Kaulitzi, ty ******! | 15.díl

26. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Tom čučí s pusou dokořán a div se xichtem nelepí na obrazovku TV, jak to prožívá. "Tomí… nevžívej se do toho tak moc, za chvíli tam budou ty nestvůry…" jemně do něj drbnu, aby se probral z agónie. Jenže na něj nic neplatí,… vůbec mě nevnímá a vnímá jenom děj filmu. Na chvíli zavřu oči, páč mě začnou nějak pálit a film mě celkem začíná nudit. Tak koho by bavilo se koukat na něco, co už viděl minimálně 50krát že? Mám pocit, že se pomalu, ale jistě propadám do říše snů, připadám si tak v pohodě, v klidu, nikdo mě neruší… když v tom si uvědomím, ,nikdo mě neruší'? Co to? Neměl by tu Tomík řvát své rady nad zlato? podivím se. Ani nestihnu otevřít oči a někdo mi křečovitě stiskne ruku. "Jenni," řekne Tom tichým roztřeseným hláskem. "Tam… tam… tam…" nemůže se vymáčknout. Překvapeně pohlédnu do jeho bledého vystrašeného obličeje, na co si to tu zase hraje? "… něco tam bylo, něco pěkně hnusnýho, vypadalo to jako nějakej skřet bo co, já… já… já mám strach!" řekne smrtelně vážně a co nejvíc se ke mně přitiskne. "Hele Tome, nemáš lepší výmluvy pro to, aby ses ke mně mohl tisknout? Na to ti neskočím,… sem tě před nima varovala, máš mě líp poslouchat! Téda dívat se s tebou na nějakej film je fakt neuvěřitelnej zážitek, prosím tě už mlč… a nešmatlej tak na mě!" odsunu jeho nenechavý ruky z mýho hrudníku xD. "Ty si na mě tak zlá," hodí po mě nešťastnej xicht, ale víc si mě nevšímá, ruky sesune na moje bříško a opatrně mrkne na obrazovku, asi má strach, co tam uvidí=oDD. A páč tam nic znepokojivého nezahlédne, opět se vžije do děje. Ach jo a to ty příšery ještě neukázali pořádně! "Bóóóže co… co to bylo? Fuj já sem se lek! Néééé on ji zabije, necháš ju bejt? Ty nestvůro jedna… ono to nemá oči, no fúúúj!!! Jenni?" zahučí na mě Tom schovanej pod dekou. "Mno co je?" zavrčím otráveně, chová se jak malý děcko. "Mohla bys to vypnout? Na to se nedá koukat!" "Tak Tomík se nám bojí jo?" dělám si z něj srandu. "Neboj se už tam nejsou, už ju zabili buď v klidu!" Tom vystrčí hlavu ven a mrkne na telku: "Ale stejně se tam zase objeví, já se na to už nechci dívat, stejnak je to pěkná ptákovina, by mě zajímalo, kdo to natočil,… určitě nějakej imbecil!" snaží se nějak zakecat svůj strach. "Jen se pěkně koukej dál!" sladce se na něj usměju. "Nezajímá tě, jak to dopadne?" "Jak asi… no umřou ne?" "Ne… koukej a uvidíš!" nedodám, že přežije jenom jedna, by se na to nechtěl koukat. "Fakt oni přežijou?" ožije Tom. "Tak to je súpa, na to se budu koukat!" zvesela se vyhrabe ven. Ach jo… Tome ty seš fakt magor! Pomyslím si, radši to nevyslovuju nahlas, páč se s ním nechci hádat. Na konci filmu, kdy Tom leží zachumlanej pod dekou a křečovitě mě objímá, mám všeho fakt už plný zuby. Nejdřív Bill mi tu řve jak malý děcko nad tragickým osudem Rose a Jacka. Teďka je zas Tom posranej strachy a nadává mi jaká, že sem kráva, že sem mu lhala atd. bla bla bla. "Tome mám kvůli tobě úplně promočený tričko!" vyčtu mu, když se od něj konečně odtrhnu a vstanu. "Tome seš v poho?" optám se pro jistotu, páč leží pod dekou a ani se nehne. "Mno tak vylez!" chci z něj strhnout pokrývku, ale Tom se jí pevně drží a ječí: "Nééé nech mě bejt, já tu zůstanu a nevylezu! Ty si mi to udělala schválně co?" "Co sem ti udělala schválně?" užasnu nad jeho podivnou otázkou. "Tvrdila si, že neumřou a oni umřeli a jak příšerně! Tohle ti nikdy neodpustím!" nafoukne se, udělá na mě nasranej xicht a opět se zababuší do deky a do polštářků. "Jak chceš, trhni si nohou!" vstyčím prostředníček (kterej stejnak nevidí) a odejdu do kuchyně. Měla bych připravit něco k večeři, jenže co? Přemejšlím a nahlížím do ledničky, která je víceméně vymetená. Kurňa spíš ne co, ale z čeho? Nějaký vajíčka, salám, sýr, mlíko, hořčice,… probírám se posledními zbytky co skrývá lednice. Nakonec vytáhnu plato vajec a salám,… něco usmažím, rozhodnu se a už vytahuju pánvičku. Ani to nestihnu dodělat a už ke mně kráčí zamračený Tom. "Tak co už si se vytrucoval?" mrknu na něj a schválně si ho dál nevšímám. "Já… já to tak nemyslel," kuňkne a vidím jak mu tečou sliny při pohledu na sporák. I výraz v obličeji se pomalu mění z nasraného na milý a prosící obličejík. "Kolik, že děláš porcí?" otáže se. Já schválně mlčím a dál dělám jako bych tam byla sama. "Hej Jenni, sem se už omluvil ne? Že mi drobet dáš?" dojde až ke mně. "Co mám s tebou dělat!" usměju se a naservíruju na dva talíře. "Dííík!" radostně se usměje, popadne talíř a už metá do jídelny. Ještě chci nachystat skleničky, ale omylem vlezu do vedlejší skříňky, kde narazím na nějakou malou bílou krabičku. Co to je? Podivím se, co to máma schovává? Otevřu ju a najdu tam spoustu různejch druhů tabletek. Ale proč to nemá v lékárničce? Studuju prášky, ale nijak nemůžu přijít na co je může asi tak používat. Až u jednějch se zarazím, vždyť to je…. Viagra!


AUTOR: Verulí
ZDROJ: kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.