Dunkelheit, Liebe, Hoffnung | 7. díl

17. září 2011 v 10:00 | Mischa =D |  FF | Dunkelheit, Liebe, Hoffnung
Jeli asi půl hodiny Tomovým Audi. Amy, měla obrovské štěstí, že Tomovi nebylo zrovna nějak do řeči, protože každou chvilku cítila pach jeho krve víc a víc. Sladká čokoláda se linula všude kolem ní, snažila se na to nemyslet ale marně. Radši se dívala z okna.
"Krásná Amelie a jak dál?"
"Co?"
"Jak se jmenuješ celým jménem, krásko, nebo si budu myslet, že se jmenuješ Amélie Krásná."
"Ale nepřeháněj. Hoffmann."
"Hmm, takže krásná Amélie Hoffmann. To nezní špatně," usmál se na ni. "No já nevím, mě na tom nic extra nepřijde, je to úplně obyčejný jméno," zašklebila se. "No to jméno možná, ale ty jsi neobyčejná."
"Tohle říkáš, všem holkám?"
"Skoro."

"A skoro to je tak jedna, dvě z deseti?"
"Au, ty si teda surová," usmál se. Kdybys ty tak věděl, jak já umím být surová. "A i přesto, že víš o mojí pověsti, jak bych to řekl: "dívkaře", tak jsi semnou šla?"
"Dívkař jo? Já být tebou tak na tvým místě dám místo toho í e s háčkem," začala se smát, "jo vím to, co si zač, ale tak třeba jsem odvážná a chci to vyzkoušet."
"Ani nemáš tušení jak, žádná semnou nevydržela dýl jak dva měsíce ani nevím proč," zašklebil se. "Tak když je střídáš jako ponožky," zašklebila se na něho Amy. "Já hledám tu pravou, tak doufám, že to budeš ty."
"Jo, a kolikati si říkal tohle?"
"Líbíš se mi, si taková pěkně od rany."
"Jo, to já umím. Kam vůbec jedeme?"
"Jedeme na jedno místo, kde to mám moc rád. Nemáš nic proti?"
"Ne"
Dojeli k jednomu jezeru hluboko v lese. Odrážela se na něm záře měsíce a hvězd. "Jsme tady," řekl Tom a pomohl Amy z auta. Na břehu jezer rozprostřel deku, "sedni si a zavři oči," přikázal Amy. "Proč?"
"Zavři je, uvidíš, mám překvapení." Amy zavřela oči, jak Tom chtěl a slyšela, jak jenom s něčím šramotí. "Můžeš otevřít." Amy otevřela oči a nestačila se divit. Piknik se svíčkami. "To je nádhera, děkuju," usmála se na Toma a dala mu pusu na tvář. Tom vypadal zmateně, ale pak se mu to začalo líbit, "nemohl bych dostat ještě jednu pusu?" dala mu druhou pusu na druhou tvář, "Ještě jednu."
"Ne, já mám hlad, až potom," začala se Amy smát, obzvlášť když se Tom začal šklebit.
Bavili se o TH, co mají nového a co chystají, o tom jak se Bill a Tom snáší atd. "Tak teď dost o mě co tvoji rodiče a sestra, dá se to s nima anebo je to občas pruda," podíval se na Amy a zaujatě čekal, co odpoví. "No, víš, já nemám rodiče, teda už ne, umřeli."
"Promiň."
"Ne, v pohodě nemohls to vědět," pohladila ho po tváři a pokračovala, "rodiče byli úžasní lidí, mamka za tou jsme mohli přijít, když jsme měli nějakej problém, starost tajemství a taťka ten nás spíš rozmazloval," podívala se pobaveně na Toma, jak ji nadšeně poslouchá, "a segra, tak ta je v pohodě, občas bysme jedna druhou nejradši sežrali," oba se začali smát. Nejsem daleko od pravdy, tak co je tady k smíchu? "Ale jinak nedáme jedna na druhou dopustit. Sme nejlepší kmošky."
Rozklepala ji zima, Tom jí dál kolem ramen svoji mikinu, přitáhl si ji k sobě a jednou rukou ji objal. "Děkuju."
"Za co? Za bundu nebo za to obětí," usmál se. "Za oboje."
"S Billem to máme stejně, nevím, jak to ty máš, u dvojčat je to trochu jinak, ale my sme pro sebe taky nejlepší kámoši, i když někdy bysme se nejradši zfackovali." Amy se na něho podívala a začala se smát.
Kolem půlnoci ji dovezl domů, "děkuju, že si mi dneska dělala tak příjemnou společnost Amy."
"Nemáš zač, já děkuju," vrátila Tomovi mikinu a políbila ho, "dobrou noc Tome."
***pokračování příště***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.