přemejšlím,… mohla bych ji dát Tomínovi, jenže přeci není takovej trotl, aby nepoznal viagru, že?! Když sem ju poznala já hehé =oD, tak on ju pozná na sto pro! Anebo že by? Napadne mě zákeřná myšlenka, ale hned ju zavrhnu! Tomík je tele, ale pochybuju, že by mi uvěřil, že mu nesu nějak vitamínek=oD. I když…porád mi v hlavě našeptává nějakej zákeřnej hlásek druhou možnost. Co když to nepozná?… za zkoušku nic nedám, že? Uchichtnu se a vytáhnu skleničky, který naplním až po okraj pomerančovým džusem. Ufff… a jde se na věc!=oD "Tomí…" volám na něj už z dálky. "… něco pro tebe mám." Tom už mě nedočkavě vyhlíží, talíř před ním je naprosto vymetenej a on asi čeká, že mu nesu další žrádýlko =oD. Páč když v mé ruce zahlédne jenom pití, hned se jeho výraz ve tváří změní na smutný. "Já myslel, že mi neseš další baštu a vono nic," smutně po mně loupne očima a už chce odejít. "Tome počkej!" zadržím ho. "Ale tohle je lepší, než porád nějaký jídlo," mrknu na něj. "Kukni…" otevřu dlaň, ve který mám schovanou zázračnou tabletku. "Co to je?" nechápavě vejrá na mou ruku. Jesus on to fakt nepoznal! "To mi má jako zahnat hlad? Hm, tak to dosti silně pochybuju!" Bóže on musí pořád jenom myslet na jídlo… jo málem bych zapomněla jídlo a sex! "Ne-e to je takovej móóóc dobrej vitamínek víš? Bude ti to chutnat!" ubezpečím ho a líbezně se na něj usměju. "Fakt??? Mno tak sem s tím a na co, že to je? To je něco jako vitamín C? Mám to cucat nebo to stačí zapít?" najednou ožije a vytrhne mi pilulku z ruky. Ach jo… radši no commnet, on je prostě kokouš=oD! Mno Tomí, stačí, když to zapiješ, ale…" ani to nestihnu doříct a Tom už stačil vylokat půlku sklenice. "Tomééé nééé…" vyjeknu, páč až teďka si uvědomím, co sem vlastně vyvedla!!! "Mno fakt to bylo dobrý!" utře si pusu do rukávu. "Hm… a jak si v té rychlosti mohl poznat, jak ten prášek asik tak chutná co?!" setřu ho, ale nečekám na odpověď a mluvím dál. "Víš co si teďka vyvedl?!" Bóže co teďka budu dělat? Pokud má takový veliký choutky normálně, jaký asi budou po viagře??? Radší nedomyslet! Ale pak mě napadne spásná myšlenka, mno jasně… Tomíno si semka dovede nějakou "kámojdu" a já budu mít klid… hehé sem to ale chytrá holka! "Tomí?" začnu na něj pomalinku. "Nechtěl by sis semka někoho pozvat? Podívej venku je už tma a přeci dnešní noc nechceš trávit sám ne?" "Moment jak to jako myslíš? Jako nějakou holku?" vyvalí na mě překvapeně očiska velikosti tenisáků=oDD. "Víš jak sem ti zakázala ten sex… mno já sem to zase až tak doslova nemyslela, dneska máš povoleno si přivíst nějakou tu roštěnku!" slíbím mu a div nezačnu skákat radostí, jak sem se ho skvěle zbavila. Hm… jenže ten Tom mi zkazí veškerou radost, páč se ke mně začne lísat. "Ale no ták Jenni, tohle je nějaká tvoje zkouška co? Že by test věrnosti?" šrotuje mu v hlavě jedna myšlenka za druhou a ani mě nenechá odpovědět, asi usoudí, že má pravdu a vyhrkne: "Tak já sem tou zkouškou právě prošel=oD, neboj nikoho si nezavolám a dnešní noc strávíme spolu, jen my dvá." Šibalsky se usměje. Jááá sem takááá kráva, taková pinda,… do prdele a sem v hajzlu!!! Nadávám si, ale stejně to nemá cenu je pozdě! "Hele Tome, já jdu do pokoje, ju?" řeknu a rychle mizím pryč. Jakmile za sebou zabouchnu dveře, tak rychle otočím klíčem v zámku a hluboce si oddechnu. Mno jo ale co budu dělat, když mi začne bušit na dveře? Nebo co když se je pokusí vyrazit??? Jenom při té představě mě zamrazí.

Dokonalá mrcha | 16. díl

26. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
"Tak co jak je?"zeptal se Tom Lindy po cestě k Lindě… "no teď už podstatně líp…" "to sem rád…docela sem se bál,že budeš pořád taková špatná z tý nehody…ale víš jak..život jde dál" zazubil se na Lindu Tom svým optimistickým zářivým úsměvem. "já vim…pořád na ní musim myslet,ale už sem se s tim vyrovnala,hlavně Bill mi moc pomohl" "to ty jemu taky…on je teď moc šťastnej víš…tak…mu prosim neubližuj.."řekl Tom…Linda byla dost překvapená,protože tohle rozhodně nečekala "neubližuj? Proč bych měla Tome?vždyť já sem na tom stejně jako on" usmála se. "to sem rád…"řekl Tom a pak se začali bavit o různých nepodstatných věcech. "jo málem bych zapomněl..víš o tý sobotní kalbě?" "no Sandra mi něco říkala..teda ale ty neznáš moje kamarádky nebo jo?" "Sandru náhodou znám,víš, seznámila si nás minulej tejden ,ale bylas tak vožralá,že si to nepamatuješ"zasmál se Tom a Linda se taky musela pousmát. Jo minulý týden byla psychicky zase na dně..i přes to,že zase žila jako dřív,přišly na ní někdy těžké deprese,tak to zaháněla kouřením a alkoholem. "nech toho joo:) no tak teda o tý pařbě vim.." "no a doufám,že tam určitě deš žejo?" "jo jasně..pudu..rodiče sou zase pryč..takže stejně nemám co dělat" "fajn..tak to sem doufal,že pudeš." "no a kluci se teda vrátěj až v neděli jo?"zeptala se ještě jednou,aby bylo všechno jasno "jojo v neděli" řekl Tom a už stáli u jejího domu "tak díky Tome za doprovod..uvidíme se zejtra"usmála se na něho "jasný..čus"usmál se taky,ještě mávnul a pak už viděla jen jeho záda. Pomyslela si,že Tom je opravdu v pohodě,toho nikdy neviděla,že by si dělal s něčím hlavu. Pak už měla po zbytek dne pohodu,objednala si večer pizzu a koukala se na její oblíbený film..jenomže pak začala zase vzpomínat. Byl to totiž nejenom její oblíbený film,ale i Dee měla tenhle film vždycky strašně ráda. Vytáhla krabičku cigaret a flašku vodky. Nalila si plnou skleničku,zapálila si,bylo jí úplně jedno,že kouří vevnitř a dál sledovala ten film. Brečela..zase brečela,zase ta hnusná deprese. Zazvonil jí mobil. "ahoj Lin'..tady Bill" ozvalo se v telefonu "no čau Bille"zamumlala a snažila se artikulovat. "Lindo,ty už zase piješ?" "ale ne prosimtě nepiju nic" řekla do telefonu,ale věděla ,že jí stejně neuvěří "prosimtě nech toho,úplně se tim zničíš!" "Bille nech mě na pokoji!Nemáš tušení jak mi je"křičela mu do telefonu "ale mám! Sem na tom dost podobně..a nestal se ze mě alkoholik" "sakra nejsem žádnej alkoholik!" "nekřič Lindo,já tě slyšim i tak" "víš co?polib si jo?" a položila mu telefon. Billovi se chtělo brečet. Miluje ji,opravdu ji miluje,možná ještě víc,než miloval Dee. Upnul se na ni,po Denisině smrti byla jediná,kdo mu úplně rozuměl. Má ji tak strašně rád a ona se ničí alkoholem. Tolik ho to mrzelo! Strašně jí chtěl přesvědčit aby to už nedělala,pomoct jí od všem problémů,ale bohužel to nedokázal. Nedokázal jí přimět,aby přestala pít a kouřit..nikdo to nedokázal. Nevěděl co má dělat,byl naprosto zoufalý. Připadalo mu,že jí na něm vůbec nezáleží,ale někde tam uvnitř sebe věděl,že ona ho strašně potřebuje,že i když mu to nedává najevo ho miluje. Věděl,že by se bez něho neobešla i když na něho teď křičela ať jí dá pokoj. Vždyť byl jediný člověk,kdo při ní stál. Rodiče byli věčně pryč,Dee už tu nebyla a její kamarádky se počítat nedaly. Byly to mrchy,stejně jako ona v minulosti. Navzájem si podkoply nohy kdykoliv měly příležitost. Pak přišla sobota večer. Lindě už bylo zase dobře,vesele si otevřela flašku vína a začala se připravovat na party. Dala si sprchu,vyfoukala si vlasy,vyžehlila,namalovala se..byla to zas ta stará známa Linda,jedna z nejhezčích holek za kterou se každý kluk otočí. Na pravou ruku si natáhla síťovaný návlek na ruku. Musela ho nosit od té doby,co si začala ubližovat. Byla to taky forma,jak ventilovat svůj smutek a vztek na svět. Věděla,že to je špatné,ale ani jí nenapadlo zkusit s tím přestat..prostě jí to pomáhalo. Bylo tady skutečně velké množství věcí,na které by dřív ani nepomyslela,nikdy nepochopila lidi,co se řežou a podobně a teď to sama dělala. Rozhodla se,že dnešní večer si prostě užije..za každou cenu. Nechce se pořád trápit,sedět doma v depresi.Chce si užívat. Natáhla si na sebe opravdu sexy oblečení..štvalo jí jenom,že od té doby hodně zhubla,už neměla tu super postavu-ani tlustou ani vyhublou..teď jí všude lezly kosti. Propadlé tváře..ale stejně byla pořád kus. Obula si boty na vyšším podpatku,které podtrhovaly její dlouhé nohy,ještě vzala sáčko a vypadla z domu. Ten dům vlastně nenáviděla. Bylo tam tolik vzpomínek..

Kaulitzi, ty ******! | 15.díl

26. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Tom čučí s pusou dokořán a div se xichtem nelepí na obrazovku TV, jak to prožívá. "Tomí… nevžívej se do toho tak moc, za chvíli tam budou ty nestvůry…" jemně do něj drbnu, aby se probral z agónie. Jenže na něj nic neplatí,… vůbec mě nevnímá a vnímá jenom děj filmu. Na chvíli zavřu oči, páč mě začnou nějak pálit a film mě celkem začíná nudit. Tak koho by bavilo se koukat na něco, co už viděl minimálně 50krát že? Mám pocit, že se pomalu, ale jistě propadám do říše snů, připadám si tak v pohodě, v klidu, nikdo mě neruší… když v tom si uvědomím, ,nikdo mě neruší'? Co to? Neměl by tu Tomík řvát své rady nad zlato? podivím se. Ani nestihnu otevřít oči a někdo mi křečovitě stiskne ruku. "Jenni," řekne Tom tichým roztřeseným hláskem. "Tam… tam… tam…" nemůže se vymáčknout. Překvapeně pohlédnu do jeho bledého vystrašeného obličeje, na co si to tu zase hraje? "… něco tam bylo, něco pěkně hnusnýho, vypadalo to jako nějakej skřet bo co, já… já… já mám strach!" řekne smrtelně vážně a co nejvíc se ke mně přitiskne. "Hele Tome, nemáš lepší výmluvy pro to, aby ses ke mně mohl tisknout? Na to ti neskočím,… sem tě před nima varovala, máš mě líp poslouchat! Téda dívat se s tebou na nějakej film je fakt neuvěřitelnej zážitek, prosím tě už mlč… a nešmatlej tak na mě!" odsunu jeho nenechavý ruky z mýho hrudníku xD. "Ty si na mě tak zlá," hodí po mě nešťastnej xicht, ale víc si mě nevšímá, ruky sesune na moje bříško a opatrně mrkne na obrazovku, asi má strach, co tam uvidí=oDD. A páč tam nic znepokojivého nezahlédne, opět se vžije do děje. Ach jo a to ty příšery ještě neukázali pořádně! "Bóóóže co… co to bylo? Fuj já sem se lek! Néééé on ji zabije, necháš ju bejt? Ty nestvůro jedna… ono to nemá oči, no fúúúj!!! Jenni?" zahučí na mě Tom schovanej pod dekou. "Mno co je?" zavrčím otráveně, chová se jak malý děcko. "Mohla bys to vypnout? Na to se nedá koukat!" "Tak Tomík se nám bojí jo?" dělám si z něj srandu. "Neboj se už tam nejsou, už ju zabili buď v klidu!" Tom vystrčí hlavu ven a mrkne na telku: "Ale stejně se tam zase objeví, já se na to už nechci dívat, stejnak je to pěkná ptákovina, by mě zajímalo, kdo to natočil,… určitě nějakej imbecil!" snaží se nějak zakecat svůj strach. "Jen se pěkně koukej dál!" sladce se na něj usměju. "Nezajímá tě, jak to dopadne?" "Jak asi… no umřou ne?" "Ne… koukej a uvidíš!" nedodám, že přežije jenom jedna, by se na to nechtěl koukat. "Fakt oni přežijou?" ožije Tom. "Tak to je súpa, na to se budu koukat!" zvesela se vyhrabe ven. Ach jo… Tome ty seš fakt magor! Pomyslím si, radši to nevyslovuju nahlas, páč se s ním nechci hádat. Na konci filmu, kdy Tom leží zachumlanej pod dekou a křečovitě mě objímá, mám všeho fakt už plný zuby. Nejdřív Bill mi tu řve jak malý děcko nad tragickým osudem Rose a Jacka. Teďka je zas Tom posranej strachy a nadává mi jaká, že sem kráva, že sem mu lhala atd. bla bla bla. "Tome mám kvůli tobě úplně promočený tričko!" vyčtu mu, když se od něj konečně odtrhnu a vstanu. "Tome seš v poho?" optám se pro jistotu, páč leží pod dekou a ani se nehne. "Mno tak vylez!" chci z něj strhnout pokrývku, ale Tom se jí pevně drží a ječí: "Nééé nech mě bejt, já tu zůstanu a nevylezu! Ty si mi to udělala schválně co?" "Co sem ti udělala schválně?" užasnu nad jeho podivnou otázkou. "Tvrdila si, že neumřou a oni umřeli a jak příšerně! Tohle ti nikdy neodpustím!" nafoukne se, udělá na mě nasranej xicht a opět se zababuší do deky a do polštářků. "Jak chceš, trhni si nohou!" vstyčím prostředníček (kterej stejnak nevidí) a odejdu do kuchyně. Měla bych připravit něco k večeři, jenže co? Přemejšlím a nahlížím do ledničky, která je víceméně vymetená. Kurňa spíš ne co, ale z čeho? Nějaký vajíčka, salám, sýr, mlíko, hořčice,… probírám se posledními zbytky co skrývá lednice. Nakonec vytáhnu plato vajec a salám,… něco usmažím, rozhodnu se a už vytahuju pánvičku. Ani to nestihnu dodělat a už ke mně kráčí zamračený Tom. "Tak co už si se vytrucoval?" mrknu na něj a schválně si ho dál nevšímám. "Já… já to tak nemyslel," kuňkne a vidím jak mu tečou sliny při pohledu na sporák. I výraz v obličeji se pomalu mění z nasraného na milý a prosící obličejík. "Kolik, že děláš porcí?" otáže se. Já schválně mlčím a dál dělám jako bych tam byla sama. "Hej Jenni, sem se už omluvil ne? Že mi drobet dáš?" dojde až ke mně. "Co mám s tebou dělat!" usměju se a naservíruju na dva talíře. "Dííík!" radostně se usměje, popadne talíř a už metá do jídelny. Ještě chci nachystat skleničky, ale omylem vlezu do vedlejší skříňky, kde narazím na nějakou malou bílou krabičku. Co to je? Podivím se, co to máma schovává? Otevřu ju a najdu tam spoustu různejch druhů tabletek. Ale proč to nemá v lékárničce? Studuju prášky, ale nijak nemůžu přijít na co je může asi tak používat. Až u jednějch se zarazím, vždyť to je…. Viagra!

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 15. díl

26. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Se zaslzenýma očima se podívala na Toma. "Zabij mě!"
"Co?"
"Zabij mě! Prosím!"
"Ne!" zakřičel Tom na celý pokoj. "Proč?" podívala se na něho naštvaně Amy, "co ty můžeš ztratit?"
"Tebe!" Amy se zarazila, nevěděla, co má říct, ale s tím ji pomohl Tom. "Já tě nezabiju, nechci, nemůžu, nedokážu to," pohladil ji po tváři a políbil ji. Amy se po chvilce rychle otočila, zakryla si obličej. Tom ji pohladil po vlasech, "přede mnou se nemusíš schovávat." Amy váhavě sundala ruce z obličeje a podíval se na Toma. Tom ji pohladil po rtech, "Tome, ne ja…" přerušil ji Tom. "Já se nebojím, a vždyť to není zas tak strašidelný, nevím čeho sem se na tobě bál."
"Děláš si srandu, že jo? Se podívej jak su odporná s tímhle upířím xichtem."
"Si nádherná."
"Ty sis předtím něco dal, že jo?"
"Ne, pro mě si nádherná."
"Tome, já.." přerušil ji Tom polibkem.
"Hele, chtěls tady být semnou, tak fajn, ale já jdu spat dobrou noc."
"Odkdy spíte v noci."
"Od tý doby co se snažíme žít jako lidi a chceme vstávat ráno," zhluboka se nadechla, až se jí obličej spravil do normální podoby. "Vždyť říkám, že si nádherná." Amy se zašklebila, "dobrou noc, Tome," a lehla si zády k Tomovi. Tom jí dal pusu na tvář, "Dobrou noc Amélie."

Dokonalá mrcha | 15. díl

25. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Linda si myslela, že po tom, co se stalo její sestře už nikdy nebude taková jako dřív, alespoň trochu se mýlila…během následujících dní se v očích svého okolí stala zase tou starou známou sebevědomou Lin', kterou ještě nedávno byla… Hodně času ted' trávila s Billem, vlastně ani pořádně nevěděla co mezi nimi je, byli si hodně blízcí, ale nechodili spolu. I když tak bylo i nebylo, jejich kámoši je brali jako pár, ale oni věděli, že mezi nimi se vytvořilo něco hlubšího…to se nedalo vyjádřit pouhým a obyčejným slovem "chodit". Linda zase začala žít jako normální holka v pubertě, obklopila se svýma starýma kamoškama, chodila téměř pravidelně na pařby a tak…ale tam ve vnitř byla jiná, ale ona sama si to moc nechtěla připustit…často, když byla doma sama, sedávala na velkém balkóně, kde vždycky vedli s Dee ty jejich nesmyslný rozhovory o úplnejch kravinách, ale i o tom, co kterou trápí…vlastně si to ani neuvědomovala, bylo jí tam vždycky dobře jako by cítila Denisinu uklidňující přítomnost. Bylo pátek odpoledne asi 3 hodiny, byla doma zase sama rodiče někde v tahu, ostatně jako vždy…asi před půl hodinou přišla ze školy, zase se nic nedělo, už jí to začínalo nudit…děsnej stereotyp, přece tady nebudu pořád sedět a čumět do blba, říkala si. Jenže to se lehko řekne, ale hůř udělá, protože Bill byl někde na druhym konci Německa se skupinou na koncertě…ta představa, že je tak daleko, jí moc na náladě nepřidala…A tak tam sedí a přemýšlí, což ještě do nedávna u ní nebylo moc časté, nejdřív se má žít a až potom přemýšlet jaké to může mít následky, říkala si vždycky…v tom jí zazvonil mobil, nadskočila a málem spadla ze židle, jak jí to vylekalo…když telefon zvedla , myslela, že ohluchne, důvěrně známý hlas jí zapištěl do ucha, nepřipraveného na takový šok… "Zdar Lin'" "neříkala sem ti už nejmíň stokrát, že mi takhle nemáš říkat?!?" odpověděla rozmrzele Lin'… "no jo, furt, aby ses nám nezblázila…" ozvalo se jízlivě "no a proč mi vlastně, Sandro, voláš??" "no nemám co dělat, tak bychom mohli někam vyrazit ne?? Mimochodem v sobotu je ta party a my sme přednostně zvaný, no a já nemám kloudně, co na sebe…" "no jo, já na to skoro zapomněla, tak to abysme vyrazili někam na nákupy, ne???" "si piš, takže za dvacet minut sem u vás, už končim, protože takovýhle nesmyslný tlachání mi akorát žere kredit…" Lindu ten návrh docela potěšil, stejně nevěděla, co dělat…zaručeně vždycky jí rozesmálo, když viděla nebo slyšela Sandru, jak mluví o nákupech, ten její zápal byl až nezvykle nakažlivej… Hodila na sebe něco normálního, přeci jenom vytahaný tepláky nebyly to pravé ořechové, a už se rozdrnčel zvonek, který odmítala Sandřina nedočkavá ruka pustit, dokud se Lin' nevysoukala ven z baráku… Asi za půl hodiny už byli obě ve svým živlu…ve velkým obchodním centru prolejzali pomalu, ale za to pečlivě každej obchod s hadrama, a že jich tam bylo požehnaně… "hele, Lindo, podívej, to je boží tričko…takový shánim, to si taky vyzkouším…" říkala Sandra spíš sobě než kamarádce… a už se hrnula ke zkušební kabince… Lin' za ní jen koukala s úsměvem ve tváři a říká "já ti nechci jako nic řikat, ale vyzkoušet si můžeš najednou je pět věcí, a ty už jich máš nejmíň deset…" " no jo, tak půjdu na dvakrát…" zavolala přes rameno Sandra… Asi po dvou velmi aktivně strávených hodinách nakupování, Linda se vešla jen do jedné, ale za to zdatně nadité tašky, ale se Sandrou se fakt rovnat nemohla…2 maxiigetitky a ještě jedna velká krabice…Sandře zavolala máma, že potřebuje, aby se za ní stavila v práci, velmi nadšená San se rozloučila a ztrápeně se obrátila čelem v zad a vykročila. Nejdřív pomalu, ale představa, že jí pak máma zaveze autem domů byla celkem lákavá při pohledu na těžké tašky, takže se jí po tváři rozlil milý úsměv… Linda se za ní chvíli dívala s pobaveným výrazem ve tváři…nj, to se někdo má no…říkala si trochu zkroušeně… Šla ztracená ve svých myšlenkách, že ani nepostřehla, že na ní někdo volá…až když kousek za sebou zaslechla běžící kroky, otočila se…docela dost jí překvapilo, že kouká do usměvavé tváře Toma… "ty jo, co tu děláš?? Nemáte být na koncertě??" vyhrkla… "no máme, ale vrátil sem se dřív, páč se si musel něco vyřídit ve škole, kluci přijedou až v neděli…" Linda se usmála, něco zařídit, to zas má ňákej průser určitě…=)… " no a Lindo, ty jdeš domů??" "jo…proč??" "no, že bych tě doprovodil, kdybys chtěla…" "tak fajn…jdem…"

Kaulitzi, ty ******! | 14.díl

25. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
"A co to teda je? Ležíte spolu pod dekou, objímáte se a…" zarazí se. "…Bille? Ty brečíš?" přistoupí k nám blíž. "Co se ti stalo?" stará se. "Ne nebrečím, kde si na to přišel," rychle si Bill utírá obličej do rukávu. Jediný štěstí pro Billďu, že filmec už skončil=oD… tlemím se v duchu. "Tak co se ti stalo?" dál naléhá Tomík. "Jsem přeci tvoje dvojče, mě se můžeš svěřit," přisedne si k nám na gauč a soucitně na Billa pohlédne. Jé to je od něj hezký, říkám si v duchu. Bill po mně střelí vyděšeným pohledem, asi má strach, že ho prásknu… mno mohla bych přemejšlím v duchu, ale né! Nejsem zas až taková sviňa! xD "Víš Tomí… Billovi je ještě po včerejšku strašně moc špatně, a tak ho tady utěšuju,… chudáček majinkej." Pohladím Billíka po tvářičce a lípnu mu sladkou pusinku. "No tak to prrr… jako nic proti tomu, že ho utěšuješ, ale to ještě neznamená, že ho musíš i líbat, žádný takový!" důrazně mi zašermuje rukou před obličejem. "Jo tak podle tebe je malá pusa na tvář líbání jo?" Vyzývavě kouknu Tomovi do očí. "Jak myslíš, teď ti něco předvedu a sem zvědavá jak nazýváš tohle!" zašklebím se a už se chci vrhnout na mírně vykulenýho Billa, kterej celej náš rozhovor jenom sledoval, ale Tom mě čapne za paži a otočí k sobě. "Hele neser mě! Nedělej mi pořád naschvály a…" nestačí doříct, páč se v pokoji objeví Andreas. "Áááá… můj bratříček se uráčil přijít domů!" řeknu ironicky. "Domů?" rozhledne se Andy po domě. "Co se to tu dělo? Kde je vůbec mama?"překvapeně čučí na ten příšernej bordel, co tu po sobě nechali účastníci párty. "Kdyby si porád někde nerandil, tak bys věděl co se doma děje. Máma odjela za tátou a nevrátí se dřív jak za týden a brnkni ji má o tebe starost." V rychlosti Andymu všecko vysvětlím. "Jupéééc!" radostí si poskočí, celej týden jenom pro sebe. "Tak já ji zavolám po cestě… ještě musím pro něco… pro něco skočit do shopu," rychle vymejšlí výmluvu. "Jo jasně tak ten shop pozdravuj ju?" mrknu na něj pobaveně. "Hele víš co? Vlez mi na hrb ségra!" naštve se a už kráčí pryč. "Andy, počkej na mě! Půjdu kousek s tebou, musím domů… tady s těma dvěma nechci bejt už ani vteřinu. Sou jak pes a kočka porád se hádaj, pak zase usmiřujou…" lamentuje Bill, když si obouvá botky. "…na to nemám nervy. Zdarec!" křikne a též odchází pryč. "Hm a sme zase samy," koukne na mě mlsně Tom a chce mě políbit. "Hej… nešmatej na mě,…" odsunu se od něj co nejdál to jde. "Co je? Ses zasejc blbě vyspala bo co?" nechápe moje chování. "Jen nemám náladu…" řeknu otráveně. "Mno super, takže ty nemáš náladu?" řekne ironicky. "Ne nemám!" zavrčím na něj výhružně a zavřu oči. Nějak mě rozbolelo břicho. Čekám co bude Tom dál dělat, ale je nějaký podezřelý ticho. Pootevřu jedno oko a zahlídnu Toma jak zaujatě studuje naši DVD sbírku. Pak vytáhne jeden disk a zasune do přehrávače. Když vidím, že se otáčí zpátky, rychle zavřu oči a dělám, že spím. "Ale no tak, myšičko, nebuď otrávená, pusť mě do pelíšku!" začne na mě Tomík sladce ňuhňat. "Myšičko?!" vyletím do sedu. "Já ti dám myšičko!" hodím po něm vztekle polštář. "Mno… ták beruško!" "Ani to…" křiknu a Tom nestačí uhýbat před mými výpady. "Ták… prdelko, broučínku,… já už fakt nevím… aúúúú ty si, ale surová, jen počkej!" popadne všecky polštáře, co jsem po něm hodila, skočí za mnou na gauč a celou mě zalehne. "Vypadnííí!!!" ječím jak o život. "To zrovna, tebe tak budu poslouchat…" odfrkne si stylem "víš co mi můžeš!" Všecky polštářky vrátí zpátky na gauč, pohodlně se rozvalí, mě strhne k sobě do náručí a zapne film. "Co to je?" zajímám se. "Mno… jmenuje se to 'Pád do tmy', ale ještě sem to nikdy neviděl, tak sem zvědavej!" "Tomí, ale to je horor, nebudeš se bát?" "No dovol? Já? Nikdy! Jak tě to mohlo vůbec napadnout… víš kolik já sem už zažil hororů?" uchichtne se. "Nejhorší sou vždycky s matkou!" "Mno když myslíš…" brouknu a v klidu sleduju děj filmu. Už ho znám nazpaměť, takže mě nemůže nic překvapit. Začátek je celkem nudnej, ale vzrůšo začne teprve, když sou hlavní hrdinky uvězněny v jeskyni. "Co budou teďkom dělat? Vždyť tam nemůžou přežít!" komentuje Tom film a oči mu div nevylezou z důlku jak to prožívá. "Nééé, ste fakt úpe šáhlí… tam nelezte,… jesus to sou slepice… co slepice větší krávy sem neviděl… bóže co voni v té hlavě maj? mno mozek určitě ne a pokud ho maj, tak ho nepoužívaj,…" lamentuje a rukama při tom divoce gestikuluje. "Hele Tome, zklidni hormon… je to jenom film… slyšíš? jenom FILM!!! Ty herečky to mají napsaný ve scénáři, tak to tak neprožívej!" snažím se mu to nějak vysvětlit. Tom na mě roztěkaně koukne: "Co? Co… jakej film… prosím tě neruš mě, když je to tak napínavý!" mávne rukou a dál křičí ty svoje rady. To nemá cenu, on je fakt zabedněnej… odevzdaně se položím a dál poslouchám ty jeho kydy. Hehé a to tam ještě nepřišli ty příšery, směju se v duchu.

Ticho

25. září 2011 v 12:56 | Mischa =D |  Moje kecy :-p
Ticho je jen slovo, ale můžeme ho cítit různými způsoby. Ticho se kolem nás rozléhá, když jsem samy a někdo nám chybí, schází nám jeho přítomnost, smích, oči, hlas a celkově jeho přítomnost.
Obklopeni tichem jsme ve chvíli, kdy se stane něco nepředvídatelného, tragedie, smutek, žal, protože většinou v té nejtěžší chvíli se na vás všichni vykašlou a nechají vás na pospas osudu a jediný koho máte tak je právě to ticho. Podle takových okamžiku poznáte kdo je vlastně přítel, kdo je kamarád a kdo se na přítele i kamaráda jenom hraje a je tím kdo vás za rohem pomlouvá a přeje vám jenom nejhorší věci světa.
Ticho je, i když jste dva. Nevíte jak se chovat, co říkat a ti motýlci ve vašem břiše už provádějí psí kusy. Chtěli byste něco moc říct, třeba i vykřičet do celého světa, ale nevíte jak to říct a taky máte trošku strach to říct nahlas, protože se bojíte zklamání. Jednoho dne ale nastane příjemné ticho, takové, ke kterému už nejsou potřeba ani žádná slova, stačí jen dlouhé pohledy z očí do očí.
Po delší době můžu, ale taky nemusí, nastat ticho když už nebudete vědět co si vlastně říct, začne se mezi vámi vytvářet propast a pak se budete ze všech sil snažit říct slovíčko "sbohem." Bude vám to trhat srdce, ale musíte se s tím zase vypořádat samy, protože nikdo jiný vám s tím nepomůže.
Jedním stavem člověka je taky donucené ticho, když vám už někdo řekne, ať zavřete klapačku, protože ukecnějšího člověka než jste vy, snad nikdy neviděl.
Nakonec, až nás celý svět opustí, nám vlastně zůstane jenom to ticho.

Dokonalá mrcha | 14. díl

24. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Lin' se dostala až k parku u školy a tam si sedla na lavičku. Byla v depresi,setkání s Billem jí ještě přihoršilo, i když nepatrná část jí zaznamenala,že ho vidí ráda. Bill zmateně procházel parkem a hledal Lindu. Věděl,že ho nechce vidět,ale jeho svědomí mu nedalo ji nechat někde samotnou. Po chvilce ji našel na zapadlé lavičce pod obrovským stromem. Seděla,bradu měla opřenou o kolena a objímala své nohy. Nebrečela,jen upírala svůj prázdný pohled někam pryč. Po tvářích měla stopy rozmazané řasenky. "Lin'" řekl tiše Bill a přisednul si k ní na lavičku. Nepodívala se na něho,jen tiše řekla "tak už mi nikdy neříkej" "ale proč?" "vždycky to byla Lin' a DeeDee.teď už ne"odpověděla tím smutným tichým hlasem a Bill nevěděl ,co by teď v téhle situaci měl udělat. Se smrtí Denisy se ještě nevyrovnal,ale byl už celkem smířený a nesl to rozhodně líp než Linda. "Lindo..já…chápu,že mě asi nechceš vidět,ale kdyby si cokoliv potřebovala,nebo si chtěla třeba jen s někym popovídat…vždycky tu budu pro tebe…vim,že je to strašně těžký,vždyť pro mě taky..tak..já nechci ztratit s tebou kontakt.."řekl,nevěděl,jak přesně vyjádřit co právě měl na mysli,ale snažil se. "víš..tak strašně mi chybí"řekla Linda po chvilce a poprvé se podívala na Billa. Měl lesklé oči. "mně taky.." Objal ji. Musel to udělat.Linda mu tolik připomínala Denisu, i když byly každá jiná. Podoba dvojčat se prostě nezapře. Vymazat ze svého života ji nechtěl…navíc už ho zase tolik přitahovala,jako dřív…přišla mu nádherná i s rozcuchanými vlasy a rozmazanou řasenkou. Nechtěl si to připustit,ale už se zas do toho dostával. Linda se na něho upřeně podívala,protože ucítila, jak jí ty jeho hluboké oči pálí na tváři. Bill si jí zkoumavě prohlížel…Jejich pohledy se střetly a jen tak na sebe chvilku koukali. Jak jen si Linda mohla myslet,že už ho nechce nikdy vidět,že už se nechce podívat do těch nádherných očí? Bylo to silnější než její vůle,nešlo odolat,když jí Bill lehce pohladil dlaní po tváři a pomalu se k ní nahnul,aby spojil jeho rty s těmi Lindinými. Chvilku se jen tak pomalu a něžně líbali a pak spočinuli opět v objetí. Billovi se honilo hlavou,že asi není nejlepší to,co udělal,ale prostě to udělat musel. Není to zas tak dlouho,co Dee odešla,ale na druhou stranu se nemůže trápit věčně. Jeho život ještě pokračuje. A kdyby si navzájem s Lin v sobě našli oporu,mohli by se s tím neštěstím lépe vyrovnat. "Bille..já…"řekla Linda,ale nevěděla jak pokračovat. Ráda by mu vyložila všechny své pocity,ale sama nedokázala popsat,co se v ní právě odehrává…měla v sobě velký zmatek "nic neříkej.."pronesl Bill a utišil jí lehkým polibkem "já totiž sám nevim co říct…ale musel sem tě políbit a nelituju toho" "já taky nelituju" řekla Linda a poprvé za celou tu dobu od smrti Dee se trošku pousmála. "asi bych už měla jít domů" řekla Linda a pomalu se zvedla z lavičky "počkej…máš ještě ve škole věci..a .. můžu tě doprovodit?" nebyl si jistý,jak bude Linda reagovat,proto se radši zeptal. "díky…budeš milej.."řekla jenom. Pak se mlčky vydali ke škole,kde si Linda vzala svoje věci a pak k jejímu domovu. Chvilku šli jen tak…pak se Billova ruka letmo dotkla té Lindiné…a za chvilku už šli ruku v ruce s propletenými prsty… Linda pociťovala aspoň trochu štěstí od té jisté události…po dlouhé době zase měla docela dobrou náladu…povídali si celou cestu s Billem o úplných blbostech a dokonce se i smáli… "tak…ahoj…díky za doprovod"oznámila Billovi Linda u dveří. "tak .. ahoj…můžu se zítra ozvat?teda jestli mě budeš chtít ještě vidět…" nebyl si vůbec jistý situací,nevěděl,zda bude mít Linda chuť si s ním něco začít,nebo se uzavře zpět do sebe. "můžeš"pousmála se "dneska mi bylo s tebou moc dobře…už sem se dlouho nezasmála" řekla mu mile a on jí věnoval jeden krásný úsměv. "bylo mi taky moc dobře.."řekl "tak ahoj" "ahoj" rozloučili se a Linda zavřela dveře zevnitř. Dala do zámku klíč a otočila jím. Byla zase na měsíc sama doma. Rodiče už si mysleli,že je Linda dost vyrovnaná a rozhodli se zase pro práci. Nenáviděla je za to,že se jim nikdy nevěnovali. A i teď,po tom ,co už nemá ani Dee, ji klidně nechají na měsíc samotnou…myslela si,že i rodiče to těžce poznamenalo,ale zdá se,že ne. Vlezla si na svůj malý balkon a vytáhla krabičku cigaret. Byla ji zvyklá poslední dobou vykouřit za den…uklidňovalo jí to. Podívala se na svůj mobil a našla tam pár sms od kamarádek. Po té nešťastné náhodě se rozhodla,že s nimi skončí…ale teď přece potřebuje co nejvíc lidí. Nemůže se uzavřít před okolím a dál žít v depresích. Rozhodla se,že se začne pomalu vracet ke svému dřívějšímu životu…už dlouho si nikam nevyrazila…a tak odepsala kamarádkám,jestli nemají chuť něco podniknout… Bill v ní dnes probudil naději,že všechno může být zase O.K.

Kaulitzi, ty ******! | 13.díl

24. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Opatrně nahlídnu dovnitř a zděsím se: Na zemi klečí Bill a úpe se klepe. "Billí!" vyděšeně k němu přiběhnu. "Seš v poho?" optám i když vidím, že není. "Pojď, vstaň!" uchopím ho za jednu ruku. Spláchnu záchod a šouravými kroky dojdeme k umývadlu. Bill si vypláchne pusu a pořádně omyje obličej. "Je… je mi strašně zle!" řekne chraplavým hlasem a koukne na mě kalnýma očima. Je úpe zelenej a mám pocit, že každou chvíli zasejc hodí šavli. "Billí seš schopnej jít se mnou do kuchyně? Nebo tu chceš ještě chvíli zůstat?" zeptám pro jistotu, nerada bych po něm něco utírala=oD. "Mne-e… už sem v poho," odvětí příliš nepřesvědčivě. "Mno… když myslíš…" obejmu ho kolem pasu a dojdu s ním do kuchyně. Bill se opatrně vyhoupne na barovou židličku a dá si hlavu do dlaní. "Uvařím ti bylinkovej čaj, snad ti pomůže…" prohodím a už stavím vodu. Za chvíli před Billa pokládám horký čaj a sobě naservíruju kávu. Přisunu si barovou stoličku těsně k jeho, vyhoupnu se na ní a obejmu Billa kolem pasu. Úpe se třepe, zajímalo by mě čím, jestli je mu zima nebo je mu tak strašně zle. Mno… řekla bych spíš to druhý. "Co se včera stalo?" upře na mě svoje naprosto zmatený kukadla. Mám mu to říct? Asi bude lepší, aby se to dozvěděl až mu bude líp. "Včera? Byl tu mejdan, to asi víš,… mno a ty si tu pil stejně jako ostatní akorát, že nejseš vůbec zvyklej víš? A proto ti je tak špatně," usměju se na něj. "Ale za chvíli ti bude zasejc dobře!" pohladím ho po tváři. "Vážně? Já mám pořád takovej zvláštní pocit, takovej… jako bych se měl za něco stydět, takovej… já nevím jak to popsat!" blekotá a div se mu z hlavy nekouří, jak se snaží vzpomenout. "Ne-e nic se nestalo, fakticky,… pojď půjdeme do obýváku na gauč, tam to bude pohodlnější!" pomůžu mu opatrně seskočit se židličky a odebereme se do obyváku. Tady ho uložím na gauč a vytáhnu ze skříňky velkou deku, kterou ho přikryju až ke krku. "Tak na co se čučneme?" zeptám se spíš jen tak, aby se neřeklo (stejnak si ten film vyberu sama=oD). Bill nějak nereaguje, čučí někam do blba. Tím líp, bůhví co by vybral. Mno… co sem už dlouho neviděla… přejíždím prstem po DVDčkách… chtělo by to nějakou romantiku… jó mám to Titanic to je ono!!!=oDD Strčím disk do přehrávače zapnu domácí kino a vrátím se za Billem. Hupsnu k němu do pelíšku, přikryju se dekou a zády se opřu o hruď Billíska. "Co to je?" otevře oči. "Titanic," pootočím se k němu hlavou. "Ale jo to ujde,… ale doufám, že se mi tu nerozbrečíš, nikoho tu nebudu utěšovat!" dopředu mě varuje a pohodlně se na gaučíku rozvalí. "Neboj se," mrknu na něj a zmáčknu PLAY. Položím si hlavu na Billíškovo bříško a zažeru se do děje filmu. Vůbec nevnímám okolí až u jedné scénky, jak si Rose s Jackem rozdává v autě, mrknu po Billďovi, ten se jen usmívá a je do filmu stejně jako já naprosto zažranej. Z obličeje mu už celkem vyprchala zelená barva a začíná konečně připomínat člověka=o)). Na konci, když už se loď láme a oba hl. hrdinové plavou ve vodě, začnu mít pocit jako bych byla s něma v moři. Houpy, houp… připadám si jako někde na vlnách. Nejdřív to nevnímám, mno co… asi sem se do toho moc vžila=oD. Ale pak zaslechnu nějaký posmrkávání… co to? Zarazím se… to už do filmu nějak nezapadá. Nadzvednu hlavu z Billovi hrudi a překvapeně kouknu do Billovi nešťastný tvářičky. Po tváři se mu kutálejí slzy jako hrachy a posmrkávání už jen těžce zadržuje. Jo aha… to bylo jeho břicho, proto sem se tak houpala=oDD "Billí?"šeptnu a pomalu se přisunu k jeho uplakaným očkám. "Ty pláčeš? Ale no tak, je to jenom film…" snažím se ho uklidnit. "…i když podle skutečný události!" dodám. Mno to sem neměla říkat, jenom dořeknu skutečná událost, spustí další příval pláče. "T… to… to se fakt stalo?" koktá a nemůže se pomalu ani přes záchvat breku vymáčknout. "Ty si to ještě neviděl?" divím se. "Ale jo… mno už je to teda hodně dlouho,… jenže sem nevěděl, že se to fakt stalo!" smrká do rukávu. "Počkej donesu kapesníky," zaběhnu do chodby, kde ze šuplíku vytáhnu jeden balíček kapesníků. Donesu je Billíkovi a zase k němu zalezu. "Tak a teď se pořádně vysmrkej," poručím mu s kapesníkem ve svý ruce. Připadám si jako učitelka v nějaký mateřince. "Tak a už nebreč." Usměju se a v klidu se položím. "Néééé!" ozve se táhlé zaječení a následně další výbuch slz. "On zemřel bééé!" "Billí… pojď ke mně… mno tááák… neber si to tak!" utěšuju ho. "Ale co teďka bude Rose dělat? Bez Jacka…" bečí. "Billísku!" obejmu ho a hladím po mokré tvářičce. "Co to má znamenat?" zahřím nějaký mužský hlas. "Co co?" otočím se. "Tomí? Ale nic co by…" odpovím a otočím se zpátky na Billa. "Ty se tu muchluješ s Billem a nic jo?" zrudne Tom. "Jaký muchluje?" překvapeně se otočím.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 14. díl

24. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Tom celej den chodil po pokoji nervózně sem a tam a zase tam a sem, ani nemohl jíst, měl strach, i když si to nechtěl přiznat. No, uznejte, kdo by se nebál v domě plným upírů? Po dlouhém váhání vzal do ruky jednu z "proti upířích věciček" a zmáčkl spoušť. Z pušky vystřelili dřevěné hroty a zabořili se do zdi. Tom leknutím pustil zbraň na zem,
"Co je? Co se stalo? Co je to za rány?" přiběhla Amy do jeho pokoje. Tom se na ni podíval bílej jako stěna, "já zkoušel sem a…," zlomil se mu hlas. Amy u něho byla upíří rychlostí, chvilku váhala, ale pak ho obejmula. "Ne, já.."
"Bojíš se, promiň, neměla sem chodit jako upír."
"Ne, já sem to přehnal."
"Ne."