Září 2011

Dokonalá mrcha | 13. díl

23. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Linda byla v koncích, nevěděla, vlastně si neuměla představit, jak to ted' bude dál… jak vůbec bude její život vypadat po tom, co ztratila osobu, která jí byla na světě nejdražší…a nejhorší bylo její svědomí, neminul den, hodina, vlastně ani minuta, kdyby si na Dee nevzpomněla, a to že tu sní už nemůže být kladla za vinu sobě. Ona jí podváděla, přebírala jí kluky, ničila její sebevědomí a nikdy jí nenapadlo, že by jí někdy mohla takhle strašně scházet! Bylo jí hrozně…nedovedla si představit, že ještě někdy v budoucnu bude moct žít normálním bezstarostným životem holky v pubertě… Jak hrozně jí scházela, byla schopná zalíst třeba na půl dne do jejího pokoje a jenom sedět, dívat se a vzpomínat na ty krásné časy, když tu byla, její sestra, dvojče. Předtím si myslela, že by se bez ní obešla, ba dokonce si někdy přála, aby žádná Denisa nebyla…jak jí ted' všechny takovéhle úvahy připadaly hloupé. Všechno, co doposud tvořilo její bezstarostný život rázem ztratilo smyl, byli to jen hloupé věci a malicherné vztahy, o kterých si myslela, jak jsou důležité… Její doposud krásný život se bortil od základů, už neměla nikoho za kým by se mohla jít vyplakat, když jí bylo špatně, nikdo už jí neobejme, když to bude potřebovat, nikdo jí už neřekne, že je bezvadná sestra… Dee jí byla vždy oporou, nikoho by asi nenapadlo, že ta seběvědomá holka, která může mít každého kluka, na kterého si jen ukáže, má potřebu se někomu svěřovat, když jí je hrozně…vždy byla Denisa blízko a pomohla jí, pro všechno trápení měla pomalu celý seznam důvodů, proč je blbost se něčím takovým vůbec zabývat a natož kvůli tomu uronit třeba jedinou slzu… A právě ted' Lindě někdo takový scházel, chtěla aby jí řekli, že je to jen ošklivý sen a že Denise nic není a za chvíli se vrátí… Tenhle čas byl pro Lin' hrozný, chodila jako ve snu nevnímala ostatní…stala se samotářskou, denně se zavírala v pokoji a brečela… Jejím rodičům to trhalo srdce, je také zpráva o Denisině smrti zasáhla naprosto nepřipravené…bylo to pro ně hrozné, když se z toho trochu oklepali, strašně je rmoutil pohled na Lindu, jejich vždycky veselou a energickou holčičku. Hodně ted' litovali, že dali přednost práci před rodinou… Lin' byla na pokraji zhroucení vlastně každý den a co teprve ztráta jeho milované znamenala pro Billa…ten měsíc, nebo jak to bylo dlouho, byl asi nejhorší v celém jeho životě, strašně ted' litoval, že poslední dobu jeho vztahu s Denisou se jí vůbec nevěnoval, měl oči jen pro Lindu…tušil, ne vlastně to věděl, že Dee si toho musela všimnout, nebyla přece slepá. Kdyby si to jen uvědomoval, pořád ho pronásledoval pocit viny. A navíc potom, co se dozvěděl, že Denisa neměla úplně v pořádku srdce, nemohl se zbavit myšlenek na to, že jí mohl pomoci a tak zabránit té katastrofě. Lékař, který se snažil Dee zachránit jim pak řekl, že její stav byl po té nehodě stabilizovaný, nečekali další komplikace. V nejméně vhodné chvíli jí selhalo srdce, to byla také příčina toho, že se zhroutila večer předtím. Tahle informace Billem otřásla ještě víc, protože to on jí tam ten večer vytáhl a on se o ní nedokázal postarat, byl to on jenom on a to nemohlo omluvit nic a nikdo. Kdyby jí ještě večer odvezl do nemocnice nic takového by se nestalo…tyhle výčitky ho pronásledovaly všude, kam se jen hnul. Nakonec si řekl, že to takhle dál nejde, uzavřel své trápení hluboko do sebe a snažil se nedávat to najevo. Jeho okolí si oddechlo, zase se vrátil ten Bill Kaulitz, kterého znali, ale nikdy už to nebyl on, to věděl jen on sám, protože se nedokázal toho pocitu viny zbavit. Myslel si, že si toho nikdo nevšimne, ale mýlil se, jen dvě osoby dokázali nahlédnout do jeho nitra a pomoci mu…jednou tou osobou byla Denisa, až ted' si uvědomil, jak moc jí miloval a pořád miluje, ona byla tou, se kterou mohl prožít svůj život. O to horší to pro něj bylo, že si svou lásku pořádně uvědomil až, když jí ztratil… Jak moc chtěl vrátit čas, snad ani nejde popsat, chtěl to i za tu cenu, že by s ní byl jenom v její poslední chvíli…jen, aby jí mohl držet za ruku a říct, jak nesmírně jí miluje a naposled jí políbit… Asi po měsíci musela jít Linda zase do školy, rodiče jí celou tu dobu nechávali doma, protože viděli, jak špatně na tom je. Bála se, ne to nebylo to pravé slovo, nechtěla jít na místo, kde jí budou provázet vzpomínky na Dee… Musela to překonat, když vešla do té důvěrně známé budovy, neubránila se záplavě vzpomínek… poprvé sem šli spolu, obě se směšně ustrojily i učesaly stejně, byli k nerozeznání…aniž by si to Linda uvědomila vyhrkly jí slzy…Procházela školou, všichni někam spěchali nebo se zaujatě bavili, zaslechla jak se nějaké holky bavili o tom, jak to nějakým klukům sluší. O takovéhle věci úplně ztratila zájem, připadalo jí hloupé bavit se jen o nich. Jako by ty husy vůbec nevěděli, že na světě jsou mnohem důležitější věci…aniž by si to uvědomovala, hodně se změnila, ta stará seběvědomá Lin' už neexistovala. Došla před svou třídu, nastal okamžik, kterého se obávala, slzy už uschly. Vstoupila jako by se nic nestalo, sedla si, prohodila pár slov s kamarádkami. Začátek celkem zvládla, snažila se dával pozor, ale nešlo jí to. Celý den byla hodně zamlklá a zamyšlená…učitelé většinou věděli, co se jí stalo a tak si toho nevšímali…všude, kam se podívala, viděla svou sestřičku, tam seděla na lavici a smála se, pak u tabule při zkoušení, když se snažila přesvědčit učitelku, že všechno umí a neuměla nic… pak jí pohled sjel na prázdné místo vedle sebe, bolestně si uvědomila, že už tu nikdy nebude, nikdy už jí neuslyší se smát, vyhrkly jí slzy… "Lindo, dávej pozor!" ozvala se učitelka, kterou už to začínalo dráždit, Lin' zvedla uslzený obličej k ní… "Lindo, co je ti?? Stalo se ti něco??" matikářka byla zmatená… "ne, všechno je v pořádku…já jen, že…" zadrhával se jí hlas… "…já, to bude dobrý…promiňte…já, já…" nevěděla, co má dělat, vyběhla ze třídy, po tvářích se jí valily proudy slz, nechtěla, nemohla to zastavit… …sedla si na schody, byla zmatená, nevěděla, co se s ní děje, vždyt' už se se ztrátou Dee vyrovnala. Zmínka o ní jí rozplakala ještě víc…za chvíli přišla její učitelka "je všechno v pořádku??" " ano, ale…já nevím…můžu tu zůstat, asi bych neměla sílu se tam vrátit…" "tak dobře, po hodině za tebou přijdu…" byla tam už asi čtvrt hodiny, když se na konci chodby otevřely dveře a z vedlejší třídy vyšel Bill…náhoda tomu tak chtěla…všiml si jí a sedl si k ní…od toho odpoledne, kdy z jejich životů navždy odešla Dee, se neviděli…chvíli tak zůstali, ani jednomu nebylo moc do řeči… pak Bill prolomil ticho… "Hele, já vim, že…mě se po ní strašně stýská…já…pořád jí miluju…" tohle Lin' rozplakalo ještě víc, zničila jí takovej krásnej život…a ona na ní byla vždycky hodná…tohle si nezasloužila, v Lindě se něco zlomilo, nechtěla Billa vidět… "Bille, promiň, ale já…nemůžu…zničila sem jí život…to si nikdy neodpustím…" otočila se a rozběhla…běžela, nevěděla kam, ale bylo jí to jedno, po tvářích jí tekly slzy…

Kaulitzi, ty ******! | 12.díl

23. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Cože to je Bill? Poulím oči do tmy, ale jaksi nemůžu osobu identifikovat. "Mne-e, nejsem kde si na to přišel? Jen mám veselúúúúú nááááladúúúú," začne si zpívat a rozvalí se na postel. "Tak co,… chcete toho čmouda bo ne? Můj kámoš vám klidně dá i zadarmo, mě taky dáááál a pak mi ještě dal něco hodně dobrýho, takovýho sladkýýýho, mňamky," začne se olizovat a vstávat z postele. "Tak dete?" "Ne!!!" zavrtíme s Tomem záporně hlavou a pozorujeme jak se motá ven. "To snad ne! Já sem fakt myslel, že de domů a on tady mezitím někde chlastal a hulil trávu!" nechápavě kroutí Tom hlavou. "Tak to bych do Billa nikdy neřekla," jen tak prohodím a začnu se oblíkat. "Co je? Neoblíkej se pojď za mnou ještě sme neskončili," Tom mě jemně uchopí za paží a přitáhne k sobě. "Ale Tomííí, já už jaksi nemám náladu, víš?" zamrkám na něj a přetáhnu si přes hlavu tričko. "Hm super, já toho Billa asi zabiju!" sykne nasraně a taky se oblíkne. Najednou se začnou z kuchyně ozývat nějaký hódně hlasitý zvuky. "Co to?" koukneme s Tomem na sebe. Ale ani jeden neví co by to mohlo být. Zní to jako by někdo někoho povzbuzoval. Tom na sebe ještě rychle hodí mikču a už pádíme za těmi zvláštními zvuky. Panebože!!! Kdyby mě Tom neobjímal jednou rukou v pase, tak sebou asi švihnu na zem. "T… to… to je Bill???!" vyděšeně ale taky překvapeně ukazuju na osobu, co tancuje na našem barovém pultu. "Nj to je Bill!" vytřeští Tom očiska a dotáhne mě až k pultíku. "Bille!" křikne na něj. Ale Bill si ho vůbec nevšímá, dál se tam kroutí na písničku Get Right od Jennifer Lopez, ale jako musím uznat, že mu to de. Má fakticky rytmus v těle a vypadá tam úžasně. Jsou tu snad všeci lidi a všichni ho povzbuzujou, hlavně holky sou z toho úpe odvařený. "Mno… táák Bille, pojď dolů!" opět na něj křikne, ale je to jako by házel hrách na stěnu. Místo toho, aby seskočil dolů, tak se začne svlíkat. Pomalinku knoflíček po knoflíčku rozepne košili (je to fakt sexy), chytne její okraj a začne s ní točit. Hm… asi to má odněkud okoukaný. Nebo že by měl praxi?=oD Fakt tam vypadá jako profesionál =o). Pak chytne jednou rukou jeden konec košile a druhou rukou ten druhej. A prostrčí ho mezi nohama a začne dělat takový ty známý pohyby xD. Když ho to omrzí, vezme košili, roztočí ji a hodí po nějaké holce, která ji šťastně chytne a začne fetovat xD. Mno teda fetovat=oD jako že ji přiloží k obličeji a začne se šťastně tlemit. Mno… jo další bláznivá fanynka, ušklíbnu se v duchu. Mmnt co to ten Bill dělá? Zděsím se, když zjistím, že si začíná rozepínat jeansy. "Tome," drbnu do něj a hlavou kývnu směrem k Billovi. Mezitím si stihl rifle stáhnout a už na nás ukazuje svůj nádhernej zadeček=oD v černých boxerkách s nápisem Tom. Cože? Tom? Zarazím se, nemělo by tam bejt náhodou Bill? Hehe… on je asi ukradl Tomovi. "Bille, tak to ne, to už je moc!" zařve Tom a začne se sápat na pult. Teďkom by mě zajímalo, jestli chce zachránit bráchovu čest anebo je nasranej kvůli těm spoďárům, tlemím se. Všichni na Toma křičej ať ho nechá, že je to prdel. Ale Tomík je jako hluchej a už tahá Billa za nohu. "Tak sakra slez dolů a nedělej tu ostudu!" Hm… to je ten pravej co má mluvit o ostudě=oD. To máš marný říkám si v duchu, ale Bill mě překvapí, sám dobrovolně seskočí, rozdá ještě pár úsměvů a poklon=oD a někam se odplíží. Téda tak to bylo ródeo, řehtám se jak ještě nikdy v životě. Párty pokračuje do ranních hodin, asi kolem 6 ráno odejde poslední osůbka a my můžeme konečně jít lehnout. S Tomíshkem si usteleme v ložnice, páč v mým pokoji nám zalehl Bill =oD. Od toho jeho vystoupení sme ho nevyděli, asi tam šel rovnou z kuchyně. Tom se ani o nic nepokouší, asi je taky hodně unavenej, usneme spolu v těsném objetí. Probudí mě nějakej nezdvořák, co mi cloumá ramenem a něco do mě hučí. "Nách mňa!" zabručím a otočím se na druhej bok. Ale to nepomůže, ten nějakej člověk je pěknej nezmar. Rozlepím jedno oko a zašvidrám na budík… 16:18, tý woe to je už hodin vymrštím se do sedu. Tomík ještě pořád zařezává a to doslova chrápe jak starej dědek a vypadá to, že by ho neprobudila ani atomovka. Pak si uvědomím příčinu mýho probuzení, obrátím se na druhou stranu, ale nikdo tam není. Že by se mi to zdálo? Zamyslím se, ale najednou zaslechnu dávivé zvuky z koupelny. Jesus on tam někdo zvrací! Zděsím se a pomalinkými kroky dojdu ke koupelce.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 13. díl

23. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
"Cokoliv, jenom ho zachraň," podal jí pravou ruku. "Nemyslím si, že je to dobrej nápad dávat mi tvou ruku, ať to udělá Felix."
"Já mu nevěřím. Neznám ho."
"A mě věříš?"
"Jo." Vzala Tomovu ruku, pohladila ho po ní, "zavři oči a mysli na něco hezkýho." Tom udělal, co řekla. Amy vzala jeho ruku a zabořila do ní špičáky. Tom zasyčel bolestí. "Promiň, snažila sem se aby, to nebolelo," podívala se na něho se zakrvácenou pusou, "Bille napij se." Když Bill začal Tomovu ruku držet čím dál pevněji, tak ji Amy odtrhla, věděla, že Bill se mění a nemuselo by to dopadnout dobře. "Už se mění, běž dál, bývají agresivní." Bill začal křičet bolestí. Chytl se za pusu, měl pocit jako by mu do ní někdo bušil kladivem. Pak se zvedl a podíval se na svět upíříma očima.
"Děkuju Amy, díky brácha," a šel k němu, ale Amy mu vešla do cesty. "Ne, teď ne ty se musíš zklidnit." Izzy se utrhla Felixovi, "Bille, odpusť mi to prosím, prosím," dívala se na něho ze zaslzenýma očima. "Pojď, musíš mi všechno vysvětlit, je to neuvěřitelný slyším tolik věcí," Chytl Izzy za ruku a odešli.

Dokonalá mrcha | 12. díl

22. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
"Co cože?"vypadlo z Billa a zíral na Lindu s otevřenou pusou. Jeho obličej se taky bíle zabarvil… "já nevim,musim hned do nemocnice,je na to prej špatně,já za to můžu…" začala být Lin' hysterická. "no tak klid" Bill si k ní přisednul a obejmul ji. "a proč si vlastně myslíš,že je to tvoje chyba?" "já…je to moje chyba…já …"koktala Linda. "no tak Lin',Lindo!uklidni se" "včera sme jí podvedli..chápeš to? Ráno na stole našla náš nedopitej čaj a taky vedle toho ležely ty kondomy chápeš,jak to asi vypadalo?"křičela na něho. "ne my sme jí nepodvedli! Byli sme mimo!Navíc…nic víc jsme nedělali kromě líbání?" ty poslední slova dodal Bill dost nejistě a přesvědčoval sám sebe. V hlavě se mu honily tisíce myšlenek…hlavně se strašně bál,co je s Dee. Ale nechtěl to před Lindou dávat moc najevo. "ne to teda ne!!!ale stejně…určitě byla z toho mimo…prostě je to moje vina,měla sem to uklidit a.." "stop. Ty za to nemůžeš."řekl rozhodně Bill. Pak se Lin' začala zvedat,že musí do tý nemocnice,ale Bill tam chtěl samozřejmě taky. Přes to všechno Dee miloval. I když se včera líbal s její sestrou…žádnej cit k ní to nezměnilo. Ovšem city k Lindě ano. Bál se,že se do ní taky zamiloval… Bill zavolal svému řidiči a pak se rychle vydali směr nemocnice. Linda se strašně klepala,moc se bála o Denisu. Bill jí držel na zadním sedadle v náručí. Taky se bál,ale přesto všechno dokázal ještě vnímat její vůni. Potom už prošli pár bílými chodbami a šli vyhledat doktora. Asi po půl hodině hledání,ho konečně našli. Ihned se začali ptát na její stav. "no asi takhle,mysleli jsme si,že už je stabilizovaná,ale zhoršuje se to,bojíme se,aby jí postupně nezačaly selhávat orgány.Utrpěla velké zranění a také silné vnitřní krvácení. Teď nemůžu nic říct na jisto. Jestli přežije dnešní noc,tak by z toho měla být venku." Oznámil jim suše doktor. Lindě jen tekly po tvářích slzy a začalo zase to klepání. Bill už na tom nebyl o moc líp a po jeho tvářích po chvilce se také objevily ty známé slzy. Tak tam tak 10 minut seděli a ani jeden nepromluvil. Oba se snažili uklidnit,ale nešlo to. Tohle byla moc vypjatá situace. Linda měla svojí sestru nejradši ze všech lidí na světě. I když to tak někdy nevypadalo,protože byla nadmíru egoistická,přesto to byl pro ni nejdražší člověk,vlastně jediný,koho měla. Sice tady ještě byli oba rodiče,ale ty věčně někam odjížděli a doma skoro ani nepobyli. A kamarádky? Ty měla také ráda,měla v nich oporu ,ale tak spolehnout se na ně ,jako na Dee, nemohla. Asi hodinu tam tak seděli,nemluvili a každý zpytoval své svědomí. Linda se cítila neuvěřitelně provinile,jak snad ještě nikdy.Na nějakou sázku už kašlala,nejdůležitější teď pro ni bylo štěstí a zdraví její sestry.Něco se v ní zlomilo. Bill byl na tom taky špatně. Uvědomoval si,že i k Lindě cítí něco silného ,ale byl taky provinilý kvůli tomu,že líbal Lin'. "já…potřebuju kafe…chceš taky?" zeptala se Linda Billa. "počkej..já..tam dojdu"nabídl se Bill a už se zvedal. "já chci jít ale taky,potřebuju se trochu protáhnout" řekla Linda a oba se vydali k automatu na kafe. Koupili si to kafe a pak si zase sedli na místo,jako předtím… "Bille…"zašeptala Lin' "ano?" vzhlédl k ní Bill,odlepil svůj pohled od zdi a kouknul se do jejich pro něho úžasných očí. "prosím,řekni ,že bude všechno dobrý…"Lindě se zalily oči slzami. Bill se posunul víc k ní na lavičce a Linda si položila hlavu na jeho rameno. Prostě teď potřebovala nějakou oporu..hladil jí po vlasech. "všechno bude v pořádku Lin' musíš tomu věřit! Dee je silná holka..zvládne to" konejšil ji Bill,ale v duchu těžce pochyboval. Takhle tam seděli ještě dlouhou dobu. Linda už pomalu usínala Billovi na rameni,ale zároveň se ani jeden nechtěl odsuď hnout,dokud si nebudou jistí,že je DeeDee v pořádku. Najednou se na chodbě strhnul frmol. Dvě sestřičky a doktor běželi do pokoje,kde měla být Dee. Oba si toho všimli. "Bille..co se děje?" řekla potichu Linda. Najednou tam vrazil další doktor a sestra,po 5 minutách vyváželi Dee z pokoje. Všichni běželi…asi na operační sál. Bill ani Linda se neodvážili promluvit. Oboum došlo,že se stalo asi něco špatného. Další půlhodinu nevěděli,co se stalo. Linda si mezitím okousala svoje dlouho pěstěné nehty do krve…u Billa se dnes po dlouhé době také tento starý zlozvyk projevil. Pak viděli doktora,jak jde směrem k nim s neutrálním výrazem. Oboum běhal mráz po zádech. "co co se děje?" vykoktal Bill. "je mi líto…nastaly složité komplikace a naše obavy se potvrdily,podlehla vnitřním zraněním a krvácení. Bohužel už se nedalo nic dělat. Je mi to opravdu líto.." Lindě se zatmělo před očima. To nemůže být pravda. Zhroutila se zpátky na lavičku a rozklepanýma rukama si zakryla obličej. Doktor je nechal o samotě. Billovi to ještě pořád nedocházelo. Už nikdy se na něho Dee neusměje,nikdy mu neřekne,že je pako,nikdy ho tak sladce nepolíbí…nikdy spolu nebudou poslouchat boulevard of broken dreams pětkrát dokola. Už nikdy jí nebude moci říct,jak jí miluje a co pro něho znamená. Jak k ní mohl být poslední dny tak přezíravý?Sice měl v mozku jen Lin' ,ale až teď mu to vlastně došlo. Jak Denisu miloval a teď ji navždy ztratil. Po tváři se mu kutálely slzy…Linda brečela nahlas,už dál nemohla skrývat svoje emoce. Nešlo to. Ztratila osobu,kterou měla na světě nejradši…

Kaulitzi, ty ******! | 11.díl

22. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
"A co ti je do toho, to je moje věc s kým se líbám!" vzdorovitě mu kouknu do očí a schválně se k Billovi pevně přitisknu. Tom úpe zrudne a vidím na něm, jak se musí hodně ovládat, aby nevybouchl=oD. "Jak tvoje věc, ještě před pár hodinama ses líbala se mnou a teď se tu voblizuješ s mým bráchou. To ti přijde jako normální?" metá Tom blesky. Teď se zas nechápavě kouká Bill: "Cože? Ty ses líbala s Tomem?" "Jo! Ale nechtěla sem, to on mě donutil," ukážu na Toma. "Donutil? Co to zas meleš? Možná ze začátku, ale pak si už chtěla sama. Takže nezapírej!" udeří na mě Tom. Ha si myslí, že se přiznám? Tak to zrovna... ani mě nehne, abych tu přiznávala, že k němu chovám nějakou náklonost. "Já a chtít se s tebou muchlovat? Nikdy!!!" vyštěknu. Mno… to sem asi neměla dělat, Tomíkovi rupnou nervy, nasere se a surově mě k sobě přitáhne. "Tak tohle já nemám zapotřebí, jdu domů!" broukne Bill a už odchází, po cestě si ještě zapíná košili. "Billé!" ječím. "Přeci mě tu nenecháš s tím násilníkem!!!" "To je mezi váma, do toho mi nic není!" odvětí Bill a zmizne na chodbě. Tak tohle sis u mě chlapče pěkně podělal, spílám v duchu Billovi. "Jo tak nikdy jo?!" drží mě Tom pevně a vidím, že by mě nejradši zaškrtil. "Nikdy! A pusť mě, co si jako myslíš? Že násilím něco vyřešíš?" cukám sebou, ale Tom má oproti mě o hodně větší sílu. "Možná jo, možná ne! Co ty víš?" položí mi záludnou otázku. A aniž by čekal na odpověď, přehodí si mě přes rameno, jako bych byla nějakej pytel brambor a někam mě nese. "Pusť mě Tome Kaulitzi!" ječím a buším mu pěstmi do zad. "Slyšíš? Okamžitě mě pusť!!!" řvu jak o život, ale k čemu mi to je, když sou fšeci naprosto mimo a stejnak mi nikdo nepomůže. Čekám, že mě odtáhne někam do ložnice a tam znásilní=oDD, ale on mě odnese do kuchyně a posadí na kuchyňskej pult. "Tak co si dáš? Víno nebo… nebo vodku?" prohlíží si flašky, ale dál mě jednou rukou drží a ani na minutu ze mě nespustí zrak. Co to na mě zas hraje? Já sem čekala nějaký mučení a on tu chce se mnou chlastat. Mno uvidíme co se z toho vyklube, zatím s ním budu tu jeho hru hrát=oD. "Tak radši to víno!" zvolím slabší alkáč a už pozoruji jak Tom naplňuje skleničku. "To stačí!" snažím se Toma zastavit, když vidím, že dál leje i když je už skoro plná. Mno… jasně že mě neposlechne, naplní ji až po okraj sobě stejně a už mi ji podává. "Tak na nás," mrkne na mě a mírně se usměje. "Až do dna!" ještě zvolá a už loká. Já to do sebe taky kopnu (mno… fúúúj moc trpký) a chvíli se z toho musím vzpamatovávat. Na Tomíkovi je vidět, že tohle není jeho dnešní první sklenička. Páč se nějak podezřele zakymácí, ale nakonec udrží rovnováhu, přesto všecko mě má pod kontrolou a pevně mě svírá. "Jenni, proč mi to děláš?" upře na mě svoje smutný kukadla. "Co sem ti udělal tak zlýho? Dyť tě mám rád," dál žbrblá a pořád se ke mně přibližuje obličejem. Já mlčím, naprosto nevím co mu mám na todle odpovědět. Co když mi kecá? Děvkař se nikdy nezmění a už tuplem ne Tom. Mno… jo ale zas se říká, že v opilosti řekneš přesně po pravdě co cítíš. Já nevííím, hádám se sama se sebou. Nejradši bych ho hnedka teďka políbila, ty jeho rty… pomalinku se ke mně přibližují a já pořád nevím, jak mám zareagovat. Než mě políbí, položí si ruce na mé boky a pevně mě k sobě přitiskne. "Jenni…" vzdychne a konečně se dotkne mých rtů. "Proč… proč?" šeptá mezi polibky. Mám pocit, že mě za chvíli rozmáčkne, jak mě k sobě tiskne… stěží můžu dýchat. "Pojď půjdeme někam jinam," broukne a chytne mě do náruče. Já mu obmotám nohy kolem pasu a nechám se unášet. Tomík mě přenese do mýho pokoje a položí na postel. Jsem jak v jiným světě, svleče ze mě tričko a svými rty zmapuje celý můj krk a bříško. Jenom tiše usykávám. V tuhle chvíli mám pocit, že bych mu dovolila všecko na světě. Jj jak se říká, od nenávisti je k lásce hodně blízko. Tomík mi svlíkne i sukni a já před ním ležím jenom v tangách a podprsence. Nějak si ani neuvědomuju, že bych to měla stopnout. Tuhle chvíli si naprosto užívám a nějak nemyslím na následky. Tom se rychle zbaví trička a už se souká z kalhot! Téda to je rychlík=oDD. "Tome?" šeptnu ještě před tím než mě opět políbí. "Mno… co?" zahledí se mi do očí. "Pokud nemáš, tak kondomy mám v šuplíku v nočním stolku!" poradím mu. Jako sem dosti mimo, ale ne zas až tak, abych nemyslela na ochranu. "Jasně, neboj se," odvětí Tom a začne šmátrat ve stolku. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí nějaká vychlámaná osoba. V pokoji je tma a než si moje oči zvyknou na světlo, co přichází z chodby, ta osoba je už u nás a něco žbrebtá: "Hej lidi, dáte si taky čmouda? Jesus já sem vás vyrušil co? A nechcete k sobě třetího?" Plácá páté přes deváte a aniž by se cítil nějak blbě, přisedne si k nám na postel. "Bille?" ozve se jako první Tom. "Ty seš zhulenej?!"

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 12. díl

22. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
"O co sem přišel," zasmál se Felix, když přišel do jídelny. Ucítil napětí, podíval se na Amy, která se někam dívala, když si uvědomil, proč se tak vražedně dívá na Izzy zbystřil, "asi o dost co?" Amy se snažila uklidnit Izzy, "klídek, klídek, vím, že nesneseš pohled na krev, ale klid to bude dobrý." Bill se zoufale podíval na Amy, protože si uvědomil co se děje. "Jo klídek," přidal se k ní, "dejchej,klííídek." Na chvilku se uklidnila, ale pak jí zčervenali oči. "Ne, hodná Izzy, hodná," snažil se ji zklidnit Bill znovu," ale bylo pozdě. Přestával se ovládat.
Amy měla naštěstí smysly o něco bystřejší, začala zhluboka dýchat, aby se zklidnila, ale ucítila vůni, která ji připomínala marcipán. Ne, jen to ne. Ucítila totiž Billovu krev. "Amy tvoje oči," divil se Tom. Amy rychle otočila hlavu na stranu, těsně před tím, než se jí prodloužili špičáky. "To nic není, asi mi jen něco padlo do oka."
"No, to teda, moc nevím, mělas ty oči úplně červeny, skoro jako," zarazil se. "Co?"
"Skoro jako, kdyby se ti zabarvili duhovky do červena, je to divný skoro jako…"
"Jako co?"

Dokonalá mrcha | 11. díl

21. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Zmatená Lin' vyšla opatrně do schodů, neboť hlava se jí pořád ještě točila a nechtěla se zastavit. Když se ráno probudila ve své posteli divila se jak se jí tam vůbec podařilo dostat. Chvíli ještě ležela a koukala do stropu, musela si ujasnit všechno na co si ze včerejšího večera pomatovala. Překvapilo jí, že si všechno vybavuje až dost dobře…po chvíli se zvedla, převlékla a vyrazila dolů na snídani.
Dee se probudila asi o hodinu dřív, bolela jí hlava a vůbec netušila, jak se dostala do své postele. Došla do kuchyně uvařila si čaj a našla nějaké prášky na hlavu, už odcházela když si všimla, že na lince leží krabička s halucinogením čajem a na stole dva hrnky. Chvíli jí to vrtalo hlavou, pak si ale vzala čaj a odnesla si ho do vedlejšího pokoje, kde jí čekalo překvapení. Na gauči ležel Bill a očividně měl ještě půlnoc. "No teda, co se tady včera dělo?!?" říkala si sama pro sebe… vůbec jí nenapadlo, že by v tom mohla mít prsty Lin', protože ta se určitě ještě nevrátila z té pařby…čekat jí mohla tak nejdřív v poledne a to bylo někdy ještě dost brzo…o to více jí překvapilo, když jí uviděla asi za hodinku scházet ze schodů. Lin' si jí vůbec nevšimla a rovnou zamířila do kuchyně s cílem najít, co nejrychleji paralen, protože měla pocit, že se jí každou chvíli rozskočí hlava…
Když už odcházela všimla si, že na stole jsou pořád ty dva nedopitý hrnky ze včerejška, rychle je umyla a všechno ostatní uklidila, aby si Dee náhodou něčeho nevšimla a pak zamířila do obýváku podívat se po tom paralenu…když tam spatřila sedět Denisu, myslela, že jí omejou…všimla si snad něčeho?? A bylo vůbec možný nevšimnout si té spouště v kuchyni?? Bude si myslet, že sem využila příležitosti a svedla Billa?? Ptala se sama sebe Lin', pak rychle nasadila svůj přesvědčivý výraz jakože o ničem neví… " Jee…Dee, jak ti je?? Seš už v pohodě??? Včera si nevypadala nejlíp…" Denisa chvíli mlčela a prohlížela si jí, hlodal v ní pořád červíček pochybností… "no, trochu mě bolí hlava, ale jinak je to v pořádku, teda aspoň myslím…" zkoumavě na ní pořád koukala jako by chtěla odhalit něco, co jí Lin' neřekla…to Lindu znervóznělo, nebyla zvyklá, že jí někdo podezírá nebo jí nevěří a navíc Dee, která jí vždycky na všechno skočila i s navijákem… "hele, Dee nevíš kde bych našla něco na hlavu?? Mam pocit,že se mi rozskočí.." "jo, před chvíli sem si to taky brala…hele, co se prosim tě včera stalo, já si nějak nemůžu vzpomenout.." Lin' jí pověděla všechno, co věděla, a skončila tím, jak jí s Billem dopravili do postele…o nějakém čajovém dýchánku ani slovo… Lin' se pak taktně vypařila a Dee nechala samotnou se spícím Billem. Lindu uklidnilo, že si Dee na nic nepomatuje a si naivně myslela, že jí všechno uvěřila jako vždycky a všechno bude v pohodě…šla si ještě lehnout, protože jí nebylo úplně nejlépe.
Dee zatím zamyšleně seděla v křesle a pozorovala spícího Billa, chtěla věřit tomu, co jí Lin' řekla, ale něco jí na tom nehrálo, nevěděla proč, ale měla pocit jako by jí podvedli…Lin', tomu by snad i věřila, ale Bill??? Toho milovala a hodně, nechtěla věřit tomu, že by jí mohl podvést, ale musela si připustit, že i to je možnost, na kterou nesmí zapomínat…
Pak se zvedla, šla se obléct a umýt. Potřebovala se projít, nadýchat čerstvého vzduchu a pročistit si hlavu… Vyrazila ven, když odcházela Bill ještě spal, bylo krásný ráno, ale nechtěla vidět nikoho známýho s kým by se musela bavit…chtěla klid a tak se rozhodla, že půjde za město…někam, kde jí nikdo nebude otravovat…už se viděla, že sedí u jezera a dívá se na klidnou nic nenarušující vodní hladinu…zapomněla se rozhlídnout a vyrazila přes silnici…ze zatáčky se vyřítil kamion, všimnul si jí až v poslední chvíli, řidič šlápnul na brzdu, ale bylo pozdě…Dee si pomatovala jen náraz a následnou bolest…někdo se zmateně ptal jestli jí něco je, pak už všechno zahalila tma…probrala se ještě jednou, slyšela varovný zvuk sirény…někdo jí chytil za ruku… "slečno, slyšíte mě???" ozvalo se jakoby z velké dálky…pak už si nic nezapomatovala a probudila se až v nemocnici…
Bill se probudil asi hodinu potom, co Dee odešla…nechtělo se mu ještě vstávat a tak tam jen ležel a promítal si v hlavě všechno, co se včera stalo nebo aspoň to, na co si vzpomněl…
Pak se rozdrnčel telefon, Lin' zrovna chtěla vyrazit do města, posledních pár schodů seběhla a zvedla sluchátko… Bill si sednul a díval se na ní…Lindin obličej dostal smrtelně bledou barvu…otevřela pusu, ale nezmohla se ani na slovo… "Lin', co je ti??" ptá se ustaraně Bill, Linda upustila sluchátko a zhroutila se do křesla… "ona..ona…Dee…" "co je s ní??" "je v nemocnici..srazilo jí auto…je na tom špatně…je to moje vina…" začala vzlykat…

Kaulitzi, ty ******! | 10.díl

21. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Když už si myslím, že sem mu vymlátila duši z těla, Bill se na mě koukne uslzenýma očima a sípne: "Už je to v poho, jenom prosím vodu!" "Jo už běžím," vyhrknu a peláším do koupelny, div se nepřerazím. Ten mi dal, už sem myslela, že ho budu mít na svědomí. Ale naštěstí je všechno v pohodě, usměju se na svůj odraz v zrcadle. Do kelímku napustím vodu a vrátím se za Billem. Ten tu sedí ve tváři ještě trochu zarudlý a nedočkavě mě vyhlíží. "Mno kde si takovou dobu, už sem chtěl jít za tebou!" zasípe na mě a vytrhne mi hrnek z ruky. "Utop se," řeknu mu škodolibě a pozoruji, jak hltá vodu. Připomíná mi babuščinýho psa, když je po dlouhé procházce a má příšernou žízeň=oD. "Díky, nejsem rozmazanej?" dělá si Bill starosti o svůj zevnějšek. "Né neboj, jenom se ti trochu rozjely linky, ale jinak v poho," zazubím se. "Takhle ti to víc sekne," ještě dodám a myslím si, jak že ho nepotěším, jenže to bych po něm chtěla moc… mu se snad nikdy nezavděčím. "Cože kde? To snad né!Kde máš koupelnu?"začne vyšilovat a prudce vstane ze židle. "Klid!!!" vřísknu a snažím se ho zatlačit zpátky na židlu. "Sedni si, sem ti říkala, že ti to sekne ne?... Moment co to tu máš?" zabrejlím na pravou stranu jeho břicha. Jak prudce vstal, tak mu závan průvanu odvanul pravý cíp košile a mě se tak naskytnul pohled na nějaký černý ornament. "Co?" neuvědomí si Bill, co mám vlastně na mysli. "Pojď na pořádný světlo," uchopím ho za loket a jemně donutím, aby šel se mnou doprostřed místnosti. Ani se nebrání, je pořád trochu mimo =o). Chytnu kraj jeho košile a trochu ho nadzvednu. "Wau, to je tetování," překvapeně koukám na krásnou hvězdičku. "Je fakticky nádherný!" pochválím ho Billovi a pohlédnu mu do očí. Je z toho trochu v rozpacích =o)). "Můžu?" zeptám se a rukou naznačím, že bych se tetování ráda dotkla. "Jo!" přikývne a dál stojí jako přikovanej. Opatrně přejedu bříšky prstů po vnějším okraji hvězdičky a zkoumám ten překrásný výtvor. Uvnitř té největší hvězdy jsou ještě další dvě, fakticky mi to připadá jako umělecký dílo. "To muselo bolet," pronesu v zamyšlení a pořád studuju svými prsty Billovo bříško=oD. Mno po pravdě to taky dělám, abych zjistila co vydrží. Už když sem se ho dotkla, tak sebou tak nějak jemně škubnul a teď vidím jak mu naskakuje husí kůže z mých dotyků. "Jo si piš, že bolelo," šeptne a dál stojí jak tvrdý Y. Kurňa, on se pořád k ničemu nemá. Asi budu muset začít já, ušklíbnu se v duchu. Mé prsty pomalu opustí tattoo a začnou se pomalu sunout výš k pupíku a dál. "Co… co… co to děláš?" koktá Bill. "Hádej!" uchichtnu se. Když už mám ruku hodně vysoko, z mírného předklonu se narovnám a začnu pomalu přibližovat svůj obličej k Billovu. "Po… počkej!" opět se Bill zakoktne, ale dál stojí a nějak se nemá k obraně=oD. "Neboj se," řeknu sotva slyšitelně a konečně se dotknu jeho rtů. Och… chutnají tak sladce=oD. Bill pootevře rty a já svým jazykem vniknu do jeho úst,... naše jazyky se začnou něžně proplétat. A já si připadám jako v sedmém nebi. Líbání s Tomem je taky nádherný, ale je to spíš divočina=oD. S Billem je to úpe o něčem jiným. Tam jde spíš o ty city a nádhernej prožitek. Bill do toho dává naprosto všechno, cítím jak si to vychutnává a ten jeho piercing v jazyku… no prostě úžasný. Pomalinku knoflíček po knoflíčku mu začnu odspoda rozepínat košili. A on se ani nebrání, to je nějaký divný!=oD Když ji má úpe rozeplou, zajedu rukama na jeho záda a pevně se k němu přitisknu. "Echm, echm, echm…" ozve se za mými zády, jen nerada se od Billa odtrhnu. "Co je?" řeknu otráveně, aniž bych se na příchozího otočila. "Co to má jako znamenat?" křikne ta osoba nasraně. Panebože to je Tom! Uvědomím si a pomalinku se na něj obrátím. "Mno… že by líbání?" sladce na Toma mrknu a čekám na jeho reakci. "Tak to vidím, zas tak blbej nejsem. Ale můžeš mi vysvětlit, proč se líbáš s mým bratrem?" dál zuří a očima těká z Billa na mě.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 11. díl

21. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Amy popřála Billovi dobrou noc, ujistila se, že se její sestra pořádně najedla a že Billovi v noci nevysaje veškerou krev z těla a vyšla z Izzyna pokoje. Udělala pár kroků a došla ke dveřím svého pokoje, opatrně zabrala za kliku a otevřela dveře. Když vešla, našla na své posteli spícího Toma. Je tak roztomilej když spinká.
Převlékla se, vzala si krátkou černou košilku. Opatrně Tomovi sundala kšiltovku z hlavy a teplou mikinu, pak se nasoukala pod peřinu vedle něho. Zakryla ho až ke krku, přitulila se k němu, dala mu pusu na tvář, pak si lehla a položila mu ruku kolem pasu.
Ráno se probudila v Tomově objetí, ležela k němu zády, o jeho pravou ruku měla podepřenou hlavu a jeho levá ruka držela její levé prso. Bylo jí víc než jasné, že Tom nespí. "Tomísku," vymanila se pomalu z jeho obětí, "Tomísku, vstávat." "Co? Kolik je?" rozhlédl se Tom kolem sebe, "není nějak brzo?" Amy se rozesmála, "je skoro jedenáct, co bys ještě chtěl," divila se. "Já před dvanáctou nevstávám," odpověděl jí a otočil se na druhý bok. Amy se na něho doslova nalepila, "Tomísku vstávat, nachystám ti snídani, když vstaneš."
"Já bych si dal předkrm."

Dokonalá mrcha | 10. díl

20. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
"Jak jí je?"zeptala se Linda Billa s ustaraným výrazem. "šla si lehnout.asi už spí..myslim,že až se probudí,tak už jí bude dobře" "fajn..docela sem se o ní bála,dneska říkala,že jí není nejlíp,ale chtěla jít,aby tam byla s tebou" řekla mu Lin' a zpříma mu hleděla do jeho hlubokých hnědých očí.
Na okamžik se oba zastavili…jako by najednou nebyl čas…svět se stopnul,byli jen oni dva a koukali si do očí. Bill se v těch jejích zelených,jako mají kočky,taky přímo topil. Stáli od sebe asi tři kroky,ale nikdo se zatím tu vzdálenost nepokoušel zrušit. …ha už ho skoro mám…pomyslela si Linda a lehce se pousmála "nedáme si třeba čaj?" nabídla Billovi. "čaj?" musel se zasmát. Přišlo mu to komické,že ho Linda někdy o půl třetí ráno zve na čaj. Ovšem nemohl odmítnout. "fajn…teda,ještě mě nikdo nepozval o půl třetí ráno na čaj" "no je to trochu neobvyklý,ale docela sem dostala chuť" taky se zasmála Lin'……
Oba se odebrali do kuchyně,Linda postavila vařit vodu a začala se přehrabovat ve spodní skříňce… "co tam hledáš?"zeptal se se zaujetím Bill. "no přece ten čaj…je tam úplně vespodu..mezi těma krámama…nemůžu tam sakra dosáhnout" odpověděla mu. "ukaž…třeba tam došáhnu…"Bill se taky sklonil nad skříňkou a šmátral rukou ve spodu. "co to tam je všecko za věci??takovej bordel…" Linda se začala smát. Tohle bylo místo,kam nikdy nikdo nic nedával a Dee s Lin' tam vždycky zahodily věci,které neměly zrovna kam uklidit… "no tuhle skříňku běžně nepoužíváme.." "myslim,že už to mám"řekl vítězoslavně Bill…poslepu vytáhl krabičku a podal jí Lindě. Ale trochu pozdě si všimnul co jí podává. Bill měl totiž v ruce maxibalení kondomů :D. Oba se začali hodně smát. "to by sis dal jo?"začala ho provokovat Linda.. Bill nabral lehce červenou barvu a krabičku postavil na linku…na její poznámku však nereagoval jen se skoro stydlivě usmál. …bože je tak sladkej…probíhalo teď Lindě v hlavě,když sledovala jak se Bill zase se stydlivým úsměvem otočil ke skříni a snažil se nahmatat čaj….právě měla luxusní výhled na jeho zadek.
"tak snad konečně.."vytáhl krabičku a se zaujetím si prohlížel její obal…čekal něco speciálního,ale tohle by do Lindy teda neřekl. Začal předčítat nápis z krabičky a došel až na závěr.. "pozor,při silné dávce může mít halucinogenní účinky…no Lin'?" podíval se na ní. "copak?tak si dáme ne…" "teda fakt bych zrovna do tebe neřek,že piješ tohle!" "no vidiš,já se nezdám…a neboj nepiju to nějako často…už dlouho sem to neměla..naposledy sme to testovaly s Dee…bylo to hustý,navíc ti to nevymyje mozek…není to žádná droga." Skončila svůj projev Linda. "dobře…popravdě mě taky docela zajmá co to s člověkem udělá" "no možná budem lítat.."zasměje se Lin' a zaleje čaj vodou.
"tak na zdraví"zasmál se Bill a lehce ťuknul svým hrnkem o Lindin. "počkej eště pomazlit"zasmála se Linda a párkrát přejela svým hrnkem o ten jeho. Pak se oba napili… "no je to docela dobrý..:)"okomentoval to Bill.. "žejo..mně to taky chutná :)"
Tak si dali čaj a už pomalu přicházely účinky :)Linda naštěstí udělala ten čaj slabý,protože jí bylo jasné,že kdyby to přehnala,tak by oba byli mimo až moc a to by potom nad sebou neměla žádnou kontrolu.
"ježiš mě se ňáko motá hlava"pronesl Bill a začal se smát. "no tak to mně taky …sakra :D" Čaj se smísil se zbytky alkoholu,který ještě z nich nevyprchal,takže účinky přišly trochu silnější,než Linda čekala.
"kolikrát mě vidíš?" zeptal se Bill po chvíli co spolu seděli v kuchyni na zemi,protože se jim stálo víc než špatně. "hhe dvakrát :D" odpověděla Linda… "no sem na tom podobně.." "hele poď něco dělat…přece tady nebudem jen tak sedět…" "no ale co chceš dělaat?" "nooo to neviim :D…co třeba si dát ňákej filmík?" "fajn,ale mi jako řekni,jak dojdem do vedlejšího pokoje…motá se mi bedna" "to zkusíme..:D" Linda se začala pomalu zvedat ze země ,očividně na tom byla docela líp než Bill. Chvilku se sbírala,ale pak se konečně zvedla a na chvíli se přidržela linky. Udržela rovnováhu a pak se podívala na Billa. Taky se snažil vstávat,ale moc se mu to nedařilo. Rozesmála se. "hej co se mi směješ,mi aspoň pomoz nee" Bill se taky rozesmál. "musíš trochu spolupracovat" říkala Linda,když se pokoušela Billovi pomoct dostat se na nohy. "fajn tak tři,dva jedna.." Ale místo aby vstával,tak stáhnul Lindu na sebe. Už prostě nemohl vydržet se jí nijak nedotknout,jen tak vedle ní sedět…teď stačilo,kdy se dotkly jejich ruce a Billem už projíždělo mrazení…byl z ní totálně vedle…Čaj odboural jeho zábrany,zatemnil mysl a na Dee,která spala nahoře si ani nevzpomněl. Lin' spadla přímo na něho,tak jak chtěl. Byla totálně překvapená..tohle od Billa nikdy nečekala. Věděla,že se mu líbí,ale myslela si,že se bude muset o hodně víc snažit a on jí teď sám od sebe stáhnul na sebe. Převalil se na ni a právě ležel mezi Lindinými stehny. Vzrušovala ho úplně neskutečně. Konečně se k ní naklonil,aby jí zlehka políbil. Po chvíli,když viděl,že Linda bez problému spolupracuje a oplácí mu,jí začal líbat pořádně a s jazykem. Chvilku tam takhle leželi a Bill začal Lindě vyhrnovat triko. Něco se v ní však zlomilo…možná už účinky čaje ustoupily….nevěděla proč,ale odstrčila od sebe Billa,zavolala,že jde spát a vytratila se z místnosti nahoru…Bill to opravdu nechápal co udělal špatně…
Linda vlastně taky svoje chování nepochopila. Proč ho odstrčila,když už měla sázku skoro vyhranou? Možná vědomí,že je s klukem její sestry jí to nedovolilo. Ale co je to za nesmysl,když u předchozích kluků se jí nic takového nestalo??