Dokonalá mrcha | 21. díl

1. října 2011 v 18:00 | Mischa =D |  FF | Dokonalá mrcha
Pomalu otevřela oči.Viděla nad sebou bílý strop-že by byla v nebi? Ale tam se přece sebevrazi nedostanou. Bolela jí hlava a byla velmi slabá. Brněly jí zápěstí a když pootočila hlavu,zjistila,že je má zavázané…pak jí to začalo docházet,je v nemocnici,přežila! "koukni se!!probírá se"slyšela nějakou ženu a poznala v ní svou matku,hleděla na ní se slzami v očích a byl tam i její otec. "Linduško…zlatíčko,co si nám to udělala?" přistoupila blíž k její posteli a rozbrečela se "Nechte mě na pokoji!Proč jste mě nenechali umřít?"křičela co nejvíc jí oslabené tělo dovolilo.Její matka se rozbrečela opravdu nahlas "no tak..Lin'"snažila se jí ukonejšit "Nesahej na mě!!!Nikdy jsem vás nezajímala až teď!!!Já chtěla chcípnout..už nechci dál bejt na tomhle hnusnym světě!Dejte mi všichni pokoj"nepřestávala a snažila se zvednout. Její otec urychleně zavolal doktora,který přiběhnul a píchnul jí uklidňovací injekci. Chvilku se ještě zmítala,ale pak to přešlo ke klepání a nakonec jen tak ležela s otevřenýma očima a ani se nepohnula. "tohle nebyla moje dcera"zašeptala Lindy matka s pláčem. "paní Keplerová,vaše dcera potřebuje psychiatra." Řekl jen tichým hlasem doktor a otec objal matku. "Teď byste asi měli odejít,jak vidíte,tak potřebuje klid a asi bude nejlepší,když se tu stavíte až za pár dní. Nejdřív se potřebuje trochu probrat z toho šoku" Lindy rodiče mlčky opustili nemocnici. Toma ani Billa k ní nepustili. Po té scéně s jejími rodiči tam nesměl nikdo. Po pár dnech se trochu víc zotavila. Sice odmítala jíst,ale nemocniční psycholožka jí už trochu pomohla. Ze začátku s ní Linda odmítala mluvit,ale pak zjistila,že je to velmi příjemná mladá žena a tak se jí postupně začala svěřovat. Stále však odmítala vidět své rodiče,říkala,že když přijedou jen když se dozví,že je skoro mrtvá,tak ať jí neotravujou. Její matce to rvalo srdce,ale konečně jí začalo docházet,že svoje obě dcery hodně zanedbávala. Byla na zhroucení…jedna je mrtvá,druhá skoro.Navíc psychicky narušená…bědovala nad svým osudem a osudem jejich rodiny. Byl docela příjemný sluneční den,dopoledne.Linda si zrovna něco četla,už jí bylo lépe fyzicky a psychicky taky-ale to jen o málo. Přece jenom byla v nemocnici zatím krátkou dobu a stále říkala,že už nechce žít. Ozvalo se zaklepání na dveře a po chvíli se ve dveřích objevila hlava s kšiltovkou…Linda zvedla překvapeně oči od knížky,aby se podívala na příchozího Toma a za ním i Billa. Trochu jí to setkání hlavně s Billem děsilo. Bylo na něm vidět,že jeho taky. Ale přesto mohla v jeho očích vyčíst radost a úlevu. "a-ahoj"řekla jim a oni si sedli k její posteli. Pozdravili. Nejdřív Billa píchlo u srdce,jak Linda vypadá. Zplihlé blonďaté vlasy a křídově bílá barva v obličeji. Přesto mu přišla jako vždy nádherná. Nikdo nevěděl,jak začít mluvit. "díky,že jste přišli"řekla potichu a pohledem bloudila po místnosti. "já ehm…já myslim,že bych vás tady nejdřív měl nechat o samotě…"řekl Tom,rychle se zvednul a odešel. Stačil zachytit Billův prosebný pohled,aby ho tam nenechával. Linda nechtěla,ale z očí jí začaly téct slzy. Vybavila se jí celá jejich hádka…všechny ty hnusné nadávky… "Bille…já…"chtěla začít mluvit,ale zlomil se jí hlas. "Linduško…promiň…promiň je mi to tak líto…já nechtěl jsem…"řekl Bill a po jeho tváři stékaly slzy "to to…je dobrý Bille"řekla. Odpustila mu…vůbec se na něho nezlobila… "né to není dobrý…já…hrozně mě to zranilo…ta sázka a tak,ale přehnal jsem to" "necháš si to konečně vysvětlit?" "jo..prosím…" "je pravda,že to byla sázka…ale byla sem v tý době hrozná kráva…vůbec mi nedocházelo co dělám…já pro tohle vlastně ani nemám vysvětlení víš…dřív jsem byla taková…taková mrcha,ale nikdy,nikdy jsem nechtěla,aby Dee umřela. Vždyť víš jak mě to vzalo…já vlastně ani teď sem se s tim nesmířila…pak už mi ta sázka fakt byla u prdele!!! A Sandra a všechny holky to věděly,že to byla blbost a nikdy sme o tom už nemluvily…je to dost velká minulost…Bille…" "já vim …ale došlo mi to pozdě…Sandra se chtěla mstít" "je stejná jako jsem byla dřív já,víš,kdybych umřela…tak prostě by to bylo všechno jednodušší,chápeš?já už fakt nemám chuť do života! Chci bejt zase s Dee jako dřív…"brečela…a křičela… "ne prosím tohle neříkej!!co bych tady bez tebe dělal?" posunul se blíž k její posteli a stisknul jí opatrně ruku. "vždyť si mi řek,že už mě nechceš nikdy vidět.už sem fakt ztratila všechny chápeš?" "ne neztratila…já to nemyslel vážně! Miluju tě,Lin'…chápeš?moc tě miluju a nesmíš mě nikdy opustit!!"oba brečeli… "já tebe taky … ani nevíš jak!!!" "když..když mi došlo,jak by ta naše hádka mohla dopadnout…jeli jsme hned k tobě,ale bylo už pozdě…já nevěděl co mám dělat,tolik sem se bál…málem sem z toho zešílel" objali se..tak zlehka,ale přesto Linda konečně cítila něčí lásku. Myslela si,že ztratila Billa a bez toho by skutečně už neměla chuť žít,ale teď v ní vysvitlo zase malé světýlko. "prosím dojdi pro Toma..chtěla bych si s ním taky něco říct"řekla mu a on mohl vidět na jejích rtech malý úsměv.Setřel jí slzy a políbil na tvář.

AUTOR: Tersa
ZDROJ: kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mk mk | Web | 1. října 2011 v 19:48 | Reagovat

Krása hoenm dááál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.