Září 2011

Dokonalá mrcha | 7. díl

17. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Linda se cítila jako vítěz, přestože neměla jistého ještě vlastně nic, ale nemohla si nevšimnout denisiného výrazu, když přišla do pokoje, kde se ona objímala s Billem. Bylo docela snadné uhodnout, co si asi Dee myslela…Chudák, tohle už zažila a ne jednou, ale co přežila to??? Přežila, tak to bude muset udělat znovu…říkala si Lin' a výčitky hodila za hlavu at' se něčím takovým zabývají jiní, já na to nemám čas ani chut'. Šla se projít pod záminkou, že se musí nadýchat čerstvého vzduchu a dát se nějak dohromady, ale ve skutečnosti si chtěla promyslet, co bude dál podnikat, aby splnila sázku…ani ve snu jí nenapadlo, že by se jí to nepovedlo…nemohla připustit, aby prohrála, to pak nebyla ona, ta sebevědomá Lin', která byla tak oblíbená a měla v hrsti každého kluka, na kterého si jen ukázala… A tak se šla projít.
Bill odešel a Denisa zůstala doma sama, Linda se někam jako vždycky vypařila a nikomu neřekla, kam že se to chystá nebo kdy se vrátí. Rodiče byli zase někde pryč, Dee to takhle vždy vyhovovalo, ale dnes by dala nevím, co za to kdyby tu byli. V jejich rodině to fungovalo jinak než jinde, rodiče měli hodně práce a často nebývali doma, Dee nikdy neměla pocit, že by jí mamka nějak scházela nebo na ní neměla čas. Občas jí ale chyběl někdo komu by se mohla svěřit, kdo by jí vyslechl a poradil…jasně, měla Lindu, bylo to její dvojče a byli si hodně blízké, ale přeci jenom bylo něco, co by jí Denisa nikdy neřekla. A zvlášt' potom, jak skončil její vztah s Davidem. Byl to vlastně její první první kluk, ještě ted', když si na to vzpomněla, přepadl jí pocit beznaděje a hlavně zklamání. U Davida se to dalo ještě pochopit, ale to co jí udělala její vlastní sestra bylo neodpustitelné…a přesto jí odpustila…mrzelo jí to a hodně, ale přesto se na to snažila zapomenout. Ale na to, co dneska uviděla, když vešla do pokoje, jí nemohlo připravit nic…úplně jí to vyrazilo dech…když jí Lin' vysvětlila, co se stalo, trochu se jí ulevilo, ale pořád jí na tom něco trochu nesedělo…pořádně nemohlo přijít na to co, ale nezdálo se jí to…co když to byl zase nějaký úskok od Lin', nechtěla tomu věřit, ale musela si přiznat, že Linda by toho byla schopná! byla si sice jistá tím, že jí Bill miluje a tak trochu čekala, když Lin' odešla, že jí ujistí o tom, že si jen něco namlouvá… "ale on se zvednul a řekl, že musí jít, přitom, ale říkal, že dneska nikam nespěchá.." říkala si pro sebe Dee. Tak tam tak seděla a nevěděla, co si má myslet. Pak vzala mobil a vytočila číslo své nejlepší kámošky: "halo??" "ahoj to sem já, Denisa, můžu si s tebou promluvit. Kat??" "jasný, povídej, co tě trápí…" Dee jí řekla o tom, co se stalo a o všech svých pochybnostech… "hele, Dee, podle toho co mi říkáš, mi přijde, že to není nic závažnýho, Bill tě miluje a jestli se něco děje tak to zjistíš časem…Nevim jestli tě chce Lin' podrazit je to možný, ostatně viš že já s ní moc dobře nevycházim a myslim si, že je to hrozná mrcha, ale můžu se mýlit…nech to ted' plavat…a co děláš zítra?? Nechceš někam vyrazit???" "zítra mám volno, Bill zkouší se skupinou, takže se asi neuvidíme, ráda někam vyrazim…" "tak fajn, v jednu sem u tebe, vyrazíme na kafčo a pak se uvidí, ju?" "tak fajn, domluveno, zdar=)" "papa, Dee"
Bill šel domů, cestou sice hodně přemýšlel, ale nevymyslel nic…byl totálně zmatenej…nejenom z toho, co se stalo dneska, ale tak celkově, přemýšlel, jak se jeho život změnil po tom, co mu do něj vstoupila dvě půvabná dvojčata…
Druhý den odpoledne vyrazila Dee s Kat do města. Celé odpoledne si náramně užila, pokecali si a zkrátka…výborně se bavili.
Billa, který se dostal do postele až někde okolo druhé v noci, čekal příjemný budíček. Bylo půl desáté a Billánek si ještě chrápal a to Tom nemohl nechat jen tak být…on navíc dneska nějak nemohl dospat…nenápadně se vkradl do jeho pokoje, předtím si půjčil od mámy cédéčko Britney, kterou Bil nemůže vystát, a dal ho do hifky. Hlasitost na maximum, připravil se, pustil a stáhl ze svého milovaného brášky peřinu. Bill se strhnutím probudil, chvíli nechápal co se děje, pak rozeznal, že to co tam začalo hrát,až to musela slyšet celá ulice, je Britney, kterou vždycky když slyšel myslel, že rozmlátí rádio. Pak uviděl Toma, jak se svíjí na zemi smíchy, což ho namíchlo eště víc… "ty debile, co si myslíš, že děláš?!?" "já…já…" když uviděl Billův nasranej výraz začal se tlemit znova… "ty seš fakt uplně vadnej! A ted' vypadni…" vykopal vytlemenýho Toma ze svýho pokoje a mezi dveřma ještě zaslechl… "jo za půl hodiny zkoušíme" hmm…to je úplnej debil, řikal si pro sebe, pak se šel oblíct a krapet namalovat. Pak, jelikož už bylo za deset deset, tak rychle něco v kuchyni popadl k snídani vzal kolo a rychle vyrazil. Stejně dorazil do zkušebny s 5 minutovým zpožděním, což mu kluci nezapomněli řádně vyčíst. Dneska měli všichni volno, tak měli naplánováno, že budou zkoušet nový písničky…po chvíli je to tak chytlo, že zapomněli na všechno ostatní…
Byly asi tři, když Lin' uviděla hlouček holek před nějakou budovou, ze který byla slyšet hudba, byla jí povědomá, ale vůbec si nemohla vzpomenout, kde jí slyšela. Přišla blíž a protože jí to nedalo zeptala se jedné docela sympatické holčiny… "cože, ty to nevíš? Tady zkouší Tokio Hotel!!!=)" Nj, že mě to nenapadlo, přišlo mi to nějaký povědomí…v tom Lin' něco napadlo… a ta myšlenka se jí dost zamlouvala, šla ke dveřím a zkusila je otevřít, šlo to a tak si dodala odvahy a vešla…ty holky za ní jen koukaly s otevřenou pusou…tady Linda nikdy nebyla a protože se tady vůbec nevyznala, šla za stále sílící hudbou…

Kaulitzi, ty ******! | 6.díl

17. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Dojdu ke kýblu a nahlídnu do něj, mno jasně je plnej vody... hehe ale už použité, máma asi stírala balkón. Uchopím kbelík, dobelhám se ke dveřím, odemču a prudce je rozrazím. Tomík tam stojí ve tváři zamyšlenej výraz, kterej se vmžiku změní na překvapenej. "Tý krávo co blbneš?" zaječí když mu na xichtě přistane nějakej smradlavej hadr a z dreadů mu odkapávají kapičky vody. "Ups tak toho hadru sem si tam nevšimla," chlámu se a pomalinku couvám zpátky do pokoje. Tomík rozzuřeně mrskne hadrem na zem a nenávistně se ke mně přibližuje. "Ještě před chvíli sem si říkal jaká, že nejsi milá holka, ale to mi asi v hlavě přeskočilo, ty sssi..." syčí na mě jako had a hledá vhodný slovo. Bože on mi fakt ublíží, dostanu z něj strach! "Mamííí!" zaječím jak nejvíc to jde. "Pomóóóc!" "Neřvi, stejně ti to nepomůže, tvoje máma je na zahradě," sykne na mě a drapne mě za ruku. "Co je zlatíčko?" ozve se z chodby. "Hahá tak na zahradě," zasměju se. "A sakra!" lekne se Tom a rychle ode mně odskočí. Mamča nakoukne ke mně do pokoje a pohledem se zastaví na zmáčeném Tomovi. "Ale co ste to tu prováděli a proč je tady ta chodba tak mokrá? Kolikrát sem ti říkala Jenni, že ty svoje hry si máš hrát na zahradě a né v domě!" lamentuje máma a střídavě kouká na mě a na Toma. "Ne za to můžu já paní Schneidrová, to byl můj nápad, Jenni za to nemůže!" vloží se do mamčina monologu Tom. Cooo? Vytřeštím na něj udiveně oči, proč to bere na sebe? Kurňa v tom zas bude nějaká jeho kujóvina, to není jen tak samosebou! "Jen aby, znám Jenni až moc dobře a moc se mi tomu nechce věřit! Ale tak jo, když to říkáš ty," usměje se mamča a prstem ukáže na zem. "A tohle si utřete obá dvá, dřív než na tom někdo uklouzne. A ty Tome by ses měl převlíct, seš úpe mokrej!" rozdá mamča příkazy a odkráčí pryč. "Tak dem na to ne?" kejvne Tom směrem k chodbě a už odchází pro nějakej hadr. "Počkej, co to mělo znamenat?" snažím se Toma zastavit. "Co jako?" dělá ze sebe většího blba než je. "Proč si to vzal na sebe?" "Mno páč sem přeci hodnej Tomíshek ne-e?" sladce se na mě usměje a vypochoduje ven. Co má zas za lubem, jestli si myslí že mu na to skočím, tak je to fakt korunovej vůl D. Pohodlně se usadím na křesílko, co mi stojí v pokoji a čekám, až se to ucho vrátí. 5 minut,... 10 minut,... čtvrt hodina v háji a on nikde to je nějaký divný, seberu se a rozhodnu se vypátrat kam se ten moula zašil. První místo, který mě napadne je koupelna, mno jasně dyť byl úpe mokrej, asi se tam suší. Opatrně našlapuju a naslouchám zvukům z koupelny, mno teda zvukům spíš tichu, nic se neozývá. Vezmu za kliku a prudce otevřu. "Áááááhhh!" zaječím. Mám pocit jako bych se koupala v ledovým oceánu. Přede mnou stojí vychlámanej Tom a v ruce drží největší kbelík co máme. Mno teď už prázdnej! "Ty kokote!" křiknu a přestávám se ovládat. Cejtím jak mi tělem proudí neuvěřitelná zlost a z očí mi srší blesky. Jediný co sem na sobě měla, bylo bílé kraťunké tričenko na ramínka a mini kraťásky. A teď se to na mě lepí a ukazuje víc než by mělo, navíc nemám ani podprsenku. Vidím jak Tomík nasucho polknul a hypnotizuje mě pohledem... mno teda sám má na sobě jenom trenky nic víc. Asi si svý hadry někde suší. Ovládej se! říkám si v duchu. Stisknu ruce v pěst a pomalinku nakráčím do koupelny. Tom jen stojí a kouká co budu dělat, jen ať čumí dežot! Jedním pohybem ze sebe svlíknu tričko a druhým kraťásky a tanga. Otočím se k Tomovi zady a zalezu do sprchovýho koutu. Hehé to sem ho, ale dostala, usměju se. Přes matné sklo sprcháče vidím Tomíkovu siluetu, jak stojí bez hnutí a hypnotizuje mě.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 7. díl

17. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Jeli asi půl hodiny Tomovým Audi. Amy, měla obrovské štěstí, že Tomovi nebylo zrovna nějak do řeči, protože každou chvilku cítila pach jeho krve víc a víc. Sladká čokoláda se linula všude kolem ní, snažila se na to nemyslet ale marně. Radši se dívala z okna.
"Krásná Amelie a jak dál?"
"Co?"
"Jak se jmenuješ celým jménem, krásko, nebo si budu myslet, že se jmenuješ Amélie Krásná."
"Ale nepřeháněj. Hoffmann."
"Hmm, takže krásná Amélie Hoffmann. To nezní špatně," usmál se na ni. "No já nevím, mě na tom nic extra nepřijde, je to úplně obyčejný jméno," zašklebila se. "No to jméno možná, ale ty jsi neobyčejná."
"Tohle říkáš, všem holkám?"
"Skoro."

Dokonalá mrcha | 6. díl

16. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Lindu naštvalo,jak si jí ani jeden z nich skoro nevšimnul a hned zapadli na Denisiného pokoje. Naštvalo?Jí to přímo dopálilo…cítila se uraženě.
Co tam asi tak budou dělat??Byla jí to víc než jasné… "musim něco podniknout…"běželo jí v hlavě. Přimáčkla ucho na dveře sestřiného pokoje a v hlavě se jí pomalu rodil plán…
Bill ze sebe sundal všechno mokré oblečení až na černý kus spodního prádla. Denisa udělala to samé… "asi bych ti měla půjčit něco suchýho na sebe viď?" usmála se na něj. "jo to by mi docela bodlo…" opětoval úsměv. "tak moment" nejdřív vytáhla ze svého šatníku suché triko a kalhoty,oblékla se a pak se snažila najít něco pro Billa… "ježiš já fakt nevim co bych ti dala,počkej chvilku skočim se kouknout k tátovi do šatníku,jestli tam nebude něco lepšího"
Tuhle větu naštěstí Lin' zaslechla a rychle zmizela ve svém pokoji. Sestra jí právě více než nahrála,proto si rychle namokřila oči a tváře,lehce rozmazala řasenku a myslela na to nejsmutnější,aby se aspoň trochu rozbrečela. Jakmile věděla jistě,že Dee je z pokoje pryč a Bill tam zůstal sám,začala jednat. Věděla,že sestra se hned tak nevrátí, pokoj rodičů byl v druhém patře a jestliže šla něco hledat,tak jí to bude trvat. Znala DeeDee líp než kdokoli jiný,věděla jak je neschopná,když má něco najít.
Pomalu vzala za kliku pokoje a nasadila ten nejsmutnější výraz,jaký dokázala. Otevřela dveře a vyděla Billa,jak sedí na posteli její sestry. Měl na sobě jenom přiléhavé boxerky černé barvy. Pohled na jeho sice hubené,přesto neodolatelné tělo jí rozpaloval,ale teď se musela držet dvojí role. Když jí Bill spatřil tak ho skoro bodlo u srdce. Vidět tuhle bezstarostnou holku,jak má líčení rozmazané a vypadá zničeně se mu nelíbil. Přesto mu přišla opět dokonalá,i když neměla perfektní make-up. "je tady Dee?"řekla potichu "není pro něco šla..ježíš Lin' co se stalo?" "ale nic"popotáhla "nemáš kapesník?" zeptala se. "pojď sem"řekl jí,ze stolu vzal balíček papírových kapesníků.Usadili se spolu na postel a on jí něžně stíral líčení z obličeje. "co se stalo?" zeptal se potichu. "no on…nechal mě….jen mě chtěl využít…prostě se se mnou vychrápat a pak odkopnout…"rozbrečela se ještě víc. Byla perfektní herečka,moc dobře věděla jak to zahrát…docela to okoukala od Denisy. Bill jí to sežral i s navijákem. "to je mi líto..nechápu jak tohle může někdo udělat…"řekl. Linda ho objala. Bill byl nejdřív trošku zaskočený,ale pak si řekl,že je přece normální obejmout někoho,kdo je na tom zrovna špatně. I když..Lin' se na něho úplně tiskla. Bill neměl tričko,Linda sice ano,ale pod přiléhavým tenkým materiálem neměla už nic. Billa její blízká přítomnost přes jeho vůli vzrušovala. Oboum z toho objetí naskočila husí kůže. Billovi se úplně zatajil dech a měl problémy s dýcháním…bál se,aby se udržel. Linda moc dobře věděla,že teď by ho měla v hrsti,kdyby ho políbila,jistě by se nechal. Ale zase věděla,že hodně daleko by to zajít nenechal,to se bude muset Lin' ještě snažit,aby splnila sázku. Najednou se otevřely dveře a v nich stála Dee. Když ty dva viděla úplně jí zmrzl úsměv na rtech. Je to tady,to čeho se tolik bála, se znova opakuje. Linda však jen mlčky pustila Billa zahrála další pláč a objala svoji sestru. "nechal mě ,odkopl mě a já myslela,že už sem konečně zamilovaná" Dee spadl kámen ze srdce. -"jenom ji chtěl utěšit nic víc vtom nebylo"přesvědčovala se. "kdo Lin'?tys měla kluka?" zeptala se denisa. "no vypadalo to nadějně…já…sama víš že už chci konečně někoho,na koho se budu moct spolehnout..nechci se nechat využívat!" řekla Linda. Bill byl teď už vážně přesvědčený,že Lin' by v životě nikomu neublížila,chce pevný vztah…není to mrcha jak ho upozornil Tom. Přes jeho vůli se mu líbila čím dál víc,ale Dee miloval. Neopustí ji nikdy,jak se přesvědčoval každý den. "no tak…já nebudu otravovat.musim si stejně eště něco zařídit…tak se mějte" řekla Lin' a opustila tu dvojici. "měl bych už taky jít" oznámil Bill a Dee trochu posmutněla. Těšila se,že si zase spolu krásně užijou,ještě když teď její sestra nebude doma…Bill vypadal docela nažhaveně u toho rybníka. "no tak dobře zlato,ozvi se mi"řekla Dee. Bill nechápal sám sebe,proč řekl,že musí jít,když vůbec nemusel?Těšil se na chvilku až bude s Dee sám…u rybníka to nemělo chybu tak co se s ním teď děje? Mlčky si natáhl své mokré oblečení a nechal Denisu doma samotnou.
Vydal se směrem k domovu. Potřeboval si srovnat všechny věci v hlavě.

Kaulitzi, ty ******! | 5.díl

16. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Když je u mě tak blizounko, že cítím jeho svěží dech, hlavou mi proběhne jediná myšlenka: "Teď, teď bys měla vstát a odejít, přeci ho nenávidíš ne?" Ale moje tělo mě naprosto zradí a udělá pravej opak. Otočím hlavu víc směrem k Tomovi a dlouze se mu zadívám do očí. Úpe se mi z toho zatočí hlava a rozbuší srdce. Krucinál co to se mnou dělá?! V tu ránu je pryč veškerá nenávist i zloba a tohle všechno se změní v chuť, v příšernou chuť Toma políbit. Neustále mu koukám do očí a pak mě konečně políbí. Nejdřív se jen tak lehce dotkne mých rtů, asi má strach jak budu reagovat. Pak povzbuzen tím, že sem mu nevlepila=oD a dál v klidu sedím, mě zdravou rukou obejme a pevně k sobě přitiskne. Z lehkých motýlích polibků se rázem vyklubou francouzáky jak vyšité. Ty pytle je to fakt síla, úplně se chvěju! Líbá mě hluboce a nenasytně. Jak to dělá, takovejhle pocit je pro mně naprosto novej. Jako né že bych se ještě s nikým nelíbala=oDD, ale ještě nikdo ve mně nevyvolal tak nádhernej pocit. Je to hodně nepohodlný, páč každý sedíme na jiné židli a musíme se k sobě nahýbat. Asi má Tomík naprosto stejné myšlenky, páč se odtrhne od mých úst a zašeptá: "Poď si sednout na mě, takhle je to strašně nepohodlný." Dívá se mi do očí a ani na chvíli je neodtrhne... jesus má je tak nádherný takhle zblizoučka, když na mě kouká úpe roztávám. Fakt to nechápu ještě před pár minutama bych ho nejradši zavraždila a teď? Teď stačí aby na mě jenom kejvnul a já poslechnu, co se to se mnou k sakru děje??? Jako by mě něčím omámil! Vstanu a na svejch mírně rostřesenejch nohách=oD se pomalu přemístím na Tomíshka. Sednu si na něj obkročmo, ruky mu omotám kolem krku a opět se vpiju do jeho rtů. Panebože to je tak nádherný a cejtím, že Toma to taky nenechává chladným. Rukama bloudí po mém těle a zajíždí mi neustále pod tričko. Nechci zůstat pozadu, a proto mu milimetr po milimetru pomalinku vyhrnu jeho XXL tričko a svými prsty ho začnu hladit po jeho rozpálené kůži. Asi mu to dělá hodně dobře, páč začne usykávat. Pak mě jemně uchopí za boky a ještě pevnějc k sobě přitiskne, pomalu ani nemůžu dýchat, jak sem na něm nalepená. "Jenni," šeptne chraplavým hlasem. "Mno co?" otevřu očka, který sem měla po celou dobu zavřený. "No víš, každou chvíli sem může přijít tvoje máma, nepůjdeme radši k tobě do pokoje? Nerad bych aby nás při tom načapala!" položí mi otázku. "Moment při čem jako? No tak se líbáme a co, ty děláš jakoby moje mamča byla nějaká fúrie bo co!" nechápu ho. "No teď se líbáme to jo, ale nerad bych, aby nás viděla, jak to spolu děláme víš?" šibalsky se na mě usměje a už se chystá se mnou v náručí vstát. Veškeré vzrušení ze mě vmžiku opadne a vystřídá ho opět příšerná zloba. "A kde jsi přišel na to, že se chci s tebou vyspat? Tak to sis spletl adresu miláčku, bordel je hnedka za rohem, tady není žádnej dobročinej ústav. Okamžitě mě pusť a vypadni odsuď!" ječím po něm, tak nahlas, že to musí na sto pro slyšet až u sousedů. Jenže Tom se mým nadávkám jen usměje, vstane a posadí mě na stůl, ale dál mě pevně drží, takže nemůžu zdrhnout. "Tome pusť mě!" bezmocně se kroutím. Ruce má položený na mých bocích a s úsměvem mě začne opět líbat. "Já si užiju, ty si užiješ, uvidíš bude to krásný!" šeptne mi roztouženě do ucha. Tohle je poslední kapka k přetečení poháru mé rozzuřenosti a vrazím mu takovou facku, div se neskácí na zem. Jenom kousek popolítne a zastaví se na židli, okamžitě si začne třít tvář. Mno bude tam mít pořádnou modřinu, ale co tohle si ke mně nebude nikdo dovolovat. Hm,... dobrá bilance modřina na xichtu plus spálenej prst a to vše za pár hodin v našem domě xD. "Nenávidím tě Kaulitzi a teď tím víc!" křiknu na něj nenávistně a vyběhnu schody do svého pokoje. Já sem tak blbá, jak sem mu mohla nalítnout takovýmu děvkaři. Vždyť ho znám už tolik let, tak mě mohlo napadnout, že mu nejde o city. Ne ten bude pořád jen myslet tím co má v kalhotách, srdce a mozek mu asi nic neříká. Hajzl!!! Zhroutím se na postel a rozbrečím se. Tohle mu jen tak nedaruju, tohle mu ještě pořádně osladím prevítovi! Asi pět minut se utápím v slzách a najednou se ozve tiché klepání na dveře. "Teď ne mami, nemám náladu!" zavolám mírně rozechvělým hlasem. "To sem já Tom, Jenni! Ty brečíš? Můžu jít dál? Promiň chci se ti omluvit, já nevěděl... tak můžu?" naléhá na mě. "Nééé di si za jinou, to ti ta jedna facka nestačila? Chceš mít ozdobu i na druhé straně?" křiknu na něj zpátky. "Prosím tě pusť mě k sobě, slibuju, že se o nic nepokusím. Ta jedna ozdoba mi fakticky stačí, chci se jen omluvit!" Můj pohled se zastaví o kyblík s nějakou vodou, co stojí u okna. Jó a mám to, jestli na něj jdou nějaký chutě, tak po takové spršce ho to určo přejde hehé=oDD. "Tak jo momént, už jdu otevřít!" houknu na Tomíka. A to je jenom začátek, Tome Kaulitzi! uchichtnu se sama pro sebe a vstanu z postele.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 6. díl

16. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
"No ty vole, děláte si pr*** on mi fakt napsal," jásala Amélie. Nejdřív chtěla napsat, že určitě půjde, ale pak si uvědomila, co se stalo před pár hodinami. Rozmýšlela se tedy, že nepůjde, protože se bála, že by mu mohla ublížit, "ale co když už pak nenapíše, sakra," nevěděla, co má dělat, ale nakonec napsala, že půjde. Byla sice sama na pochybách a bála se, že ho vycucne, ale bylo to silnější než ona.
Lehla si do postele a usnula, jako když ji do vody hodí. Zdál se jí sen sladký jako čokoláda. Pila krev a chutnala ji jako žádná jiná, chtěl stále víc a víc. Pak si uvědomila, čí krev vlastně pije. Byla to Tomova krev. Pohlédla na mrtvého Toma, pak na krev co měla na rukách a začala se proklínat, co to udělala.
"Aaaaaaaa, já sem ho zabila," křičela na celý dům, až přiběhla Izzy. "Co je? Amy co se stalo?" podívala se na sestru,ale nechápala, co s ní je byla jako v transu. "Já jsem ho zabila."
"Psss, to je dobrý, už je dobře, asi se ti jenom něco zdálo."
"Kde to jsem?"
"Si doma klid, klid."
"No vážně," podívala se na svoji sestru, která jí objímala a snažila se ji uklidnit, potom se rozhlédla kolem sebe a neuvěřitelně se jí ulevilo. "Uf, byl to jenom sen," a sevřela sestru pevně v objeti. "Jo, už je dobře. Musel to být hroznej sen, když si takhle křičela"
"Jo, já jsem ho ve snu zabila. Nemůžu s ním dneska jít randit."
"Ale s kým?"
"S Tomem."
"Ty máš rande s Tomem?" Děláš si pr***? "Ne, nedělám," podívala se na Izzy. "Tak naše Amélie má rande kytaristou, no bravo, vytáhla ses," smál se Felix. Já mu něco udělám. "Dobré ráno i tobě Izabelo," stále se usmíval. "Podle mě když se Amélie pořádně nají, tak nic nehrozí."
"Jenže já jsem se pořádně najedla i včera a nepomohlo to."
"Hmm, tak to máš blbý."
"Řekl právě: "to máš blbý," nebo jsem se jenom přeslechla?" divila se Amy.
"Já jsem to taky slyšela."
"Ne, holky nepřeslechly jste se, potřebuju si sehnat novou přítelkyni, takže se učím mluvit tou puberťáckou řečí. Ty vole a myslím, že mi to už celkem začíná jít. Víte co."
"Já ho nepoznávám," řekla Amy s pusou otevřenou dokořán. "Já taky ne."
"No takže, nepomáhá ti ani to, že se najíš, tak prostě stejně běž. Ber to jen jako zkoušku vytrvalosti. No přiznej se schválně, jak dlouho ti trvalo, než sis zvykla na to, že kolem tebe chodí potrava?" zvedl jedno obočí a díval se upřeně na Amy. "No, dost dlouho."
"No tak, si teď musíš zvyknout, že se ti ta potrava libí a nechceš, aby byla tvoji potravou."
"Felixi sklapni," uzemnila ho Izzy, "prostě s ním běž, a kdyby se něco dělo, tak mi prostě zavoláš a já tě dyštak chytnu, kdyby bylo nejhůř, a Felix mi pomůže."
"Co já?"
"Vidíš někoho jinýho? Víš přece, jak je těžký udržet upíra, kterej de po kořisti."
"Jo jasně já půjdu taky."
"Díky," podívala se na něho Amy a usmála se.

Bylo asi půl osmé. Izzy se zhostila Amy a nalakovala jí nehty, namalovala jí, upravila jí vlasy, dala jí nejlepší oblečení, co měla, "tak, a teď si připravená randit s Tomem Kaulitzem," usmála se. "No, nevím, jestli na to někdy budu připravená, ale tak řekněme, že jo." "Amélie, vypadáš nádherně, řeknu ti, že kdybych tě neznal tak dlouho, tak bych se do tebe i zamiloval." Blbec. "Já mluvím s Amélii, drahá Izabelo!" a škaredě se na ni podíval. "Děkuju, Felixi. Izzy nesežerete se zatím, co budu pryč, že ne?"
"To ti slíbit nemůžu."
"Díky, fakt si mě uklidnila."

Doprovodili Amy na náměstí a pak odešli. Amy chvilku čekala, ale pak jí někdo zadělal oči. "Krásná Amélie přišla, to jsem vážně rád." Amy se otočila a za ní stál Tom. "Ahoj, no tak když si mě pozval ty, tak to nemůžu odmítnout," usmála se na Toma. "Ale stejně děkuju, že si přišla," dal jí pusu na tvář a vedl jí k autu.
***pokračování příště***

Dokonalá mrcha | 5. díl

15. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Nj…dívčí záležitosti…Lin' a spol seděli v nedaleké kavárně a povídali si…no povídali si je celkem slabé slovo…prostě museli všechno vyřešit a prokonzultovat a to dost hlasitě, chudáci jiní hosti, ale co…dneska měli smůlu.=) Debata byla v plném proudu… "zrovna včera sme byli s Lindou pařit a já sem se seznámila s úúúžasnym klukem, já sem se asi zamilovala…to je strašný…=)" vypravovala Sandra, která z toho byla očividně nadšená…aha, tak proto včera zmizela a nechala mě tam samotnou s tim blbečkem Karlem, říkala si v duchu Lin'. "co je s tebou dneska Lin'??? Si nějaká tichá, nejseš ty taky zamilovaná, že za to může nějakej kluk!!!přiznej se!" vybafla na ní z ničeho nic Ema, tak něco takového nečekala…nevěděla, co říct… " ne nejsem" "a co ten včera?" chtěla vědět Sandra "ty si s nim moc dlouho nepobyla, tak nemůžeš vědět, jakej to byl idiot!" opáčila Linda " hele, Lin', jak to šlape denise? Ještě pořád chodí s Billem?" "no jo…" a ty to takhle necháš? …di do něj, zbal ho. Vždyt' je to takovej fešák!=)." "a taky je to moje sestra!" tak tuhle odpověd' snad nečekala žádná z nich…pokud se jednalo o kluky, kteří se Lin' líbili, nestálo jí v cestě nikdy nic, ani rodina…takovouhle svojí kamošku neznali…když Linda viděla, co s nimi udělala poslední její věta, snažila se navrhnout jiný téma, ale to nepřipadalo v úvahu, až tak jim vyrazila dech… "hele, neřikej nám, že to takhle necháš…" ozvalo se "a co mám asi tak dělat???" opáčila Lin' "takže se ti Bill líbí??" zeptala se Sandra "to sem nikdy neřekla, ale je dost hezkej…" " tak v čem je problém, pokud vim, tak Dee už něco takovýho překousla, tak to zvládne znovu, ne?" "ale nechme řeči o denise stranou…tak líbí se ti nebo ne??" ptala se Em "no no…tak dobře líbí…stačí??? Už mě necháte na pokoji??" " no tak to ani náhodou holčičko…jdi do něj, jinak vyjdeš ze cviku a to si nemůžeš dovolit!=)" a takhle to pokračovalo aspoň ještě půl hodiny…když sem Lin' asi před hodinou šla neměla vůbec v úmyslu jim něco o tomhle říct, z jedné strany jí to přišlo jako slabost…ona byla přece vždycky suverénkou, co se týče kluků…holky jí bez obalu řekly všechna pro a proti i to co si tom celkově mysleli…Lindě se snad poprvé stalo, že si nevěděla rady…z téhle situace nešlo jen tak lehce vybruslit okouzlujícím úsměvem nebo hezkými slovíčky… byla zmatená…a pak se rozhodla, už jí přestalo bavit nad tím dumat, už kolikrát se přesvědčila, že je dost hezká a atraktivní, aby mohla mít skoro každého kluka… "tak dobře přesvědčili jste mě, holky…" "kecáš, já sem se o tebe začínala už bát, vždycky se rozhodneš hned skoro bez rozmyslu a ted' si nad tím přemýšlela nějak dlouho…" ozvala se nadšeně Sandra " a to za ním mám jako jít a jen tak náhodou ho zbalit nebo jak byste si to přestavovali??" "chtělo by to nějakou motivaci…co myslíš Em?" "taky mě to napadlo, Sandro, co takhle sázka??" " to je dobrý Em…" " co to je?? Vy si tady rozhodujete o mně beze mě jo??" ptala se smíchem Lin' " ne, my se ti snažíme jenom pomoct…=)" ozvala se na oko dotčeně Em… " takže domluveno…vsadíme se s Lin', že do měsíce přebere Dee Billa a dostane ho do postele…a když se jí to nepovede tak…sakra co??" shrnula to Sandra… "tak bude muset jako náhradu sbalit toho nejodpornějšího kluka ze školy… "fajn…neprohraju,takže mi vlastně může bejt jedno,co si vymyslela za nechuťárnu v případě prohry." souhlasila Lin' "jen se těšte děvčata!!!=)…to budete valit bulvy…"
Denisa si s Billem užila výbornej den, koupila si několik skvělejch hadříků a doplňků, za to Bill na tom byl o něco hůř…dvě tašky totálně napěchovaný…pak zašli na výbornej oběd…pizza byla moc dobrá a navíc se oba nasmáli jako už dlouho ne…oba si užívali přítomnosti toho druhýho a bylo jim krásně…příjemnej den zakončili romantickou procházkou při západu slunce…to navrhl Bill, chodil s Dee už půl roku, ale pořád ji dokázal překvapit…vyrazili za město, daleko od všech lidí a civilizace… " Dee, můžu se tě na něco zeptat?" "jistě" "už jsi se někdy cítila tak krásně???" "musím na tuhle otázku odpovídat??" to Billa překvapilo… " no jestli nechceš tak nemusíš…" když Denisa viděla jeho zmatenej výraz, už se neudržela, přitáhla si ho k sobě a dlouze ho políbila…když se od něj odlepila, povídá… "stačí tohle jako odpověd'???=)" Bill se záhadně usmál a místo odpovědi jí polibek oplatil. Líbali se snad celou věčnost, pak se Dee odtáhla… "ty ses nám ňáko rozjel ne??" povídá s úsměvem… "no když tě vidim, tak to ani jinak nejde…=)" znovu se k ní naklonil, ale Denisa na nic nečekala, vzala ho za ruku a rozběhla se…chtě nechtě, musel za ní…zastavila se až u jezera. Byl teplý srpnový večer…sundala si boty a začala se brodit vodou, za chviličku se k ní Bill přidal, ruku v ruce se tam procházeli a povídali si… " to je krásnej večer, co??" "nj…je, ale ty jsi hezčí, Dee…" "nepovídej…=)" po chvíli se Denisa zeptala "Bille je ti zima??" "ne, je mi fajn, proč??" "ale nic…jen se tak ptám…=)" ze zadu k němu přišla a bez varování ho shodila…Bill spadnul do vody, jak podt'atej a začal nadávat…Denisa se neudržela, začala se strašně smát a utekla na břeh… "jen počkej" slyšela za sebou…Bill se vyhrabal z vody a rozběhl se za ní, netrvalo mu moc dlouho než jí dohonil. Chytil jí do svý mokrý náruče a vášnivě políbil…Dee se nejdřív trochu bránila, ale když se přesvědčila, že jí nechce nic udělat, přestala…na to Bill čekal…popadl jí do náruče, pevně chytil a nesl ke břehu. Denisa začalo kopat, ale nebylo jí to nic platné…Bill jí hodil do vody, ale aby mu to nebylo líto, stáhla ho s sebou…=)…asi dvacet minut se tam váleli, prali a líbali, pak jim začala být zima tak vylezli a vyrazili , co nejrychleji domů, protože přeci jenom to mokrý oblečení nebylo ono…=)…k Denise to bylo blíž, tak vzala Billa usušit se k nim. Sotva vlezli do domu přišla Lin', podívat se, co se stalo…když je viděla oba dva od hlavy k patě mokrý a jak z nich ještě kape voda, začala se hrozně smát! Ti dva na nic nečekali a zmizeli v Denisině pokoji…

Kaulitzi, ty ******! | 4.díl

15. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
"Ona už přišla?" ptám se překvapeně mamči. To není možný dyť sem celou tu dobu seděla na balkoně a určitě bych ju viděla. Ta neznámá osoba se krčí za mamčinými zády a né a né vylízt. "A proč se schovává, se mě bojí bo co?" pořád mi to neleze na mozek. "Asi jo, nevím!" usmívá se máma přihlouple a dál stojí jak tvrdý y. "Tak kurňa!" naseru se. "Vylezete nebo ne?" křiknu. Nevím koho mám čekat, proto radši vykám. "Tome?" vydechnu překvapeně, když ta osůbka opatrně vyjukne ven. "Co to má znamenat? Co děláš v naší kuchyni?" vyptávám se, ale v hlavě se mi to začíná srovnávat. Takže Tom nám dělá hospodyni ."To snad né!" začnu se nahlas tlemit, tak to je gól! Tom zčervená a rychle si sundá máminu zástěru, ale aby neztratil image drsňáka začne machřit: "A co jako? Radši mlč, tohle všechno dělám jenom kvůli tobě!" "A ty umíš vařit?" zvědavě mu nakukuju přes rameno na sporák. "Ne jenom mi tu pomáhá, třeba loupat brambory, nebo něco strouhat, všechno co mě nebaví," odpovídá za něj máma a culí se jak měsíček na hnoji. Nj máma je výborná kuchařka, ale strašně líná, uvaří jen když za ní někdo udělá tu nejhorší práci. "Jó ahá a co je teda k večeři?" zeptám se zvědavě a nasávám tu nádhernou vůni. "Pečené maso a hranolky, chceš už nabrat?" "Nó jasán!" a už se hrnu k jídelnímu stolu. Jenže mámě najednou začne vyzvánět mobil, ani se nemusím ptát kdo to je, jasně že táta a ona odběhne se šťastným výrazem na tváři. Hm... tak to bude minimálně na 2 hodiny jak je znám. Mno a Tomíšek musí nachystat talíře a příbory,... nejdřív zběsile běhá po celé kuchyni, nemůže najít tu správnou přihrádku kde je máme . Asi po desti minutách co na něj čučím a pracně zadržuju smích se mi ho zželí a nakonec mu pomůžu prostřít. Po celou dobu mlčíme a vyhýbáme se sobě pohledem. Sem na něj pořád ještě pekelně nasraná za tu jeho dnešní přepadovku a on zas na mě za moje naschvály. No jo sme to ale dvojka. Nechápu jak může člověk někoho tak nenávidět jako já Toma. Když máme prostřeno, pohodlně se posadím a čekám než Tom donese jídlo . Přemejšlím co mu vyvedu, přece mu to tady u nás neusnadním, pořádně mu to tady osladím. Nj jenže čím? přemejšlím div se mi nekouří z hlavy, ale na nic nemůžu přijít! Stejně mám na to ještě 2 týdny... to na něco určo příjdu. Tak kde je? ptám se sama sebe, když ani po 10 minutách nejde. Najednou se ozve hlasitej výkřik: "Aúúúúúúú, ty woe, aúúúúúúúúúú to je bolest aúúúúúúúúú!" Začnu se tlemit, co to tam dělá?... fakt magor . Pomalu vstanu a loudavým krokem (kam spěchat že?) dojdu až k Tomovi. Chudák poskakuje uprostřed kuchyně, cucá si prst a je úplně rudej. Ve tváři výraz umučence a jakmile mě zaregistruje už ke mně běží a něco huhlá. Jenže já mu vůbec nerozumím, když má v puse pořád prst. Jediný co rozumím je to je jeho aúúúúú, ale pak začne kejvat směrem k otevřené troubě a pořád něco huhlá. "Jo ahá ty ses spálil!" řeknu když mi to dojde. "Haháááá," chlámu se ještě víc. "Ty seš fakt trouba!" "Víš jak to bolí?" vyčítavě na mě mrkne a konečně si ten prst vyndá. Prstíček má nějakej nateklej... hehé a Tomík pořád poskakuje jako by měl v zadku trn a ječííí. Bóže ten nadělá! "Vidíš to? Nemáš strkat prsty tam kam nemáš!" poučuju ho a na tváři mi pořád hraje pobavenej úsměv. "Nech toho a nějak mi pomož, to se nedá vydžet!" ječí a tváří se nešťastně. "No tak co kdybys ho strčil pod studenou vodu!" poradím mo to co by věděl každej, no každej né... Tom to neví . "A jó!" křikne a už běží k dřezu. "Ty seš jelito!" No jo Tom je blbec, ale zas musím uznat, že je s ním sranda . Dojdu k němu a koukám jak Tom šťastně máčí svůj paleček v ledově tekoucí vodě. Z tváře mu zmizel vyděšenej výraz a už zas na mě vesele mrká: "Jehé vidíš to, to by mě nenapadlo. Fakt je to lepší!" "Tome, Tome!" řehtám se. "Větší tele sem nepotkala." "Co zas, ti tady děkuju a ty máš zas pindy, neštvi mě jo?" loupe po mě už zas uraženýma očima "Ale nemám, se nemůžu zasmát? Počkej mrknu po nějaký masti na spáleniny!" řeknu a už hrabu v lékárničce. Sakra kde může bejt? Ha... mám ji, vítězně třímám v ruce tubu, ještě vytáhnu obvaz a už Tomovi rozkazuju: "Sedni támhle na židli, já ti to obvážu!" Tom na mě nejprve nerozhodně kouká, jako by čekal co mu zas vyvedu, ale pak se nakonec odbere na židlu. Sedne si a už zas usykává bolestí, hm... fakt mu to hodně nateklo a dělá se mu velkej puchýř, chudák asi to fakt bolí. Né jakej chudák, zaslouží si to za to co mi dneska provedl, rychle se v duchu okřiknu, nebudu ho litovat nikdy!!! Sednu si vedle něj, rozdělám tubu a opatrně uchopím jeho ruku. Začnu mu jemně konečky prstů roztírat mast na popálený místa. Tom jen tiše trpí a usykává. Asi se hodně ovládá, páč vidím jak má druhou ruku sevřenou v pěst. "Bolí to moc?" tiše se zeptám a mrknu mu do očí. "Né vůbec né, jen trošinku!" hraje si na hrdinu a statečně drží dál. Jesus proč je mi to tak příjemné? Dotýkat se ho, sedět tak blízko něj... sakra co to má znamenat? Vůbec se teď sama v sobě nevyznám, dyť ho nenávidím ne? Nebo, že by...? Pomalu zvednu zrak od jeho ruky a kouknu na něj co dělá, páč je nějak moc podezřele ticho. Tom mě upřeně pozoruje. "Co je? Proč na mě koukáš?" vykoktám a dál roztírám mast. Tom mlčí a jaksi se nemá k odpovědi, ale pořád na mě čučí a pak se začne ke mně pomalu přibližovat.

Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 5. díl

15. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Amy a Izzy nasedli do auta a jeli domů. Za nimi jelo auto security. Když zastavili pře jejich domem, dal jeden ze security Amy vizitku: "teď už to sice bude řešit policie, ale kdybyste si na něco vzpoměla, co by mohlo pomoct ten případ vyřešit, tak zavolejte," usmál se na Amy, ta jenom kývla a zmizela v domě.
Došla do obývacího pokoje kde hodila věci na sedačku, doufala, že si natáhne nohy a pustí nějaký dobrá film, ale v tom ji něco chytlo pod krkem a narazilo na zeď. "Tak kdo nám dneska málem vycucnul kytaristy Tokio Hotel, co ty malá dračice?" cenil na ni zuby blonďátý upír. "Felixi!" objala ho, "kde ses tady vzal?" usmívala se na svého stvořitele. "Musel sem se přece přijít podívalo dělá moje dítě."
"Nemluv takhle, víš, že to nesnáším, nejsem tvoje dítě,"chytla jeho ruku, kterou ji držel pod krkem, otočila mu ji a hodila ho na zem. "No to naštěstí nejsi, ale svým způsobem přece jsi," Amy mu podala ruku, aby mohl vstát."Vážně? Vysvětli mi to chci být v obraze."
"Já jsem tě přece stvořil."

Dokonalá mrcha | 4. díl

14. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Ráno se Linda vzbudila s obrovskou bolestí hlavy. "Sakra asi sem to včera kapku přehnala"řekla si sama šeptem pro sebe a pomalu se sbírala z postele. Podívala se na mobil,aby zjistila,kolik je vlastně hodin. Tam jí však čekala smska a pár nepřijatých hovorů od čísla,které neznala. Přečetla si sms,psal jí nějaký Martin.Usoudila,že to bude asi ten druhý kluk ze včerejška a ani se nenamáhala jeho číslo uložit do svého seznamu. Na co taky,když vůbec neměla v plánu s ním udržet kontakt. Pak už konečně zjistila,že je půl jedenácté. "to sem se teda moc nevyspala"řekla si a vydala se ve své mini krajkové košilce dolů,pro něco k pití a prášky proti bolesti hlavy.
Vešla do kuchyně. "dobrý ránko"řekla,aniž by se pořádně podívala kdo je v kuchyni. "dobrý"odpověděly jí dva hlasy. Až teď zaregistrovala Billa,který pil kafe a pobaveně jí pozoroval. Lindu vůbec nerozhodilo,že je neupravená a navíc ještě v košilce,která jí sahala těsně pod zadek. Bill z ní proti jeho vůli nemohl spustit oči. Když vešla,musel se dokonce pousmát.Takhle rozcuchaná a rozespalá vypadala strašně roztomile,ne tak extravagantně jako minule. A ta její košilka…začaly ho pomalu napadat hříšné myšlenky,ale pak začal rychle uklidňovat sám sebe. Dee je přece taky v takové košilce strašně sexy…ale…na Lin' to přece jenom vypadalo tak…jinak.
"tys byla včera zase pařit?"zeptala se Denisa Lindy. "jo lehce"odpověděla "sakra kde sou nějaký prášky na hlavu? Asi se mi každou chvilku rozskočí" Dee se rozesmála "tězký rána opilcova"pronesla a podala sestře platíčko s prášky. Lin' si je vděčně vzala a okamžitě jeden zapila skleničkou vody. "kafe?"zeptala se DeeDee "jo a fakt ráda"řekla Lin' a sedla si vedle Billa ke stolu. "co ty zase tady?"zeptala se ho Lin' pobaveně. Dřív se tady ani neukázal a teď už tady byl hned dvakrát po sobě. "přišel sem pro Dee. Chceme jít nakupovat a pak někam na oběd" odpověděl klidně Bill. Tedy..snažil se vypadat klidně,ale ve skutečnosti ho ta košilka prostě dost rozpalovala. Lin' dostala svoje vytoužené kafe a Denisa s Billem se zvedli k odchodu. Rozloučili se a byli ty tam.
Linda si i přes její nepříjemný stav nemohla nevšimnout toho,jak to Billovi slušelo i když byl nenamalovaný.
Potom jí čekal telefonát s rodiči. Oba byli na dlouhé služební cestě v Rakousku a holky nechali doma samotné.Takhle to bylo často. Jejich práce vyžadovala hodně cestování. Navíc ani jedné ze sester vyloženě nevadilo jak jsou často samy doma. Aspoň mohli dělat co chtěly a nikdo je neomezoval.Občas na ně dohlídli babička s dědou,ale ty bydleli ve vedlejším městě,takže ani je moc často neviděly.
Když dotelefonovala Lin' s matkou,tak využila mobil ještě k pár hovorům. Svolala všechny své nejlepší kamarádky a domluvila s nimi oběd.
Mezitim se Bill s Dee procházeli ruku v ruce po Billovém oblíbeném nákupním centru. Oba už měli pár tašek v ruce,ale ještě nekončili. Denisa sice nakupování moc nemusela,ale s Billem chodila na nákupy ráda.Bavilo ji ho pozorovat jak zaujatě prohlíží regály a věšáky s oblečením a dumá nad tím,který kousek je lepší. S každou věcí mu musela poradit,protože se neuměl rozhodnout :). Navíc ho vždycky strašně zajímal její názor,protože se jí chtěl líbit. Denisa by však Billa zbožňovala i kdyby šel třeba v pytli.
"jéé ještě támhle musíme zajít"řekl Bill,když už Dee upřímně doufala,že se vydají na oběd. V břiše jí už kručelo hlady,ale Bill byl prostě k nezastavení. "dobře,ale pak už bude jídlo,souhlasíš?" řekla vyčerpaně Denisa a následovala Billa do obchodu "jasně zlato"odpověděl s úsměvem.
"podívej na tu sukni,ta by ti strašně slušela."ukázal nadšeně na černou přiléhavou sukeň. "hezký,ale to není nic pro mě"zasmála se Dee. "ale proč…já vim,že ty sukně nemusíš,ale tahle je fakt super..nechceš si jí aspoň zkusit?" navrhl Bill. "já nevim Bille…" "prosím"stačil jeden smutný pohled od Billa a Dee uchopila sukeň a zalezla do kabinky. "tak co jak si na tom?" nakoukl po chvilce do její převlíkací kabinky Bill. "no já nevim…prostě se v tom necejtim"kriticky to zhodnotila Denisa. Avšak Bill byl přímo okouzlen. Sukně Denise dokonale padla,skvěle obtahovala její štíhlou postavu. "vypadáš úžasně" řekl jí upřímně. "díky,ale…víš že to nemá cenu…já tohle nenosim…a asi nebudu. Vůbec se v tom necejtim.." "no jak chceš"pousmál se a rezignoval,protože věděl,že stejně jeho DeeDee nepřemluví. Pak už konečně opustili nákupní centrum a vydali se k Billově oblíbené pizzerii. Byla dost zastrčená a nechodilo tam zas tak moc lidí,přestože tam výborně vařili. Aspoň tam měli svůj klid a nikdo je neotravoval.
Mezitím se sešla Linda se svýma kamarádkama. Měly něco jako svojí malou dívčí partu. Pokaždé se takhle scházely…u jídla,nebo kafe a probíraly drby a řešily vztahy.