Dokonalá mrcha | 15. díl

25. září 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Linda si myslela, že po tom, co se stalo její sestře už nikdy nebude taková jako dřív, alespoň trochu se mýlila…během následujících dní se v očích svého okolí stala zase tou starou známou sebevědomou Lin', kterou ještě nedávno byla… Hodně času ted' trávila s Billem, vlastně ani pořádně nevěděla co mezi nimi je, byli si hodně blízcí, ale nechodili spolu. I když tak bylo i nebylo, jejich kámoši je brali jako pár, ale oni věděli, že mezi nimi se vytvořilo něco hlubšího…to se nedalo vyjádřit pouhým a obyčejným slovem "chodit". Linda zase začala žít jako normální holka v pubertě, obklopila se svýma starýma kamoškama, chodila téměř pravidelně na pařby a tak…ale tam ve vnitř byla jiná, ale ona sama si to moc nechtěla připustit…často, když byla doma sama, sedávala na velkém balkóně, kde vždycky vedli s Dee ty jejich nesmyslný rozhovory o úplnejch kravinách, ale i o tom, co kterou trápí…vlastně si to ani neuvědomovala, bylo jí tam vždycky dobře jako by cítila Denisinu uklidňující přítomnost. Bylo pátek odpoledne asi 3 hodiny, byla doma zase sama rodiče někde v tahu, ostatně jako vždy…asi před půl hodinou přišla ze školy, zase se nic nedělo, už jí to začínalo nudit…děsnej stereotyp, přece tady nebudu pořád sedět a čumět do blba, říkala si. Jenže to se lehko řekne, ale hůř udělá, protože Bill byl někde na druhym konci Německa se skupinou na koncertě…ta představa, že je tak daleko, jí moc na náladě nepřidala…A tak tam sedí a přemýšlí, což ještě do nedávna u ní nebylo moc časté, nejdřív se má žít a až potom přemýšlet jaké to může mít následky, říkala si vždycky…v tom jí zazvonil mobil, nadskočila a málem spadla ze židle, jak jí to vylekalo…když telefon zvedla , myslela, že ohluchne, důvěrně známý hlas jí zapištěl do ucha, nepřipraveného na takový šok… "Zdar Lin'" "neříkala sem ti už nejmíň stokrát, že mi takhle nemáš říkat?!?" odpověděla rozmrzele Lin'… "no jo, furt, aby ses nám nezblázila…" ozvalo se jízlivě "no a proč mi vlastně, Sandro, voláš??" "no nemám co dělat, tak bychom mohli někam vyrazit ne?? Mimochodem v sobotu je ta party a my sme přednostně zvaný, no a já nemám kloudně, co na sebe…" "no jo, já na to skoro zapomněla, tak to abysme vyrazili někam na nákupy, ne???" "si piš, takže za dvacet minut sem u vás, už končim, protože takovýhle nesmyslný tlachání mi akorát žere kredit…" Lindu ten návrh docela potěšil, stejně nevěděla, co dělat…zaručeně vždycky jí rozesmálo, když viděla nebo slyšela Sandru, jak mluví o nákupech, ten její zápal byl až nezvykle nakažlivej… Hodila na sebe něco normálního, přeci jenom vytahaný tepláky nebyly to pravé ořechové, a už se rozdrnčel zvonek, který odmítala Sandřina nedočkavá ruka pustit, dokud se Lin' nevysoukala ven z baráku… Asi za půl hodiny už byli obě ve svým živlu…ve velkým obchodním centru prolejzali pomalu, ale za to pečlivě každej obchod s hadrama, a že jich tam bylo požehnaně… "hele, Lindo, podívej, to je boží tričko…takový shánim, to si taky vyzkouším…" říkala Sandra spíš sobě než kamarádce… a už se hrnula ke zkušební kabince… Lin' za ní jen koukala s úsměvem ve tváři a říká "já ti nechci jako nic řikat, ale vyzkoušet si můžeš najednou je pět věcí, a ty už jich máš nejmíň deset…" " no jo, tak půjdu na dvakrát…" zavolala přes rameno Sandra… Asi po dvou velmi aktivně strávených hodinách nakupování, Linda se vešla jen do jedné, ale za to zdatně nadité tašky, ale se Sandrou se fakt rovnat nemohla…2 maxiigetitky a ještě jedna velká krabice…Sandře zavolala máma, že potřebuje, aby se za ní stavila v práci, velmi nadšená San se rozloučila a ztrápeně se obrátila čelem v zad a vykročila. Nejdřív pomalu, ale představa, že jí pak máma zaveze autem domů byla celkem lákavá při pohledu na těžké tašky, takže se jí po tváři rozlil milý úsměv… Linda se za ní chvíli dívala s pobaveným výrazem ve tváři…nj, to se někdo má no…říkala si trochu zkroušeně… Šla ztracená ve svých myšlenkách, že ani nepostřehla, že na ní někdo volá…až když kousek za sebou zaslechla běžící kroky, otočila se…docela dost jí překvapilo, že kouká do usměvavé tváře Toma… "ty jo, co tu děláš?? Nemáte být na koncertě??" vyhrkla… "no máme, ale vrátil sem se dřív, páč se si musel něco vyřídit ve škole, kluci přijedou až v neděli…" Linda se usmála, něco zařídit, to zas má ňákej průser určitě…=)… " no a Lindo, ty jdeš domů??" "jo…proč??" "no, že bych tě doprovodil, kdybys chtěla…" "tak fajn…jdem…"

AUTOR: Karolin & Tersa
ZDROJ: kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.