Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 5. díl

15. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Amy a Izzy nasedli do auta a jeli domů. Za nimi jelo auto security. Když zastavili pře jejich domem, dal jeden ze security Amy vizitku: "teď už to sice bude řešit policie, ale kdybyste si na něco vzpoměla, co by mohlo pomoct ten případ vyřešit, tak zavolejte," usmál se na Amy, ta jenom kývla a zmizela v domě.
Došla do obývacího pokoje kde hodila věci na sedačku, doufala, že si natáhne nohy a pustí nějaký dobrá film, ale v tom ji něco chytlo pod krkem a narazilo na zeď. "Tak kdo nám dneska málem vycucnul kytaristy Tokio Hotel, co ty malá dračice?" cenil na ni zuby blonďátý upír. "Felixi!" objala ho, "kde ses tady vzal?" usmívala se na svého stvořitele. "Musel sem se přece přijít podívalo dělá moje dítě."
"Nemluv takhle, víš, že to nesnáším, nejsem tvoje dítě,"chytla jeho ruku, kterou ji držel pod krkem, otočila mu ji a hodila ho na zem. "No to naštěstí nejsi, ale svým způsobem přece jsi," Amy mu podala ruku, aby mohl vstát."Vážně? Vysvětli mi to chci být v obraze."
"Já jsem tě přece stvořil."


"Nepoužívej to slovo, je to divný. Když už, tak řeni, že jsi mě proměnil"
"Dobře, tak jsem tě proměnil." Ty mi taky musíš zkazit celou radost. "Já tě slyšela, když už chceš přemýšlet, tak pootichu."
Do pokoje přišla Izzy, celá rozčílená, Felixe vůbec nezaregistrovala. "Co si vůbec o sobě myslíš?" křičela na Amy. "Co bych si o sobě jako měla myslet, nechápu."
"Ale ty moc dobře víš jak to myslím. Nauč se ovládat, nemysli si že jsem si nevšimla, kolikrát si za těch pět minut dostala chuť na Tomovu krev."
"Ale já."
"Ne buď ticho, jestli se mu něco stane tak uvidíš."
"Moment, ty mě obviňuješ nevím kdo jenom ucítil Billův pach a chtěl utýct, jako zbabělec."
"Dívám se, že tvoje dítě noci je na svůj věk trochu prostořeké, že?" Izzy nadskočila leknutím, "Felix?" podívala se otráveně na Amy. Co ten tady chce? "Přišel jsem se podívat za moji drahou Amelii musím kontrolovat svoje děti noci ne? To tu chci." Amy se na něho otráveně podívala. "Přestaň používat ty svoje děti a jiný starodávný termíny už nežijeme v 18 ani v 19 století," zašklebila se. "Tak promiň. Ty vole tady je vedro jak v pr***," je to lepší?" a podíval se otráveně na Amy. "Mnohem, děkuju," usmála se, "a kde máš svoji Kat?" podívala se na něho, ale když viděla jak se smutně podíval, radši mlčela. "Kat před dvaceti lety zemřela, lidé na ní přišli, byli jsme spolu v Transilvánii." Posmutněl. Amy přišla k němu a objala ho. Ty vole, proč používá i starý názvy zemí? "Izabbelo, drž hubu," zakřičela na ni. "Amelie, chtěl jsem tě poprosit, zda-li bych tu nemohl nějaký čas zůstat."
"To víš, že můžeš, jak dlouho budeš chtít." To snad nemyslíš vážně "Izabelo!"
"No, fajn, du nahoru."

Amelie si šla lehnout do postele, najednou ji na nočním stolku začal pípat mobil. Přišla ji sms.
Ahoj krásko zítra v osm večer buď na náměstí,
vyzvednu tě a pak půjdeme třeba na večeři.
Tom
***pokračování příště***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.