Kaulitzi, ty ******! | 13.díl

24. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Opatrně nahlídnu dovnitř a zděsím se: Na zemi klečí Bill a úpe se klepe. "Billí!" vyděšeně k němu přiběhnu. "Seš v poho?" optám i když vidím, že není. "Pojď, vstaň!" uchopím ho za jednu ruku. Spláchnu záchod a šouravými kroky dojdeme k umývadlu. Bill si vypláchne pusu a pořádně omyje obličej. "Je… je mi strašně zle!" řekne chraplavým hlasem a koukne na mě kalnýma očima. Je úpe zelenej a mám pocit, že každou chvíli zasejc hodí šavli. "Billí seš schopnej jít se mnou do kuchyně? Nebo tu chceš ještě chvíli zůstat?" zeptám pro jistotu, nerada bych po něm něco utírala=oD. "Mne-e… už sem v poho," odvětí příliš nepřesvědčivě. "Mno… když myslíš…" obejmu ho kolem pasu a dojdu s ním do kuchyně. Bill se opatrně vyhoupne na barovou židličku a dá si hlavu do dlaní. "Uvařím ti bylinkovej čaj, snad ti pomůže…" prohodím a už stavím vodu. Za chvíli před Billa pokládám horký čaj a sobě naservíruju kávu. Přisunu si barovou stoličku těsně k jeho, vyhoupnu se na ní a obejmu Billa kolem pasu. Úpe se třepe, zajímalo by mě čím, jestli je mu zima nebo je mu tak strašně zle. Mno… řekla bych spíš to druhý. "Co se včera stalo?" upře na mě svoje naprosto zmatený kukadla. Mám mu to říct? Asi bude lepší, aby se to dozvěděl až mu bude líp. "Včera? Byl tu mejdan, to asi víš,… mno a ty si tu pil stejně jako ostatní akorát, že nejseš vůbec zvyklej víš? A proto ti je tak špatně," usměju se na něj. "Ale za chvíli ti bude zasejc dobře!" pohladím ho po tváři. "Vážně? Já mám pořád takovej zvláštní pocit, takovej… jako bych se měl za něco stydět, takovej… já nevím jak to popsat!" blekotá a div se mu z hlavy nekouří, jak se snaží vzpomenout. "Ne-e nic se nestalo, fakticky,… pojď půjdeme do obýváku na gauč, tam to bude pohodlnější!" pomůžu mu opatrně seskočit se židličky a odebereme se do obyváku. Tady ho uložím na gauč a vytáhnu ze skříňky velkou deku, kterou ho přikryju až ke krku. "Tak na co se čučneme?" zeptám se spíš jen tak, aby se neřeklo (stejnak si ten film vyberu sama=oD). Bill nějak nereaguje, čučí někam do blba. Tím líp, bůhví co by vybral. Mno… co sem už dlouho neviděla… přejíždím prstem po DVDčkách… chtělo by to nějakou romantiku… jó mám to Titanic to je ono!!!=oDD Strčím disk do přehrávače zapnu domácí kino a vrátím se za Billem. Hupsnu k němu do pelíšku, přikryju se dekou a zády se opřu o hruď Billíska. "Co to je?" otevře oči. "Titanic," pootočím se k němu hlavou. "Ale jo to ujde,… ale doufám, že se mi tu nerozbrečíš, nikoho tu nebudu utěšovat!" dopředu mě varuje a pohodlně se na gaučíku rozvalí. "Neboj se," mrknu na něj a zmáčknu PLAY. Položím si hlavu na Billíškovo bříško a zažeru se do děje filmu. Vůbec nevnímám okolí až u jedné scénky, jak si Rose s Jackem rozdává v autě, mrknu po Billďovi, ten se jen usmívá a je do filmu stejně jako já naprosto zažranej. Z obličeje mu už celkem vyprchala zelená barva a začíná konečně připomínat člověka=o)). Na konci, když už se loď láme a oba hl. hrdinové plavou ve vodě, začnu mít pocit jako bych byla s něma v moři. Houpy, houp… připadám si jako někde na vlnách. Nejdřív to nevnímám, mno co… asi sem se do toho moc vžila=oD. Ale pak zaslechnu nějaký posmrkávání… co to? Zarazím se… to už do filmu nějak nezapadá. Nadzvednu hlavu z Billovi hrudi a překvapeně kouknu do Billovi nešťastný tvářičky. Po tváři se mu kutálejí slzy jako hrachy a posmrkávání už jen těžce zadržuje. Jo aha… to bylo jeho břicho, proto sem se tak houpala=oDD "Billí?"šeptnu a pomalu se přisunu k jeho uplakaným očkám. "Ty pláčeš? Ale no tak, je to jenom film…" snažím se ho uklidnit. "…i když podle skutečný události!" dodám. Mno to sem neměla říkat, jenom dořeknu skutečná událost, spustí další příval pláče. "T… to… to se fakt stalo?" koktá a nemůže se pomalu ani přes záchvat breku vymáčknout. "Ty si to ještě neviděl?" divím se. "Ale jo… mno už je to teda hodně dlouho,… jenže sem nevěděl, že se to fakt stalo!" smrká do rukávu. "Počkej donesu kapesníky," zaběhnu do chodby, kde ze šuplíku vytáhnu jeden balíček kapesníků. Donesu je Billíkovi a zase k němu zalezu. "Tak a teď se pořádně vysmrkej," poručím mu s kapesníkem ve svý ruce. Připadám si jako učitelka v nějaký mateřince. "Tak a už nebreč." Usměju se a v klidu se položím. "Néééé!" ozve se táhlé zaječení a následně další výbuch slz. "On zemřel bééé!" "Billí… pojď ke mně… mno tááák… neber si to tak!" utěšuju ho. "Ale co teďka bude Rose dělat? Bez Jacka…" bečí. "Billísku!" obejmu ho a hladím po mokré tvářičce. "Co to má znamenat?" zahřím nějaký mužský hlas. "Co co?" otočím se. "Tomí? Ale nic co by…" odpovím a otočím se zpátky na Billa. "Ty se tu muchluješ s Billem a nic jo?" zrudne Tom. "Jaký muchluje?" překvapeně se otočím.


AUTOR: Verulí
ZDROJ: kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.