Říjen 2011

Dokonalá mrcha | 23. díl - KONEC

3. října 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
"Tak, tahle je snad poslední" prohlásil Bill a rozhlédl se po předsíni plné krabic s věcmi. "Fakt? No ale nemáme tady toho ještě zrovna málo na práci" usmála se Linda a nahlédla do krabice,kterou položil na zem. Byly tam stará alba s fotkami a nějaké další věci. Prostě musela to jedno,moc dobře známé vzít a otevřít ho. Bill si povzdychl. Linda listovala albem plným jejích fotek ,ale také fotek Denisiných… Byly tam spolu,šťastně se smály,objímaly a vypadaly tak vesele…zalily se jí oči slzami,jako pokaždé,když se na tohle koukla.. Vždycky žila bezstarostný život,který nebyl omezen ani ze strany rodičů,kteří byli stále pryč. Žila ho vlastně se svou sestrou,kterou milovala nadevše,ale zjistila to bohužel pozdě. Bezcitně jí využívala a občas jí přebrala nějakého toho kluka. A pak přišel Bill..Denisina největší láska. Linda se jim do vztahu zprva plést nechtěla,ale když jí vyhecovaly kamarádky..navíc Bill byl opravdu luxusní kousek do jejího seznamu. A tak si řekla,proč ne? Denisa to už párkrát překonala,překoná to i tentokrát. Nakonec to vlastně celé odnesla Dee,která zahynula vlivem rozrušení a také toho bezohledného řidiče. Možná to bylo celé trest pro Lindu. Z jejího dokonalého života se stalo peklo,nejednou si přála,aby pod tím autem skončila ona a nemusela zažívat tyhle muka. Ale osud tomu tak chtěl..a Linda si to možná i zasloužila. Jenže tu byl pořád Bill,který jediný jí z toho dna dokázal vytáhnout. Linda se oklepala,ale potom naběhla na svůj starý styl života ,a tak musela přijít další rána. Tentokrát si to zavinila sama svojí nevěrou,taky tou starou nechutnou sázkou.. a Billovy nervy to už nevydržely.. A tak si chtěla vzít život.. Jenže tady byl pořád Bill,který nebyl ochotný nechat jí odejít..Už jednou ztratil svojí lásku a teď to nehodlal nechat dopustit znovu. Kdyby tu pro ní Bill nebyl,tak už by byla dávno u své sestry. Bill vycítil,že Linda na tom začíná být zase špatně a tak jí vytrhnul album z rukou a pevně jí obejmul. "šššš..miláčku,to bude dobrý..ale slib mi,že se na to nebudeš koukat,ano?" šeptal jí Bill. "Bille.."popotáhla Linda… "no tak.."zamračil se naoko a dal jí pusu na nos.. "já nevim,co bych dělala,kdybych tě neměla.." pronesla Linda. "já taky nevim,co bych bez tebe dělal,zlato...x) teď tu není místo pro smutek..tak se rozhlídni..no" usmál se.. on se s tou smrtí už docela vyrovnal a věděl,že musí být ten silný,aby Lindu nadále podpořil. Po tom sebevražedném pokusu na tom byla opravdu špatně…ale s pomocí psychiatrů všechno překonali. Už si neuměl představit svůj život bez téhle, sice životem zničené,ale přesto stále nádherné bytosti. Linda se rozhlédla..a musela se také usmát. Na tohle se tak těšila.. Konečně byl jejich nový byt zařízený a oni mohli začít žít spolu..prakticky nový život,bez stínu její mrtvé sestry a bez Lindiných hysterických rodičů. "Lásko..já vim,že tenhle rok byl pro nás hodně těžkej,ale už je to za náma a teď chci,abys byla šťastná rozumíš?" řekl Bill. Mluvil o vskutku náročném roce,který Linda strávila v léčebně,či nemocnici..nebo někdy u rodičů..mockrát se bál,že to nezvládne,že to je i na něj moc,k tomu ještě hraní se skupinou,které ale výrazně omezil na protest všech..kdyby jí tak moc nemiloval,tak nic dobře nedopadlo. "Bille..miluju tě..strašně moc.." řekla Linda a dala mu dlouhý polibek. "vždyť víš,jak moc miluju já tebe.."usmál se a vzal jí za ruku.. "pojď,něco ti ukážu.." "kam mě vedeš?" smála se Linda.. "uvidíš.." otevřel dveře do prostorné,do černo-fialova laděné ložnice. "hej..tak to je luxus..to si navrhoval taky ty,viď.." řekla Linda.. "hmm mělo to bejt překvapení.." "je to nádherný,Bille.." "a víš čím se nejlíp zahání smutek?" usmál se Bill a v očích mu hrály jiskřičky.. "hm?" "sexem" zazubil se.. Linda se začala smát..po dlouhé době..opravdu upřímný smích. "ty seš ale.." řekla s úsměvem… Ale polibek si samozřejmě dát nechala..i svléknout tričko,položit na postel a nechat se zbavit ostatního oblečení taky..kdo by odolal?x) KONEC x)

Dokonalá mrcha | 22. díl

2. října 2011 v 18:00 | Mischa =D
"Tome?Lin'…" "usmířili ste se?" "jo…Tome…já konečně si můžu trochu oddychnout…a vim,že bude zase všechno dobrý" "to sem rád.."pousmál se Tom. "tak co Linduš?Doufám,že už tě to přešlo…"řekl Tom,když vstoupil s úsměvem do jejího pokoje… "jo Tome..už asi jo" řekla Linda. "já myslim,že mi ale dlužíte vy dva ještě omluvu"vzpomněl si Bill "a za co?"zeptal se zamyšleně Tom "já myslim,že za ten náš blbej úlet" "jakej úlet?"vykulil oči Tom "drahej bráško…na nedávný party mě moje holka s tebou podvedla"řekl Bill pomalu Tomovi,aby to pochopil. "co-cože?" takový pohled s vykulenýma očima rozesmál Billa a dokonce i Lindu. "vidíš…to vypovídá o našem stavu,Tom si to ani nepamatuje…a mě to strašně mrzí…" "tyvoe jako,že ty a já?" zeptal se Lindy Tom "jo Tome…" "ježiši brácha..sorry,ale já vo tom ani nevim"řekl Tom a Bill s Lindou se smáli. "jo no…asi vám to prominu"řekl Bill. "pánové,návštěvní hodiny končí.Přijďte si odpoledne ve čtyři hodiny,nebo zítra"oznámila jim starší trochu nepříjemná sestra a zase odešla. "tak už musíme jít…já se určitě stavim i odpoledne,jestli mě sem pustěj..totiž předtím nás sem nechtěli pustit" "já jsem nikoho nechtěla vidět."odpověděla Linda. "a teď už chceš?" "vás dva určitě" "tak zatím" řekl Tom "ahoj..Linduško"usmál se Bill…a dal jí další pusu na tvář, "čau…a stav se ještě…já se tady totiž začínám nudit." Vyšli z jejího pokoje a Bill se usmíval. "Tome..já..sem tak rád,že je všechno zas Oukej" "já taky ale Bille…nechci ti nějako kazit radost…ale ona se pokusila o sebevraždu,rozumíš? To většinou moc normální lidi nedělaj,ten doktor měl přece jenom tenkrát pravdu.." "já vim,ale musíš ji pochopit! Víš čim už prošla?" "já to chápu,ale doopravdy potřebuje psychiatra." "možná by to neškodilo,mohl by jí ulevit,ale já vim na co narážíš,říkáš si,že si jí nechám k sobě připoutat a co pak budu dělat s bláznem na krku,žejo" Bill se trochu naštval "je to hnusný,ale něco takovýho sem chtěl říct" "Tome,chápeš,že ona to udělala kvůli mně?Kvůli mně!" řekl Bill nešťastně. "jasně…ale jen kůli nějaký blbý hádce" "Dyť nevíš,co se tam mezi náma stalo!!! Byl sem na ní fakt strašně hnusnej!Přehnal sem to,navíc jsem jí řekl,že jí nechci do konce života vidět,že je hnusná mrcha a podobný věci" "já vim,ale.." "chápej,že je to prostě MOJE chyba,věděl jsem jak je na tom duševně a měl sem se trochu ovládat" "já bych v tvý situaci asi reagoval stejně" "nojo,ale prostě musíš pochopit,že kdybych se teď na ní vykašlal,tak to nedopadne vůbec dobře." "co když ale…" "Tome,já to nedělám ze soucitu.Miluju jí." "v tomhle tě obdivuju brácha…já nevim,co bych dělal na tvým místě" "kdybys jí miloval,tak bys taky nepochyboval. Já jí v tom nenechám,potřebuje mě. Víš jaký má rodiče…pořád věřim,že ona se z toho dostane.Je silná,překoná to." "nikdy nebude nic jako dřív…" "máš pravdu,nebude,ale bude líp,tím jsem si jistej" Tom Billa bratrsky objal. V tuhle chvíli obdivoval jeho vyrovnanost,která přišla z čista jasna. Ještě před pár dny ho viděl úplně na dně,psychicky vyčerpaného. Teď objímal silného a vyrovnaného Billa,který věřil,že všechno zase bude dobré. Přesvědčil Toma. Tom hodně pochyboval o Lindě,není se čemu divit,pokus o sebevraždu je docela velký důvod,jak si o někom začít myslet,že je blázen. Jenomže viděl,že Bill ji neopustí,věděl,že jí opravdu miluje a bude při ní stát za každou cenu. To ho taky udivilo. Jeho bratr byl vždy tak trochu..možná trochu víc egoistický,myslel sám na sebe. Ale události posledního necelého roku ho hodně změnily. Není se čemu divit. A stejně přes to všechno měl stále Bill naději,že to bude zase všechno skvělé. Bill přemýšlel nad tím,že opravdu Lindu miluje…už dlouho si nebyl ničím tak jistý. Ale trochu ho děsilo,jak krutě mu vyznala její lásku. Sebevraždou. Dala mu najevo,že bez něho opravdu nechce žít,že je jediný,koho na světě má. Ani chvilku nepřemýšlel nad tím,že by jí opustil. Ano,je nevyrovnaná,ale ta pravá pro něho. Dopoledne i kousek odpoledne uběhl dost rychle a Bill byl znovu na cestě do nemocnice. Ještě před tím se zastavil v pár obchodech,protože chtěl něco koupit.K Lindě ho tentokrát pustili bez problémů,zaklepal a vstoupil. Viděl,jak se jí trochu rozzářily oči,když ho viděla. "ahoj :)"řekl a krásně se na ní usmál. Lindu to zahřálo,milovala Billův úsměv. "prosimtě co to sem táhneš?"usmála se… "no koupil jsem ti pár věcí" pořád se tak sladce smál a přisedl si k Lindě na lůžko. Oboum připadalo,jako kdyby bylo zase všecko při starém,jako kdyby tady nebyl žádný problém,jako kdyby se žádná z nedávných událostí nestala. Podal jí krabici s novým telefonem. "koupil jsem ti mobil,protože mám pocit,že ten tvůj se už asi zpravit nedá…" ušklíbla se,moc dobře si pamatovala,jak praštila mobilem o zeď,po tom,co mu zavolala a řekla,že ho stejně miluje. "no…díky"řekla jenom překvapeně. "taky abys mi mohla pořád psát a volat,kdybych sem zrovna nemohl…"dodal "díky moc.." řekla ještě jednou. Pak dostala ještě nějakou čokoládu a sladkosti "chceš mě vykrmit?" usmála se "trochu bys to potřebovala.." nemyslel to nijak špatně,Linda moc dobře věděla,že za poslední dobu až nezdravě zhubla..docela by chtěla svojí dřívější postavu zpátky "no ty máš co říkat" odpověděla. Bill jen pokčil rameny "já se snažim,ale holt to nějako nejde no"zasmál se :)věděla,kolik toho spořádá…ale jeho váha se nemění " no třeba se jednou dočkáš..konečně zmužníš" "heej :D" řekl Bill naoko uraženě,ale stejně se smál…

Dokonalá mrcha | 21. díl

1. října 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Pomalu otevřela oči.Viděla nad sebou bílý strop-že by byla v nebi? Ale tam se přece sebevrazi nedostanou. Bolela jí hlava a byla velmi slabá. Brněly jí zápěstí a když pootočila hlavu,zjistila,že je má zavázané…pak jí to začalo docházet,je v nemocnici,přežila! "koukni se!!probírá se"slyšela nějakou ženu a poznala v ní svou matku,hleděla na ní se slzami v očích a byl tam i její otec. "Linduško…zlatíčko,co si nám to udělala?" přistoupila blíž k její posteli a rozbrečela se "Nechte mě na pokoji!Proč jste mě nenechali umřít?"křičela co nejvíc jí oslabené tělo dovolilo.Její matka se rozbrečela opravdu nahlas "no tak..Lin'"snažila se jí ukonejšit "Nesahej na mě!!!Nikdy jsem vás nezajímala až teď!!!Já chtěla chcípnout..už nechci dál bejt na tomhle hnusnym světě!Dejte mi všichni pokoj"nepřestávala a snažila se zvednout. Její otec urychleně zavolal doktora,který přiběhnul a píchnul jí uklidňovací injekci. Chvilku se ještě zmítala,ale pak to přešlo ke klepání a nakonec jen tak ležela s otevřenýma očima a ani se nepohnula. "tohle nebyla moje dcera"zašeptala Lindy matka s pláčem. "paní Keplerová,vaše dcera potřebuje psychiatra." Řekl jen tichým hlasem doktor a otec objal matku. "Teď byste asi měli odejít,jak vidíte,tak potřebuje klid a asi bude nejlepší,když se tu stavíte až za pár dní. Nejdřív se potřebuje trochu probrat z toho šoku" Lindy rodiče mlčky opustili nemocnici. Toma ani Billa k ní nepustili. Po té scéně s jejími rodiči tam nesměl nikdo. Po pár dnech se trochu víc zotavila. Sice odmítala jíst,ale nemocniční psycholožka jí už trochu pomohla. Ze začátku s ní Linda odmítala mluvit,ale pak zjistila,že je to velmi příjemná mladá žena a tak se jí postupně začala svěřovat. Stále však odmítala vidět své rodiče,říkala,že když přijedou jen když se dozví,že je skoro mrtvá,tak ať jí neotravujou. Její matce to rvalo srdce,ale konečně jí začalo docházet,že svoje obě dcery hodně zanedbávala. Byla na zhroucení…jedna je mrtvá,druhá skoro.Navíc psychicky narušená…bědovala nad svým osudem a osudem jejich rodiny. Byl docela příjemný sluneční den,dopoledne.Linda si zrovna něco četla,už jí bylo lépe fyzicky a psychicky taky-ale to jen o málo. Přece jenom byla v nemocnici zatím krátkou dobu a stále říkala,že už nechce žít. Ozvalo se zaklepání na dveře a po chvíli se ve dveřích objevila hlava s kšiltovkou…Linda zvedla překvapeně oči od knížky,aby se podívala na příchozího Toma a za ním i Billa. Trochu jí to setkání hlavně s Billem děsilo. Bylo na něm vidět,že jeho taky. Ale přesto mohla v jeho očích vyčíst radost a úlevu. "a-ahoj"řekla jim a oni si sedli k její posteli. Pozdravili. Nejdřív Billa píchlo u srdce,jak Linda vypadá. Zplihlé blonďaté vlasy a křídově bílá barva v obličeji. Přesto mu přišla jako vždy nádherná. Nikdo nevěděl,jak začít mluvit. "díky,že jste přišli"řekla potichu a pohledem bloudila po místnosti. "já ehm…já myslim,že bych vás tady nejdřív měl nechat o samotě…"řekl Tom,rychle se zvednul a odešel. Stačil zachytit Billův prosebný pohled,aby ho tam nenechával. Linda nechtěla,ale z očí jí začaly téct slzy. Vybavila se jí celá jejich hádka…všechny ty hnusné nadávky… "Bille…já…"chtěla začít mluvit,ale zlomil se jí hlas. "Linduško…promiň…promiň je mi to tak líto…já nechtěl jsem…"řekl Bill a po jeho tváři stékaly slzy "to to…je dobrý Bille"řekla. Odpustila mu…vůbec se na něho nezlobila… "né to není dobrý…já…hrozně mě to zranilo…ta sázka a tak,ale přehnal jsem to" "necháš si to konečně vysvětlit?" "jo..prosím…" "je pravda,že to byla sázka…ale byla sem v tý době hrozná kráva…vůbec mi nedocházelo co dělám…já pro tohle vlastně ani nemám vysvětlení víš…dřív jsem byla taková…taková mrcha,ale nikdy,nikdy jsem nechtěla,aby Dee umřela. Vždyť víš jak mě to vzalo…já vlastně ani teď sem se s tim nesmířila…pak už mi ta sázka fakt byla u prdele!!! A Sandra a všechny holky to věděly,že to byla blbost a nikdy sme o tom už nemluvily…je to dost velká minulost…Bille…" "já vim …ale došlo mi to pozdě…Sandra se chtěla mstít" "je stejná jako jsem byla dřív já,víš,kdybych umřela…tak prostě by to bylo všechno jednodušší,chápeš?já už fakt nemám chuť do života! Chci bejt zase s Dee jako dřív…"brečela…a křičela… "ne prosím tohle neříkej!!co bych tady bez tebe dělal?" posunul se blíž k její posteli a stisknul jí opatrně ruku. "vždyť si mi řek,že už mě nechceš nikdy vidět.už sem fakt ztratila všechny chápeš?" "ne neztratila…já to nemyslel vážně! Miluju tě,Lin'…chápeš?moc tě miluju a nesmíš mě nikdy opustit!!"oba brečeli… "já tebe taky … ani nevíš jak!!!" "když..když mi došlo,jak by ta naše hádka mohla dopadnout…jeli jsme hned k tobě,ale bylo už pozdě…já nevěděl co mám dělat,tolik sem se bál…málem sem z toho zešílel" objali se..tak zlehka,ale přesto Linda konečně cítila něčí lásku. Myslela si,že ztratila Billa a bez toho by skutečně už neměla chuť žít,ale teď v ní vysvitlo zase malé světýlko. "prosím dojdi pro Toma..chtěla bych si s ním taky něco říct"řekla mu a on mohl vidět na jejích rtech malý úsměv.Setřel jí slzy a políbil na tvář.