Kaulitzi, ty ******! | 19.díl - KONEC

30. září 2011 v 13:30 | Mischa =D |  FF | Kaulitzi, ty ******!
Vystřelím z postele, jako by mě někdo uštknul. "Tome?" vyhrknu skrčena v koutku pokoje. "Co to mělo znamenat???" "Nic, co by? Hele, nedělej se, že nic nechceš, když to na tobě vidím, tak pojď za mnou a nedělej fóry!" řekne naprosto v klidu a posadí se na okraj postele. "Cože?" prudce se postavím a dám si ruce v bok. "Co tím jako myslíš??" "Co asi! Přeci sex… dovolila si mi lehnout k tobě do postele… snad sis nemyslela, že budu vedle tebe jen tak ležet?!" Mlčím, nevím co mám na tohle říct, vlastně má pravdu! Jak sem si vůbec mohla myslet, že když mi něco slíbí, že to dodrží. Sem tak blbá!!! A Tom pitomec. "Ty sis to fakt myslela?" pochopí Tom. "Hm…" brouknu a se skloněnou hlavou vejdu na balkon a zabouchnu za sebou dveře. Dnešní noc se rozhodnu strávit na balkóně, s tím člověkem už nechci bejt ani vteřinu. Divím se, že za mnou Tom ani nejde. Stulím se do klubíčka na lehátko a okamžitě usnu. Ráno se probudím celá polámaná, bolí mě celej člověk. Když se konečně postavím a jakž takž rozhejbu svoje zdřevěnělý končetin, tak ryche zamířím do svýho pokoje. Tom tu už není, a tak jdu rovnou do kuchyně. Určitě bude tam, musím mu říct, že… . Co to? Zarazím se ve dveřích kuchyně. Tomík tam není sám!!! Vedle něj sedí nějaká holka a něco si důvěrně špitají. To si teda za mně našel rychle náhradu, prevít! Hm aspoň kdyby nevypadala tak dobře, odfrknu si nahlas. Tom se přistiženě otočí a nasadí vyděšenej výraz. "Slyšela si něco?" optá se. "Ne!" syknu nasraně. "Já neposlouchám cizí rozhovory, teď sem přišla! Ale nebojte se, nebudu vás rušit, už zase jdu!" otočím se na patě a odcházím. "Nééé počkej, já…" slyším za sebou Tomův hlas, ale ta pinda do něj začne něco hustit a on okamžitě zmlkne. Tome, když já tě tak strašně móóóc miluju, řvu jak malá holka. Běžím pryč, pryč odsud, pryč z toho domu… pryč od Toma a od té jeho nádhery! Přes slzy skoro vůbec nevidím na cestu, lidi se po mně otáčejí, ale mně je úpe jedno… ani nevím kam běžím! A najednou stojím před domem Kaulitzů… proč sem běžela sem? Ptám se sama sebe, ale odpověď vlastně neznám, prostě můj vnitřní instinkt mě navedl sem. Zmáčknu zvonek a čekám. Už to chci vzdát, když v tom se rozrazí dveře a v nich stojí Bill s pleťovou maskou na xichtě. Okamžitě chytnu výtlem, snad poprvý v životě se směju a brečím zároveň. "Billí…" škytám. "…ohromně ti to sekne!" "Nech si ty fóry jo?" urazí, ale vzápětí si uvědomí, že není všecko v pořádku. "Proč tady vlastně si? Stalo se něco?" "Jóóó…" opět se neubráním dalšímu výbuchu. "Tom j… je… hajz… hajzl…" koktám a skoro vůbec nemůžu mluvit. "Pojď dál!" chytne mě Bill za ruku a vtáhne dovnitř bytu. "Máma je v obyváku tak pšt… zas má migrénu, tak ju nesmíme rušit!" Dojdeme do Billova pokoje a já se zhroutím na jeho postel. "Já sem taková kráááva," řvu jak o život. "Ale nejsi…" chlácholí mě Bill, přisedne si ke mně a obejme mě. "Tak povídej, co se stalo?" "Tom, má… má jinou!" stěží ze sebe vytlačím a máčím Billíkovi tričko. "Ale no ták, nebreč! Tím nic nevyřešíš, hlavně se musíš nejdřív uklidnit." Ještě půl hodinu tam u mě sedí, objímá mě a utěšuje. Pak si uvědomí, že má tu masku na sobě asi o 20 minut dýl, než má bejt a spustí poplach. Já se opět musím smát, jenže tohle všecko přivábí paní Kaulitzovou. "Bille, co tam vyvádíš? Sem ti řekla, že máš bejt zticha jak myška ne? A ty tu ječíš, jak…" zarazí se v půlce věty, páč si všimne mně. "Jenni…? Co ty tu?" Chytnu další výtlem, pohled na paní Kaulitzovou, s plínou na hlavě a na levé tváři má otisklý nějaký kolečko, asi ležela na něčem tvrdým, je fakt úžasnej. "Ehm… přišla sem na návštěvu za Billem!" odkašlu si a konečně se uklidním. "Ale už jdu… nebudu rušit, když vám není dobře!" "Ale né, to je dobrý, klidně tu buď!… Billé už si vytřel tu koupelku?" zařve až nadskočím. "Mno…" vykoukne Billďa ven. "Já… jaksi… mno víš… mami už se na to chystám… vidíš?" rychle zdvihne kyblík co má v ruce. "Ale to už mělo bejt dávno hotový… když nám Tom zdrhnul k Schneiderům, tak to musí dělat někdo místo něj!" "A co ty? Ty nemusíš dělat nic co?" žbrebtá si Bill polohlasně pod vousy. "Cos to říkal?" zaregistruje Kaulitzka odpor. "Ále… nic, co by?" zacouvá Bill zpátky do koupelky. "Nelži mi, já tě slyšela…" rozkřikne se Kaulitzka a chce jít do koupelny, jenže jaksi nemůže! Billík je chytrej kluk a rychle se zamknul. "Tak sakra otevři," lomcuje klikou, ale je jí to prd platný. Nečekám jak jejich spor skončí a rychle vyběhnu ven, ještě bych taky nějakou schytala. Hm… jenže kam teďka? Zapřemýšlím se. Nakonec se vydám zpátky domů, nemám kam jinam bych šla a stejnak se s Tomem chtě nechtě budu muset setkat. Doma je porád stejnej bordel, to snad ne… kurňa už by to mohl uklidit, za co ho platíme?! "Tome?" zařvu na celej barák. Ale vůbec nikdo se mi neozve, asi odešel s tou nánou. Opět začnu natahovat a slzy se mi rozkutálí po tvářích. Sem taková citlivka, ach jo! Zamířím do svýho pokoje a mám v úmyslu zahrabat se do postýlky a nevystrčit za celej den ani nos. Jenže je neděle a zejtra je zase škola… kurňa ještě bych se měla učit,… když mě se tááák nechce, protáhnu otráveně obličej. Co to? Začichám na chodbě… zdá se mi to nebo cejtím vonný svíčky? Hodně často si je zapaluju, páč mě to dokonale uklidňuje a tuhle nádhernou vůni bych poznala mezi tisíci. Ale kdo si tady zapaluje svíčky? Vejdu do svýho pokoje a málem to se mnou sekne. Uprostřed pokoje je ze svíček poskládáno srdíčko a napsaný MILUJU TĚ. Vyvalím na to očiska a nemůžu ani popadnout dech. V tu chvíli se otevřou balkónový dveře a vejde Tom. V ruce drží kytici růži a na tváři má takový zvláštní výraz. Jako by se mě bál bo co. "Tome?" užasnu. "Co to má všecko znamenat? To je pro mě?" "Jo… Jenni víš…" chce mi asi něco říct, ale neví jak na to. "Já…" sklopí oči. "Mno co?" pobídnu ho. "Já tě strašně moc miluju, ale prostě sem se těch citů zalekl, nikdy… ještě nikdy v životě, sem se do nikoho takhle nezbláznil. Je to pro mě něco naprosto novýho a já nevěděl jak se s tím vypořádat. Vím, byla to všecko blbost… ty naschvály, já sem se prostě snažil být ti co nejblíž. Jenže pak si mi to začala oplácet a já tě přesto porád miloval,… i když to tak nevypadalo, pravda chvílemi sem tě i nenáviděl, ale to byly jenom čistý vyjímky. Tebe prostě nelze nenávidět pořád! Jenni, můžeš mi to všechno odpustit?" Svým monologem mi úplně vyrazil dech, nevím co říct. "Hm… chápu tě!" řekne Tom a už chce odejít. "Ne Tome, počkej…" zastavím ho. "Mno…?" zvedne ke mně očka. "Kdo to byl dneska ráno?" zeptám se. "To byla kámoška… Né počkej…" řekne, když vidí, že se nadechuju, abych mu sdělila co si o těch jeho kámoškách myslím. "…opravdu jenom kámoška, nic víc! Uvědomil sem si, že sem to v noci přehnal a já prostě nevěděl, jak si tě získat zpátky. Tak sem jí brnknul a ona mi tady se vším pomohla, řekla mi že vám holkám se strašně líbí romantika a hlavně upřímnost. A jedině tímhle si tě opět získám. Ona mě dokopala k tomu, abych ti všecko řekl,… já bych k tomu nikdy neměl odvahu." Tak to bych do Toma nikdy neřekla, že může bejt i romantickej… mno i když to není z jeho hlavy. "Fakt? Všecko co tu říkáš je pravda??" optám se ještě pro jistotu. "Ano je! Ale pokud mi nevěříš, tak s tím samozřejmě nic nenadělám…" "Tome?" "Chápu, jo chápu tě…" svěsí ramena a už se má opět k odchodu. "Ale kam deš? Dyť sem ti ještě nic neřekla,… já ti věřím a taky odpouštím, Tome! A víš proč? Protože tě taky strašně moc miluju!" "Jenni!" vyhrkne a obejme mě. "Slibuju, že se už o nic nepokusím. Dokud nebudeš chtít sama, přísahám!" slavnostně slíbí a div mě neumačká. "Radši nepřísahej, to bude lepší!" uchichtnu se. Jenom doufám, že sem neudělala koninu. Láska je slepá a zamilovanej člověk udělá spousty hloupostí! Moc doufám, že já ji neudělala. "Tohle je taky pro mně?" ukážu na nádhernej pugét. "Jo jasně, líbí?" "Aby ne, takej pugét." Obdivně ho uchopím do ruky. "Tak a teď si už jenom moje," usměje se na mě Tomík a něžně vezme můj obličej do dlaní. "Mno a ty zase můj… slyšíš? MŮJ… žádný kámošky! Je ti to jasný?!" "Teď už jo a nic nás nerozdělí!!!" dopoví a stvrdí to nádherným polibkem. :-* ♥ THE END

AUTOR: Verulí
ZDROJ: kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.