FF | Kaulitzi, ty ******!

Kaulitzi, ty ******! | 19.díl - KONEC

30. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Vystřelím z postele, jako by mě někdo uštknul. "Tome?" vyhrknu skrčena v koutku pokoje. "Co to mělo znamenat???" "Nic, co by? Hele, nedělej se, že nic nechceš, když to na tobě vidím, tak pojď za mnou a nedělej fóry!" řekne naprosto v klidu a posadí se na okraj postele. "Cože?" prudce se postavím a dám si ruce v bok. "Co tím jako myslíš??" "Co asi! Přeci sex… dovolila si mi lehnout k tobě do postele… snad sis nemyslela, že budu vedle tebe jen tak ležet?!" Mlčím, nevím co mám na tohle říct, vlastně má pravdu! Jak sem si vůbec mohla myslet, že když mi něco slíbí, že to dodrží. Sem tak blbá!!! A Tom pitomec. "Ty sis to fakt myslela?" pochopí Tom. "Hm…" brouknu a se skloněnou hlavou vejdu na balkon a zabouchnu za sebou dveře. Dnešní noc se rozhodnu strávit na balkóně, s tím člověkem už nechci bejt ani vteřinu. Divím se, že za mnou Tom ani nejde. Stulím se do klubíčka na lehátko a okamžitě usnu. Ráno se probudím celá polámaná, bolí mě celej člověk. Když se konečně postavím a jakž takž rozhejbu svoje zdřevěnělý končetin, tak ryche zamířím do svýho pokoje. Tom tu už není, a tak jdu rovnou do kuchyně. Určitě bude tam, musím mu říct, že… . Co to? Zarazím se ve dveřích kuchyně. Tomík tam není sám!!! Vedle něj sedí nějaká holka a něco si důvěrně špitají. To si teda za mně našel rychle náhradu, prevít! Hm aspoň kdyby nevypadala tak dobře, odfrknu si nahlas. Tom se přistiženě otočí a nasadí vyděšenej výraz. "Slyšela si něco?" optá se. "Ne!" syknu nasraně. "Já neposlouchám cizí rozhovory, teď sem přišla! Ale nebojte se, nebudu vás rušit, už zase jdu!" otočím se na patě a odcházím. "Nééé počkej, já…" slyším za sebou Tomův hlas, ale ta pinda do něj začne něco hustit a on okamžitě zmlkne. Tome, když já tě tak strašně móóóc miluju, řvu jak malá holka. Běžím pryč, pryč odsud, pryč z toho domu… pryč od Toma a od té jeho nádhery! Přes slzy skoro vůbec nevidím na cestu, lidi se po mně otáčejí, ale mně je úpe jedno… ani nevím kam běžím! A najednou stojím před domem Kaulitzů… proč sem běžela sem? Ptám se sama sebe, ale odpověď vlastně neznám, prostě můj vnitřní instinkt mě navedl sem. Zmáčknu zvonek a čekám. Už to chci vzdát, když v tom se rozrazí dveře a v nich stojí Bill s pleťovou maskou na xichtě. Okamžitě chytnu výtlem, snad poprvý v životě se směju a brečím zároveň. "Billí…" škytám. "…ohromně ti to sekne!" "Nech si ty fóry jo?" urazí, ale vzápětí si uvědomí, že není všecko v pořádku. "Proč tady vlastně si? Stalo se něco?" "Jóóó…" opět se neubráním dalšímu výbuchu. "Tom j… je… hajz… hajzl…" koktám a skoro vůbec nemůžu mluvit. "Pojď dál!" chytne mě Bill za ruku a vtáhne dovnitř bytu. "Máma je v obyváku tak pšt… zas má migrénu, tak ju nesmíme rušit!" Dojdeme do Billova pokoje a já se zhroutím na jeho postel. "Já sem taková kráááva," řvu jak o život. "Ale nejsi…" chlácholí mě Bill, přisedne si ke mně a obejme mě. "Tak povídej, co se stalo?" "Tom, má… má jinou!" stěží ze sebe vytlačím a máčím Billíkovi tričko. "Ale no ták, nebreč! Tím nic nevyřešíš, hlavně se musíš nejdřív uklidnit." Ještě půl hodinu tam u mě sedí, objímá mě a utěšuje. Pak si uvědomí, že má tu masku na sobě asi o 20 minut dýl, než má bejt a spustí poplach. Já se opět musím smát, jenže tohle všecko přivábí paní Kaulitzovou. "Bille, co tam vyvádíš? Sem ti řekla, že máš bejt zticha jak myška ne? A ty tu ječíš, jak…" zarazí se v půlce věty, páč si všimne mně. "Jenni…? Co ty tu?" Chytnu další výtlem, pohled na paní Kaulitzovou, s plínou na hlavě a na levé tváři má otisklý nějaký kolečko, asi ležela na něčem tvrdým, je fakt úžasnej. "Ehm… přišla sem na návštěvu za Billem!" odkašlu si a konečně se uklidním. "Ale už jdu… nebudu rušit, když vám není dobře!" "Ale né, to je dobrý, klidně tu buď!… Billé už si vytřel tu koupelku?" zařve až nadskočím. "Mno…" vykoukne Billďa ven. "Já… jaksi… mno víš… mami už se na to chystám… vidíš?" rychle zdvihne kyblík co má v ruce. "Ale to už mělo bejt dávno hotový… když nám Tom zdrhnul k Schneiderům, tak to musí dělat někdo místo něj!" "A co ty? Ty nemusíš dělat nic co?" žbrebtá si Bill polohlasně pod vousy. "Cos to říkal?" zaregistruje Kaulitzka odpor. "Ále… nic, co by?" zacouvá Bill zpátky do koupelky. "Nelži mi, já tě slyšela…" rozkřikne se Kaulitzka a chce jít do koupelny, jenže jaksi nemůže! Billík je chytrej kluk a rychle se zamknul. "Tak sakra otevři," lomcuje klikou, ale je jí to prd platný. Nečekám jak jejich spor skončí a rychle vyběhnu ven, ještě bych taky nějakou schytala. Hm… jenže kam teďka? Zapřemýšlím se. Nakonec se vydám zpátky domů, nemám kam jinam bych šla a stejnak se s Tomem chtě nechtě budu muset setkat. Doma je porád stejnej bordel, to snad ne… kurňa už by to mohl uklidit, za co ho platíme?! "Tome?" zařvu na celej barák. Ale vůbec nikdo se mi neozve, asi odešel s tou nánou. Opět začnu natahovat a slzy se mi rozkutálí po tvářích. Sem taková citlivka, ach jo! Zamířím do svýho pokoje a mám v úmyslu zahrabat se do postýlky a nevystrčit za celej den ani nos. Jenže je neděle a zejtra je zase škola… kurňa ještě bych se měla učit,… když mě se tááák nechce, protáhnu otráveně obličej. Co to? Začichám na chodbě… zdá se mi to nebo cejtím vonný svíčky? Hodně často si je zapaluju, páč mě to dokonale uklidňuje a tuhle nádhernou vůni bych poznala mezi tisíci. Ale kdo si tady zapaluje svíčky? Vejdu do svýho pokoje a málem to se mnou sekne. Uprostřed pokoje je ze svíček poskládáno srdíčko a napsaný MILUJU TĚ. Vyvalím na to očiska a nemůžu ani popadnout dech. V tu chvíli se otevřou balkónový dveře a vejde Tom. V ruce drží kytici růži a na tváři má takový zvláštní výraz. Jako by se mě bál bo co. "Tome?" užasnu. "Co to má všecko znamenat? To je pro mě?" "Jo… Jenni víš…" chce mi asi něco říct, ale neví jak na to. "Já…" sklopí oči. "Mno co?" pobídnu ho. "Já tě strašně moc miluju, ale prostě sem se těch citů zalekl, nikdy… ještě nikdy v životě, sem se do nikoho takhle nezbláznil. Je to pro mě něco naprosto novýho a já nevěděl jak se s tím vypořádat. Vím, byla to všecko blbost… ty naschvály, já sem se prostě snažil být ti co nejblíž. Jenže pak si mi to začala oplácet a já tě přesto porád miloval,… i když to tak nevypadalo, pravda chvílemi sem tě i nenáviděl, ale to byly jenom čistý vyjímky. Tebe prostě nelze nenávidět pořád! Jenni, můžeš mi to všechno odpustit?" Svým monologem mi úplně vyrazil dech, nevím co říct. "Hm… chápu tě!" řekne Tom a už chce odejít. "Ne Tome, počkej…" zastavím ho. "Mno…?" zvedne ke mně očka. "Kdo to byl dneska ráno?" zeptám se. "To byla kámoška… Né počkej…" řekne, když vidí, že se nadechuju, abych mu sdělila co si o těch jeho kámoškách myslím. "…opravdu jenom kámoška, nic víc! Uvědomil sem si, že sem to v noci přehnal a já prostě nevěděl, jak si tě získat zpátky. Tak sem jí brnknul a ona mi tady se vším pomohla, řekla mi že vám holkám se strašně líbí romantika a hlavně upřímnost. A jedině tímhle si tě opět získám. Ona mě dokopala k tomu, abych ti všecko řekl,… já bych k tomu nikdy neměl odvahu." Tak to bych do Toma nikdy neřekla, že může bejt i romantickej… mno i když to není z jeho hlavy. "Fakt? Všecko co tu říkáš je pravda??" optám se ještě pro jistotu. "Ano je! Ale pokud mi nevěříš, tak s tím samozřejmě nic nenadělám…" "Tome?" "Chápu, jo chápu tě…" svěsí ramena a už se má opět k odchodu. "Ale kam deš? Dyť sem ti ještě nic neřekla,… já ti věřím a taky odpouštím, Tome! A víš proč? Protože tě taky strašně moc miluju!" "Jenni!" vyhrkne a obejme mě. "Slibuju, že se už o nic nepokusím. Dokud nebudeš chtít sama, přísahám!" slavnostně slíbí a div mě neumačká. "Radši nepřísahej, to bude lepší!" uchichtnu se. Jenom doufám, že sem neudělala koninu. Láska je slepá a zamilovanej člověk udělá spousty hloupostí! Moc doufám, že já ji neudělala. "Tohle je taky pro mně?" ukážu na nádhernej pugét. "Jo jasně, líbí?" "Aby ne, takej pugét." Obdivně ho uchopím do ruky. "Tak a teď si už jenom moje," usměje se na mě Tomík a něžně vezme můj obličej do dlaní. "Mno a ty zase můj… slyšíš? MŮJ… žádný kámošky! Je ti to jasný?!" "Teď už jo a nic nás nerozdělí!!!" dopoví a stvrdí to nádherným polibkem. :-* ♥ THE END

Kaulitzi, ty ******! | 18.díl

29. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"Ehm, ehm,…" odkašle si a konečně začne mluvit jako člověk. "Ty si živá! Já sem takovej borec, mno teda… do smrti smrťoucí mi budeš vděčná za svůj bídnej život," šklebí se na mě, ale vidím v jeho obličeji značnou úlevu. "Hele Tome, jak moc ses na tom balkóně praštil? Vypadá to, že asi hodně a někde po cestě si ztratil mozek bo vůbec ale ani drobet nechápu co tu meleš! Moh bys mi to vysvětlit?!" "Co chceš vysvětlovat? Ti zachráním život, tak máš taky jásat a děkovat ne?" začne se na mě Tomíno mračit. "Ale dyť mě nic nebylo, jenom sem spala, tak si nech ty svoje záchranářský akce pro někoho jinýho, já ti na ně nejsem zvědavá!" upozorním ho. "Co? Tobě fakt nic nebylo? Sem tu na tebe klepal, volal a ty nic… tak sem dostal strach, co se ti stalo! Nejdřív mě napadlo, že bych mohl vykopnout dveře, ale pak sem se raději rozhod pro lepší cestu a to přes balkón a to mi chceš říct, že jako zbytečně???" rozzuří se. "Lepší cestu?" uchechtnu se. "Tome, ty seš fakticky magor!" "Hele nech si toho, podívej se co sem si kvůli tobě udělal!" Rozsvítí lampičku na stolku a úkáže na velkou modřinu na tváři. "Jo ták proto si tak divně huhlal, hehé… a teďka tak divně mluvíš," řehním se. "Ale to není k smíchu! Sem se málem zabil, hej víš jaká to byla makačka vyšplhat po tom kvítí, co se vám plazí po baráku a pak ještě po té rouře!" "Jj to vím, takhle semka taky občas lezu!" zazubím se na Toma a ještě poznamenám. "Mno vidíš to, ani si nepotřeboval druhou facku, teďka máš 2 krásný ozdůbky na obouch stranách a jak ti to sluší, hraješ všemi barvami," pochválím mu novou image. "Hm a vypadám jak kretén… sem zvědavej co se mi stane zejtra." Posmutní Tomík. "A podívej se na moje dready, samej bordel to než vymotám," dál kouká jak spráskanej pes. "Já ti to všecko vymotám, ju?" nabídnu se sama a vyhrabu se z postele. Sednu si na její okraj a Tom přede mně. "Sundám ti kšiltovku, jo?" zeptám se ho, páč vím jak je na tohle alergický. "Hm tak jo, odvětí ne zrovna nadšeně,… fakt to vypadá jako, by byl s těma svejma kšilcnama naprosto srostlej. Připadá mi že ho s rozpuštěnejma dreadama vidím poprvý v životě, i když vím, že dřív kšiltovky nenosil vůbec a rozpuštěný vlasy byly samozřejmostí. Ale už je to fakticky hodně let… takhle si ho vůbec nevybavuju, ale dyť mu to sluší, pomyslím si. "Ty toho tu máš,…" prohodím při vybírání všelijakýho kvítí, dokonce tu objevím seno. "Tome, kde ses válel, to je strašný… na nějakým seníku co?… Teda spíš s kým, co?!" dorážím na něj. "Ne na seníku určitě ne,…" zapírá. "… já už nevím, už se nepamatuju!" uzavře rázně tohle téma. "Hehe Tomísi… když říkáš,... tak jo mno!" zasměju se, stejně si myslím svoje! Po půl hodině hrabání se v dreadech, mě to začne nudit a po další půl hodince dokonce štvát. "Já už to seru!" řeknu otráveně. "Neee…" zakvílí Tom. "… víš jak je to příjemný? Já chcu ještě." "Ale já už ne!" řeknu rázně a zašupnu pod peřinku. "Jenni, ještě chvilenku," klečí Tom před mou postelí a smutně kouká. "Ne!" "Hm…" zesmutní. "A můžu za tebou do postýlky?" zasejc na mě něco zkouší. "Hm…" váhám. "… tak jo, ale nic na mě nebudeš zkoušet, je ti to jasný?" "Jasný, jasný…" přikyvuje a opakuje jako papoušek. Sundá si kalhoty, mikinu a nakonec po chvíli váhání i tričko. "To snad nemyslíš vážně! Si děláš srandu?" rozkřiknu se, když si ke mně leze jenom v trenkách. "Proč?" začne se rozhlížet po pokoji. "S čím si dělám srandu?" "Však ty víš!" Nakonec jenom mávnu rukou a nechám ho zalízt až dozadu ke zdi a já zůstanu na svým místečku. Jenže moje postel není zase až tak obří a ať chci nebo ne, Tom se mě dotýká. Po chvíli ticha cítím, že opět usínám, ale než se úplně propadnu do světa snů, zaregistruju nějaký pohyb za mými zády. "Tome? Co děláš?" zabručím už z polospánku. Po chviličce ucítím na svým krku Tomův dech a na zadku podivný tlak. "Tome???" vytřeštím oči do tmy.

Kaulitzi, ty ******! | 17.díl

28. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Ach jo, jak mě vůbec mohlo napadnout, mu ten prášek dát?! Já sem taká pinda! V pokoji je nějaký dusno, tak otevřu dveře na balkón a lehnu si na postel. Hm… to je nudá, nudá… běží mi hlavou tohle naprosto příšerný slovo. Asi si skočím na pc, tohle je moje jediná záchrana před unuděním. Zapnu tu herku a hnedka se připojím na net, juknu na maila,… hm plno zpráv na přeposílání, kurňa tohle mě vždycky dokáže pekelně rozlítit: "Pošli toto 10 lidem a zítra kolem 10 dopoledne, si osoba, kterou miluješ uvědomí, že tě má taky ráda…" blablabla hovno… nechápu koho to baví! Všechno smáznu a přemejšlím kam teďka… hm co třeba na chat. Přihlásím se pod svou přezdívku Sexydračice a už si to mašíruju do místnosti Sex po netu… hehe třeba se aspoň trochu zasměju=oD. Nejdřív to na mě zkouší nějakej puberťák, teda tvrdí mi, že má 25, ale podle jeho slovní zásoby bych mu tipla necelejch 15=oDD. Pak se k němu přidá další uchouš,… hm ten už vypadá víc nadějnějc, ale v tom mě vyruší tiché klepání na dveře. Nééé Tom, já na něj úpe zapomněla. Sem ticho jako myška a dělám, že tu jako vlastně vůbec nejsem. "Jenni, mno ták otevři, já vím, že tam si! Musím s tebou něco probrat, prosím otevři…" hehe jo tak probrat jo? Já mu dám probrat, perverzák jeden! Sem potichu a ani nemuknu,… naštěstí ho to po pár minutách přejde a já mám zase klid. Na chatu mě to už přestane bavit, tak se rozhodnu, že si něco zjistím o té viagře! Musím být připravená, co když přijde ještě jednou?! Tákže do vyhledávače zadám VIAGRA a vyjede mi milion stránek, kliknu hned na první odkaz a hle… hned tu najdu všecko potřebný: Její učinky začnou působit po 30-60 minutách a vydrží to až 5 hodin! Hm a není vhodná pro muže mladší 18 let hehe=oD… chudák Tom,… mno co ten jeden rok se tam nějak ztratí=oD. A že viagra začne působit pouze u sexuální stimulace… uf tak to sem v poho, celkem si oddechnu,… mno doufám že Tomík nebude stimulovat sám=oD. Ještě chvíli brouzdám po netu, dokonce narazím na pár stránek s Kaulitzovic grupkou plus ti jejich dva kámoši. Ale nakonec to vypnu, stejně se tam toho o nich nic moc novýho nedozvím, znám je obá až moc dobře a u nich mě prostě už nic nemůže překvapit,… teda hlavně u Toma=oD. Venku už je tma jak v pytli, tak na sebe jenom hodím noční košilku a zašupnu pod peřinku. Hm stejně se mi nechce věřit, že by to Tomíno jen tak vzdal, je to nějaký móc podezřelý, dumám nad tím. Ale pak mě přemůže únava a já usnu. Zdá se mi naprosto příšernej sen,… ležím na posteli a pomalinku usínám, ale najednou zaslechnu nějaký šramot na balkóně. Vůbec si ho nevšímám a dál v klidu ležím, jenže kroky se pomalu začnou přibližovat směrem k mojí posteli a já nevím jak mám zareagovat?! Je to nějakej úchyl? Nebo… nebo…! Vůbec nezjistím co nebo, páč se probudím a příšerně se mi uleví… uf byl to jenom sen! Ale tak strašnej sen,… tak živej, že ještě teď mě z něj obchází mráz! Ale v tom uslyším příšernou ránu na balkóně, nééé… to nebyl sen! Rychle se zababuším do peřinky, až mi vykukuje jenom nos a čekám co se bude dít dál. Je ve mně malinkatá dušička a úpe se klepu strachy! Slyším jak se se skřípěním otevírají dveře a někdo vešel dovnitř! Pane bože ochraňuj mě, pomyslím si a kdybych to uměla (nebo spíš mohla), tak se snad i pomodlím! Ta osůbka nějak podezřele heká, asi si pořádně nabila kokos na tom balkóně… mno co patří ji to, nemá lízt, tam kam nemá. Asi si nechám zábradlí omotat ostnatým drátem… teda pokud tuhle noc přežiju, že. Z úvah mě vythrhne nějaké nesrozumitelné hekání a žbrumlání. To je nějakej hotentot bo co? Že se ani neumí vyjadřovat?! Nééé…. málem vyjeknu nahlas, když si ten někdo sedne na mojí postel a pomalu mi odhrne peřinu z obličeje. Rozhodnu se dělat mrtvolu, nechám zavřené oči a ani za cenu mé smrti je neotevřu. Možná jen na chvíli, abych se dozvěděla, kdo je můj vrah. Co to? Proč mě pleská po tváři? To nechápu! Sem myslela, jak že mě začne vošahávat a von mě pleská po tváři. Hm to je nějakej divnej násilník, ten mě zklamal… pomyslím si otráveně. Né já už vím, svitne mi v mé blonďaté hlavičce=o)). To von bude určitě chtít sado maso… mno jo, ale já s tím nemám ještě žádný zkušenosti. Hehe… tak to má smůlu tady ten uchouš=oD! Za chvíli ho to pleskání asi omrzí, a tak mi začne šmatat na hrudník. Asi budu nucena použít kolínko, páč mi to začíná bejt krajně nepříjemný. Jenže to vypadá jako by mi dával první pomoc nebo se mi to zdá? Přece by mi šahal rovnou na prsa ne? Proč mi teda mačká doprostřed hrudníku a teď… teďkom mi zrovna vrazil hubana. A zase napočítá do tří a vdech a pořád dokola,… mno jo to je první pomoc, vzpomenu si na náš školní kurz. Ale proč mi dává první pomoc? A proč u toho pořád vyluzuje takový zvuky, jako by mi něco říkal, ale já mu ani za boha nerozumím! Asi jak upad, tak zapomněl mluvit… hehé. Rozhodnu se, že ho už dále nebudu trápit a otevřu oči! V pokoji je příšerná tma a já v té osobě nemůžu nikoho identifikovat, vypadá to na nějakýho kořena s kšilcnou na hlavě… hm tak to bych si dala říct, aby mi semka každej večer přilezl nějakej borec=oD,… krátce se nad touhle nádhernou představou zamyslím=o)). Jenže opravdu jen krátce, páč ten klučina začne jásat a objímat mě. Jesus to je TOM! "Tome?" vytřeštím oči do tmy. "Co to mělo tohle všecko znamenat???

Kaulitzi, ty ******! | 16.díl

27. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Uchopím do ruky jednu modrou pilulku, krabičku pečlivě uzavřu a schovám zpátky do skříňky. Mno a teď už jenom zbývá co s ní!? Horečnatě přemejšlím,… mohla bych ji dát Tomínovi, jenže přeci není takovej trotl, aby nepoznal viagru, že?! Když sem ju poznala já hehé =oD, tak on ju pozná na sto pro! Anebo že by? Napadne mě zákeřná myšlenka, ale hned ju zavrhnu! Tomík je tele, ale pochybuju, že by mi uvěřil, že mu nesu nějak vitamínek=oD. I když…porád mi v hlavě našeptává nějakej zákeřnej hlásek druhou možnost. Co když to nepozná?… za zkoušku nic nedám, že? Uchichtnu se a vytáhnu skleničky, který naplním až po okraj pomerančovým džusem. Ufff… a jde se na věc!=oD "Tomí…" volám na něj už z dálky. "… něco pro tebe mám." Tom už mě nedočkavě vyhlíží, talíř před ním je naprosto vymetenej a on asi čeká, že mu nesu další žrádýlko =oD. Páč když v mé ruce zahlédne jenom pití, hned se jeho výraz ve tváří změní na smutný. "Já myslel, že mi neseš další baštu a vono nic," smutně po mně loupne očima a už chce odejít. "Tome počkej!" zadržím ho. "Ale tohle je lepší, než porád nějaký jídlo," mrknu na něj. "Kukni…" otevřu dlaň, ve který mám schovanou zázračnou tabletku. "Co to je?" nechápavě vejrá na mou ruku. Jesus on to fakt nepoznal! "To mi má jako zahnat hlad? Hm, tak to dosti silně pochybuju!" Bóže on musí pořád jenom myslet na jídlo… jo málem bych zapomněla jídlo a sex! "Ne-e to je takovej móóóc dobrej vitamínek víš? Bude ti to chutnat!" ubezpečím ho a líbezně se na něj usměju. "Fakt??? Mno tak sem s tím a na co, že to je? To je něco jako vitamín C? Mám to cucat nebo to stačí zapít?" najednou ožije a vytrhne mi pilulku z ruky. Ach jo… radši no commnet, on je prostě kokouš=oD! Mno Tomí, stačí, když to zapiješ, ale…" ani to nestihnu doříct a Tom už stačil vylokat půlku sklenice. "Tomééé nééé…" vyjeknu, páč až teďka si uvědomím, co sem vlastně vyvedla!!! "Mno fakt to bylo dobrý!" utře si pusu do rukávu. "Hm… a jak si v té rychlosti mohl poznat, jak ten prášek asik tak chutná co?!" setřu ho, ale nečekám na odpověď a mluvím dál. "Víš co si teďka vyvedl?!" Bóže co teďka budu dělat? Pokud má takový veliký choutky normálně, jaký asi budou po viagře??? Radší nedomyslet! Ale pak mě napadne spásná myšlenka, mno jasně… Tomíno si semka dovede nějakou "kámojdu" a já budu mít klid… hehé sem to ale chytrá holka! "Tomí?" začnu na něj pomalinku. "Nechtěl by sis semka někoho pozvat? Podívej venku je už tma a přeci dnešní noc nechceš trávit sám ne?" "Moment jak to jako myslíš? Jako nějakou holku?" vyvalí na mě překvapeně očiska velikosti tenisáků=oDD. "Víš jak sem ti zakázala ten sex… mno já sem to zase až tak doslova nemyslela, dneska máš povoleno si přivíst nějakou tu roštěnku!" slíbím mu a div nezačnu skákat radostí, jak sem se ho skvěle zbavila. Hm… jenže ten Tom mi zkazí veškerou radost, páč se ke mně začne lísat. "Ale no ták Jenni, tohle je nějaká tvoje zkouška co? Že by test věrnosti?" šrotuje mu v hlavě jedna myšlenka za druhou a ani mě nenechá odpovědět, asi usoudí, že má pravdu a vyhrkne: "Tak já sem tou zkouškou právě prošel=oD, neboj nikoho si nezavolám a dnešní noc strávíme spolu, jen my dvá." Šibalsky se usměje. Jááá sem takááá kráva, taková pinda,… do prdele a sem v hajzlu!!! Nadávám si, ale stejně to nemá cenu je pozdě! "Hele Tome, já jdu do pokoje, ju?" řeknu a rychle mizím pryč. Jakmile za sebou zabouchnu dveře, tak rychle otočím klíčem v zámku a hluboce si oddechnu. Mno jo ale co budu dělat, když mi začne bušit na dveře? Nebo co když se je pokusí vyrazit??? Jenom při té představě mě zamrazí.

Kaulitzi, ty ******! | 15.díl

26. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Tom čučí s pusou dokořán a div se xichtem nelepí na obrazovku TV, jak to prožívá. "Tomí… nevžívej se do toho tak moc, za chvíli tam budou ty nestvůry…" jemně do něj drbnu, aby se probral z agónie. Jenže na něj nic neplatí,… vůbec mě nevnímá a vnímá jenom děj filmu. Na chvíli zavřu oči, páč mě začnou nějak pálit a film mě celkem začíná nudit. Tak koho by bavilo se koukat na něco, co už viděl minimálně 50krát že? Mám pocit, že se pomalu, ale jistě propadám do říše snů, připadám si tak v pohodě, v klidu, nikdo mě neruší… když v tom si uvědomím, ,nikdo mě neruší'? Co to? Neměl by tu Tomík řvát své rady nad zlato? podivím se. Ani nestihnu otevřít oči a někdo mi křečovitě stiskne ruku. "Jenni," řekne Tom tichým roztřeseným hláskem. "Tam… tam… tam…" nemůže se vymáčknout. Překvapeně pohlédnu do jeho bledého vystrašeného obličeje, na co si to tu zase hraje? "… něco tam bylo, něco pěkně hnusnýho, vypadalo to jako nějakej skřet bo co, já… já… já mám strach!" řekne smrtelně vážně a co nejvíc se ke mně přitiskne. "Hele Tome, nemáš lepší výmluvy pro to, aby ses ke mně mohl tisknout? Na to ti neskočím,… sem tě před nima varovala, máš mě líp poslouchat! Téda dívat se s tebou na nějakej film je fakt neuvěřitelnej zážitek, prosím tě už mlč… a nešmatlej tak na mě!" odsunu jeho nenechavý ruky z mýho hrudníku xD. "Ty si na mě tak zlá," hodí po mě nešťastnej xicht, ale víc si mě nevšímá, ruky sesune na moje bříško a opatrně mrkne na obrazovku, asi má strach, co tam uvidí=oDD. A páč tam nic znepokojivého nezahlédne, opět se vžije do děje. Ach jo a to ty příšery ještě neukázali pořádně! "Bóóóže co… co to bylo? Fuj já sem se lek! Néééé on ji zabije, necháš ju bejt? Ty nestvůro jedna… ono to nemá oči, no fúúúj!!! Jenni?" zahučí na mě Tom schovanej pod dekou. "Mno co je?" zavrčím otráveně, chová se jak malý děcko. "Mohla bys to vypnout? Na to se nedá koukat!" "Tak Tomík se nám bojí jo?" dělám si z něj srandu. "Neboj se už tam nejsou, už ju zabili buď v klidu!" Tom vystrčí hlavu ven a mrkne na telku: "Ale stejně se tam zase objeví, já se na to už nechci dívat, stejnak je to pěkná ptákovina, by mě zajímalo, kdo to natočil,… určitě nějakej imbecil!" snaží se nějak zakecat svůj strach. "Jen se pěkně koukej dál!" sladce se na něj usměju. "Nezajímá tě, jak to dopadne?" "Jak asi… no umřou ne?" "Ne… koukej a uvidíš!" nedodám, že přežije jenom jedna, by se na to nechtěl koukat. "Fakt oni přežijou?" ožije Tom. "Tak to je súpa, na to se budu koukat!" zvesela se vyhrabe ven. Ach jo… Tome ty seš fakt magor! Pomyslím si, radši to nevyslovuju nahlas, páč se s ním nechci hádat. Na konci filmu, kdy Tom leží zachumlanej pod dekou a křečovitě mě objímá, mám všeho fakt už plný zuby. Nejdřív Bill mi tu řve jak malý děcko nad tragickým osudem Rose a Jacka. Teďka je zas Tom posranej strachy a nadává mi jaká, že sem kráva, že sem mu lhala atd. bla bla bla. "Tome mám kvůli tobě úplně promočený tričko!" vyčtu mu, když se od něj konečně odtrhnu a vstanu. "Tome seš v poho?" optám se pro jistotu, páč leží pod dekou a ani se nehne. "Mno tak vylez!" chci z něj strhnout pokrývku, ale Tom se jí pevně drží a ječí: "Nééé nech mě bejt, já tu zůstanu a nevylezu! Ty si mi to udělala schválně co?" "Co sem ti udělala schválně?" užasnu nad jeho podivnou otázkou. "Tvrdila si, že neumřou a oni umřeli a jak příšerně! Tohle ti nikdy neodpustím!" nafoukne se, udělá na mě nasranej xicht a opět se zababuší do deky a do polštářků. "Jak chceš, trhni si nohou!" vstyčím prostředníček (kterej stejnak nevidí) a odejdu do kuchyně. Měla bych připravit něco k večeři, jenže co? Přemejšlím a nahlížím do ledničky, která je víceméně vymetená. Kurňa spíš ne co, ale z čeho? Nějaký vajíčka, salám, sýr, mlíko, hořčice,… probírám se posledními zbytky co skrývá lednice. Nakonec vytáhnu plato vajec a salám,… něco usmažím, rozhodnu se a už vytahuju pánvičku. Ani to nestihnu dodělat a už ke mně kráčí zamračený Tom. "Tak co už si se vytrucoval?" mrknu na něj a schválně si ho dál nevšímám. "Já… já to tak nemyslel," kuňkne a vidím jak mu tečou sliny při pohledu na sporák. I výraz v obličeji se pomalu mění z nasraného na milý a prosící obličejík. "Kolik, že děláš porcí?" otáže se. Já schválně mlčím a dál dělám jako bych tam byla sama. "Hej Jenni, sem se už omluvil ne? Že mi drobet dáš?" dojde až ke mně. "Co mám s tebou dělat!" usměju se a naservíruju na dva talíře. "Dííík!" radostně se usměje, popadne talíř a už metá do jídelny. Ještě chci nachystat skleničky, ale omylem vlezu do vedlejší skříňky, kde narazím na nějakou malou bílou krabičku. Co to je? Podivím se, co to máma schovává? Otevřu ju a najdu tam spoustu různejch druhů tabletek. Ale proč to nemá v lékárničce? Studuju prášky, ale nijak nemůžu přijít na co je může asi tak používat. Až u jednějch se zarazím, vždyť to je…. Viagra!

Kaulitzi, ty ******! | 14.díl

25. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"A co to teda je? Ležíte spolu pod dekou, objímáte se a…" zarazí se. "…Bille? Ty brečíš?" přistoupí k nám blíž. "Co se ti stalo?" stará se. "Ne nebrečím, kde si na to přišel," rychle si Bill utírá obličej do rukávu. Jediný štěstí pro Billďu, že filmec už skončil=oD… tlemím se v duchu. "Tak co se ti stalo?" dál naléhá Tomík. "Jsem přeci tvoje dvojče, mě se můžeš svěřit," přisedne si k nám na gauč a soucitně na Billa pohlédne. Jé to je od něj hezký, říkám si v duchu. Bill po mně střelí vyděšeným pohledem, asi má strach, že ho prásknu… mno mohla bych přemejšlím v duchu, ale né! Nejsem zas až taková sviňa! xD "Víš Tomí… Billovi je ještě po včerejšku strašně moc špatně, a tak ho tady utěšuju,… chudáček majinkej." Pohladím Billíka po tvářičce a lípnu mu sladkou pusinku. "No tak to prrr… jako nic proti tomu, že ho utěšuješ, ale to ještě neznamená, že ho musíš i líbat, žádný takový!" důrazně mi zašermuje rukou před obličejem. "Jo tak podle tebe je malá pusa na tvář líbání jo?" Vyzývavě kouknu Tomovi do očí. "Jak myslíš, teď ti něco předvedu a sem zvědavá jak nazýváš tohle!" zašklebím se a už se chci vrhnout na mírně vykulenýho Billa, kterej celej náš rozhovor jenom sledoval, ale Tom mě čapne za paži a otočí k sobě. "Hele neser mě! Nedělej mi pořád naschvály a…" nestačí doříct, páč se v pokoji objeví Andreas. "Áááá… můj bratříček se uráčil přijít domů!" řeknu ironicky. "Domů?" rozhledne se Andy po domě. "Co se to tu dělo? Kde je vůbec mama?"překvapeně čučí na ten příšernej bordel, co tu po sobě nechali účastníci párty. "Kdyby si porád někde nerandil, tak bys věděl co se doma děje. Máma odjela za tátou a nevrátí se dřív jak za týden a brnkni ji má o tebe starost." V rychlosti Andymu všecko vysvětlím. "Jupéééc!" radostí si poskočí, celej týden jenom pro sebe. "Tak já ji zavolám po cestě… ještě musím pro něco… pro něco skočit do shopu," rychle vymejšlí výmluvu. "Jo jasně tak ten shop pozdravuj ju?" mrknu na něj pobaveně. "Hele víš co? Vlez mi na hrb ségra!" naštve se a už kráčí pryč. "Andy, počkej na mě! Půjdu kousek s tebou, musím domů… tady s těma dvěma nechci bejt už ani vteřinu. Sou jak pes a kočka porád se hádaj, pak zase usmiřujou…" lamentuje Bill, když si obouvá botky. "…na to nemám nervy. Zdarec!" křikne a též odchází pryč. "Hm a sme zase samy," koukne na mě mlsně Tom a chce mě políbit. "Hej… nešmatej na mě,…" odsunu se od něj co nejdál to jde. "Co je? Ses zasejc blbě vyspala bo co?" nechápe moje chování. "Jen nemám náladu…" řeknu otráveně. "Mno super, takže ty nemáš náladu?" řekne ironicky. "Ne nemám!" zavrčím na něj výhružně a zavřu oči. Nějak mě rozbolelo břicho. Čekám co bude Tom dál dělat, ale je nějaký podezřelý ticho. Pootevřu jedno oko a zahlídnu Toma jak zaujatě studuje naši DVD sbírku. Pak vytáhne jeden disk a zasune do přehrávače. Když vidím, že se otáčí zpátky, rychle zavřu oči a dělám, že spím. "Ale no tak, myšičko, nebuď otrávená, pusť mě do pelíšku!" začne na mě Tomík sladce ňuhňat. "Myšičko?!" vyletím do sedu. "Já ti dám myšičko!" hodím po něm vztekle polštář. "Mno… ták beruško!" "Ani to…" křiknu a Tom nestačí uhýbat před mými výpady. "Ták… prdelko, broučínku,… já už fakt nevím… aúúúú ty si, ale surová, jen počkej!" popadne všecky polštáře, co jsem po něm hodila, skočí za mnou na gauč a celou mě zalehne. "Vypadnííí!!!" ječím jak o život. "To zrovna, tebe tak budu poslouchat…" odfrkne si stylem "víš co mi můžeš!" Všecky polštářky vrátí zpátky na gauč, pohodlně se rozvalí, mě strhne k sobě do náručí a zapne film. "Co to je?" zajímám se. "Mno… jmenuje se to 'Pád do tmy', ale ještě sem to nikdy neviděl, tak sem zvědavej!" "Tomí, ale to je horor, nebudeš se bát?" "No dovol? Já? Nikdy! Jak tě to mohlo vůbec napadnout… víš kolik já sem už zažil hororů?" uchichtne se. "Nejhorší sou vždycky s matkou!" "Mno když myslíš…" brouknu a v klidu sleduju děj filmu. Už ho znám nazpaměť, takže mě nemůže nic překvapit. Začátek je celkem nudnej, ale vzrůšo začne teprve, když sou hlavní hrdinky uvězněny v jeskyni. "Co budou teďkom dělat? Vždyť tam nemůžou přežít!" komentuje Tom film a oči mu div nevylezou z důlku jak to prožívá. "Nééé, ste fakt úpe šáhlí… tam nelezte,… jesus to sou slepice… co slepice větší krávy sem neviděl… bóže co voni v té hlavě maj? mno mozek určitě ne a pokud ho maj, tak ho nepoužívaj,…" lamentuje a rukama při tom divoce gestikuluje. "Hele Tome, zklidni hormon… je to jenom film… slyšíš? jenom FILM!!! Ty herečky to mají napsaný ve scénáři, tak to tak neprožívej!" snažím se mu to nějak vysvětlit. Tom na mě roztěkaně koukne: "Co? Co… jakej film… prosím tě neruš mě, když je to tak napínavý!" mávne rukou a dál křičí ty svoje rady. To nemá cenu, on je fakt zabedněnej… odevzdaně se položím a dál poslouchám ty jeho kydy. Hehé a to tam ještě nepřišli ty příšery, směju se v duchu.

Kaulitzi, ty ******! | 13.díl

24. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Opatrně nahlídnu dovnitř a zděsím se: Na zemi klečí Bill a úpe se klepe. "Billí!" vyděšeně k němu přiběhnu. "Seš v poho?" optám i když vidím, že není. "Pojď, vstaň!" uchopím ho za jednu ruku. Spláchnu záchod a šouravými kroky dojdeme k umývadlu. Bill si vypláchne pusu a pořádně omyje obličej. "Je… je mi strašně zle!" řekne chraplavým hlasem a koukne na mě kalnýma očima. Je úpe zelenej a mám pocit, že každou chvíli zasejc hodí šavli. "Billí seš schopnej jít se mnou do kuchyně? Nebo tu chceš ještě chvíli zůstat?" zeptám pro jistotu, nerada bych po něm něco utírala=oD. "Mne-e… už sem v poho," odvětí příliš nepřesvědčivě. "Mno… když myslíš…" obejmu ho kolem pasu a dojdu s ním do kuchyně. Bill se opatrně vyhoupne na barovou židličku a dá si hlavu do dlaní. "Uvařím ti bylinkovej čaj, snad ti pomůže…" prohodím a už stavím vodu. Za chvíli před Billa pokládám horký čaj a sobě naservíruju kávu. Přisunu si barovou stoličku těsně k jeho, vyhoupnu se na ní a obejmu Billa kolem pasu. Úpe se třepe, zajímalo by mě čím, jestli je mu zima nebo je mu tak strašně zle. Mno… řekla bych spíš to druhý. "Co se včera stalo?" upře na mě svoje naprosto zmatený kukadla. Mám mu to říct? Asi bude lepší, aby se to dozvěděl až mu bude líp. "Včera? Byl tu mejdan, to asi víš,… mno a ty si tu pil stejně jako ostatní akorát, že nejseš vůbec zvyklej víš? A proto ti je tak špatně," usměju se na něj. "Ale za chvíli ti bude zasejc dobře!" pohladím ho po tváři. "Vážně? Já mám pořád takovej zvláštní pocit, takovej… jako bych se měl za něco stydět, takovej… já nevím jak to popsat!" blekotá a div se mu z hlavy nekouří, jak se snaží vzpomenout. "Ne-e nic se nestalo, fakticky,… pojď půjdeme do obýváku na gauč, tam to bude pohodlnější!" pomůžu mu opatrně seskočit se židličky a odebereme se do obyváku. Tady ho uložím na gauč a vytáhnu ze skříňky velkou deku, kterou ho přikryju až ke krku. "Tak na co se čučneme?" zeptám se spíš jen tak, aby se neřeklo (stejnak si ten film vyberu sama=oD). Bill nějak nereaguje, čučí někam do blba. Tím líp, bůhví co by vybral. Mno… co sem už dlouho neviděla… přejíždím prstem po DVDčkách… chtělo by to nějakou romantiku… jó mám to Titanic to je ono!!!=oDD Strčím disk do přehrávače zapnu domácí kino a vrátím se za Billem. Hupsnu k němu do pelíšku, přikryju se dekou a zády se opřu o hruď Billíska. "Co to je?" otevře oči. "Titanic," pootočím se k němu hlavou. "Ale jo to ujde,… ale doufám, že se mi tu nerozbrečíš, nikoho tu nebudu utěšovat!" dopředu mě varuje a pohodlně se na gaučíku rozvalí. "Neboj se," mrknu na něj a zmáčknu PLAY. Položím si hlavu na Billíškovo bříško a zažeru se do děje filmu. Vůbec nevnímám okolí až u jedné scénky, jak si Rose s Jackem rozdává v autě, mrknu po Billďovi, ten se jen usmívá a je do filmu stejně jako já naprosto zažranej. Z obličeje mu už celkem vyprchala zelená barva a začíná konečně připomínat člověka=o)). Na konci, když už se loď láme a oba hl. hrdinové plavou ve vodě, začnu mít pocit jako bych byla s něma v moři. Houpy, houp… připadám si jako někde na vlnách. Nejdřív to nevnímám, mno co… asi sem se do toho moc vžila=oD. Ale pak zaslechnu nějaký posmrkávání… co to? Zarazím se… to už do filmu nějak nezapadá. Nadzvednu hlavu z Billovi hrudi a překvapeně kouknu do Billovi nešťastný tvářičky. Po tváři se mu kutálejí slzy jako hrachy a posmrkávání už jen těžce zadržuje. Jo aha… to bylo jeho břicho, proto sem se tak houpala=oDD "Billí?"šeptnu a pomalu se přisunu k jeho uplakaným očkám. "Ty pláčeš? Ale no tak, je to jenom film…" snažím se ho uklidnit. "…i když podle skutečný události!" dodám. Mno to sem neměla říkat, jenom dořeknu skutečná událost, spustí další příval pláče. "T… to… to se fakt stalo?" koktá a nemůže se pomalu ani přes záchvat breku vymáčknout. "Ty si to ještě neviděl?" divím se. "Ale jo… mno už je to teda hodně dlouho,… jenže sem nevěděl, že se to fakt stalo!" smrká do rukávu. "Počkej donesu kapesníky," zaběhnu do chodby, kde ze šuplíku vytáhnu jeden balíček kapesníků. Donesu je Billíkovi a zase k němu zalezu. "Tak a teď se pořádně vysmrkej," poručím mu s kapesníkem ve svý ruce. Připadám si jako učitelka v nějaký mateřince. "Tak a už nebreč." Usměju se a v klidu se položím. "Néééé!" ozve se táhlé zaječení a následně další výbuch slz. "On zemřel bééé!" "Billí… pojď ke mně… mno tááák… neber si to tak!" utěšuju ho. "Ale co teďka bude Rose dělat? Bez Jacka…" bečí. "Billísku!" obejmu ho a hladím po mokré tvářičce. "Co to má znamenat?" zahřím nějaký mužský hlas. "Co co?" otočím se. "Tomí? Ale nic co by…" odpovím a otočím se zpátky na Billa. "Ty se tu muchluješ s Billem a nic jo?" zrudne Tom. "Jaký muchluje?" překvapeně se otočím.

Kaulitzi, ty ******! | 12.díl

23. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Cože to je Bill? Poulím oči do tmy, ale jaksi nemůžu osobu identifikovat. "Mne-e, nejsem kde si na to přišel? Jen mám veselúúúúú nááááladúúúú," začne si zpívat a rozvalí se na postel. "Tak co,… chcete toho čmouda bo ne? Můj kámoš vám klidně dá i zadarmo, mě taky dáááál a pak mi ještě dal něco hodně dobrýho, takovýho sladkýýýho, mňamky," začne se olizovat a vstávat z postele. "Tak dete?" "Ne!!!" zavrtíme s Tomem záporně hlavou a pozorujeme jak se motá ven. "To snad ne! Já sem fakt myslel, že de domů a on tady mezitím někde chlastal a hulil trávu!" nechápavě kroutí Tom hlavou. "Tak to bych do Billa nikdy neřekla," jen tak prohodím a začnu se oblíkat. "Co je? Neoblíkej se pojď za mnou ještě sme neskončili," Tom mě jemně uchopí za paží a přitáhne k sobě. "Ale Tomííí, já už jaksi nemám náladu, víš?" zamrkám na něj a přetáhnu si přes hlavu tričko. "Hm super, já toho Billa asi zabiju!" sykne nasraně a taky se oblíkne. Najednou se začnou z kuchyně ozývat nějaký hódně hlasitý zvuky. "Co to?" koukneme s Tomem na sebe. Ale ani jeden neví co by to mohlo být. Zní to jako by někdo někoho povzbuzoval. Tom na sebe ještě rychle hodí mikču a už pádíme za těmi zvláštními zvuky. Panebože!!! Kdyby mě Tom neobjímal jednou rukou v pase, tak sebou asi švihnu na zem. "T… to… to je Bill???!" vyděšeně ale taky překvapeně ukazuju na osobu, co tancuje na našem barovém pultu. "Nj to je Bill!" vytřeští Tom očiska a dotáhne mě až k pultíku. "Bille!" křikne na něj. Ale Bill si ho vůbec nevšímá, dál se tam kroutí na písničku Get Right od Jennifer Lopez, ale jako musím uznat, že mu to de. Má fakticky rytmus v těle a vypadá tam úžasně. Jsou tu snad všeci lidi a všichni ho povzbuzujou, hlavně holky sou z toho úpe odvařený. "Mno… táák Bille, pojď dolů!" opět na něj křikne, ale je to jako by házel hrách na stěnu. Místo toho, aby seskočil dolů, tak se začne svlíkat. Pomalinku knoflíček po knoflíčku rozepne košili (je to fakt sexy), chytne její okraj a začne s ní točit. Hm… asi to má odněkud okoukaný. Nebo že by měl praxi?=oD Fakt tam vypadá jako profesionál =o). Pak chytne jednou rukou jeden konec košile a druhou rukou ten druhej. A prostrčí ho mezi nohama a začne dělat takový ty známý pohyby xD. Když ho to omrzí, vezme košili, roztočí ji a hodí po nějaké holce, která ji šťastně chytne a začne fetovat xD. Mno teda fetovat=oD jako že ji přiloží k obličeji a začne se šťastně tlemit. Mno… jo další bláznivá fanynka, ušklíbnu se v duchu. Mmnt co to ten Bill dělá? Zděsím se, když zjistím, že si začíná rozepínat jeansy. "Tome," drbnu do něj a hlavou kývnu směrem k Billovi. Mezitím si stihl rifle stáhnout a už na nás ukazuje svůj nádhernej zadeček=oD v černých boxerkách s nápisem Tom. Cože? Tom? Zarazím se, nemělo by tam bejt náhodou Bill? Hehe… on je asi ukradl Tomovi. "Bille, tak to ne, to už je moc!" zařve Tom a začne se sápat na pult. Teďkom by mě zajímalo, jestli chce zachránit bráchovu čest anebo je nasranej kvůli těm spoďárům, tlemím se. Všichni na Toma křičej ať ho nechá, že je to prdel. Ale Tomík je jako hluchej a už tahá Billa za nohu. "Tak sakra slez dolů a nedělej tu ostudu!" Hm… to je ten pravej co má mluvit o ostudě=oD. To máš marný říkám si v duchu, ale Bill mě překvapí, sám dobrovolně seskočí, rozdá ještě pár úsměvů a poklon=oD a někam se odplíží. Téda tak to bylo ródeo, řehtám se jak ještě nikdy v životě. Párty pokračuje do ranních hodin, asi kolem 6 ráno odejde poslední osůbka a my můžeme konečně jít lehnout. S Tomíshkem si usteleme v ložnice, páč v mým pokoji nám zalehl Bill =oD. Od toho jeho vystoupení sme ho nevyděli, asi tam šel rovnou z kuchyně. Tom se ani o nic nepokouší, asi je taky hodně unavenej, usneme spolu v těsném objetí. Probudí mě nějakej nezdvořák, co mi cloumá ramenem a něco do mě hučí. "Nách mňa!" zabručím a otočím se na druhej bok. Ale to nepomůže, ten nějakej člověk je pěknej nezmar. Rozlepím jedno oko a zašvidrám na budík… 16:18, tý woe to je už hodin vymrštím se do sedu. Tomík ještě pořád zařezává a to doslova chrápe jak starej dědek a vypadá to, že by ho neprobudila ani atomovka. Pak si uvědomím příčinu mýho probuzení, obrátím se na druhou stranu, ale nikdo tam není. Že by se mi to zdálo? Zamyslím se, ale najednou zaslechnu dávivé zvuky z koupelny. Jesus on tam někdo zvrací! Zděsím se a pomalinkými kroky dojdu ke koupelce.

Kaulitzi, ty ******! | 11.díl

22. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"A co ti je do toho, to je moje věc s kým se líbám!" vzdorovitě mu kouknu do očí a schválně se k Billovi pevně přitisknu. Tom úpe zrudne a vidím na něm, jak se musí hodně ovládat, aby nevybouchl=oD. "Jak tvoje věc, ještě před pár hodinama ses líbala se mnou a teď se tu voblizuješ s mým bráchou. To ti přijde jako normální?" metá Tom blesky. Teď se zas nechápavě kouká Bill: "Cože? Ty ses líbala s Tomem?" "Jo! Ale nechtěla sem, to on mě donutil," ukážu na Toma. "Donutil? Co to zas meleš? Možná ze začátku, ale pak si už chtěla sama. Takže nezapírej!" udeří na mě Tom. Ha si myslí, že se přiznám? Tak to zrovna... ani mě nehne, abych tu přiznávala, že k němu chovám nějakou náklonost. "Já a chtít se s tebou muchlovat? Nikdy!!!" vyštěknu. Mno… to sem asi neměla dělat, Tomíkovi rupnou nervy, nasere se a surově mě k sobě přitáhne. "Tak tohle já nemám zapotřebí, jdu domů!" broukne Bill a už odchází, po cestě si ještě zapíná košili. "Billé!" ječím. "Přeci mě tu nenecháš s tím násilníkem!!!" "To je mezi váma, do toho mi nic není!" odvětí Bill a zmizne na chodbě. Tak tohle sis u mě chlapče pěkně podělal, spílám v duchu Billovi. "Jo tak nikdy jo?!" drží mě Tom pevně a vidím, že by mě nejradši zaškrtil. "Nikdy! A pusť mě, co si jako myslíš? Že násilím něco vyřešíš?" cukám sebou, ale Tom má oproti mě o hodně větší sílu. "Možná jo, možná ne! Co ty víš?" položí mi záludnou otázku. A aniž by čekal na odpověď, přehodí si mě přes rameno, jako bych byla nějakej pytel brambor a někam mě nese. "Pusť mě Tome Kaulitzi!" ječím a buším mu pěstmi do zad. "Slyšíš? Okamžitě mě pusť!!!" řvu jak o život, ale k čemu mi to je, když sou fšeci naprosto mimo a stejnak mi nikdo nepomůže. Čekám, že mě odtáhne někam do ložnice a tam znásilní=oDD, ale on mě odnese do kuchyně a posadí na kuchyňskej pult. "Tak co si dáš? Víno nebo… nebo vodku?" prohlíží si flašky, ale dál mě jednou rukou drží a ani na minutu ze mě nespustí zrak. Co to na mě zas hraje? Já sem čekala nějaký mučení a on tu chce se mnou chlastat. Mno uvidíme co se z toho vyklube, zatím s ním budu tu jeho hru hrát=oD. "Tak radši to víno!" zvolím slabší alkáč a už pozoruji jak Tom naplňuje skleničku. "To stačí!" snažím se Toma zastavit, když vidím, že dál leje i když je už skoro plná. Mno… jasně že mě neposlechne, naplní ji až po okraj sobě stejně a už mi ji podává. "Tak na nás," mrkne na mě a mírně se usměje. "Až do dna!" ještě zvolá a už loká. Já to do sebe taky kopnu (mno… fúúúj moc trpký) a chvíli se z toho musím vzpamatovávat. Na Tomíkovi je vidět, že tohle není jeho dnešní první sklenička. Páč se nějak podezřele zakymácí, ale nakonec udrží rovnováhu, přesto všecko mě má pod kontrolou a pevně mě svírá. "Jenni, proč mi to děláš?" upře na mě svoje smutný kukadla. "Co sem ti udělal tak zlýho? Dyť tě mám rád," dál žbrblá a pořád se ke mně přibližuje obličejem. Já mlčím, naprosto nevím co mu mám na todle odpovědět. Co když mi kecá? Děvkař se nikdy nezmění a už tuplem ne Tom. Mno… jo ale zas se říká, že v opilosti řekneš přesně po pravdě co cítíš. Já nevííím, hádám se sama se sebou. Nejradši bych ho hnedka teďka políbila, ty jeho rty… pomalinku se ke mně přibližují a já pořád nevím, jak mám zareagovat. Než mě políbí, položí si ruce na mé boky a pevně mě k sobě přitiskne. "Jenni…" vzdychne a konečně se dotkne mých rtů. "Proč… proč?" šeptá mezi polibky. Mám pocit, že mě za chvíli rozmáčkne, jak mě k sobě tiskne… stěží můžu dýchat. "Pojď půjdeme někam jinam," broukne a chytne mě do náruče. Já mu obmotám nohy kolem pasu a nechám se unášet. Tomík mě přenese do mýho pokoje a položí na postel. Jsem jak v jiným světě, svleče ze mě tričko a svými rty zmapuje celý můj krk a bříško. Jenom tiše usykávám. V tuhle chvíli mám pocit, že bych mu dovolila všecko na světě. Jj jak se říká, od nenávisti je k lásce hodně blízko. Tomík mi svlíkne i sukni a já před ním ležím jenom v tangách a podprsence. Nějak si ani neuvědomuju, že bych to měla stopnout. Tuhle chvíli si naprosto užívám a nějak nemyslím na následky. Tom se rychle zbaví trička a už se souká z kalhot! Téda to je rychlík=oDD. "Tome?" šeptnu ještě před tím než mě opět políbí. "Mno… co?" zahledí se mi do očí. "Pokud nemáš, tak kondomy mám v šuplíku v nočním stolku!" poradím mu. Jako sem dosti mimo, ale ne zas až tak, abych nemyslela na ochranu. "Jasně, neboj se," odvětí Tom a začne šmátrat ve stolku. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí nějaká vychlámaná osoba. V pokoji je tma a než si moje oči zvyknou na světlo, co přichází z chodby, ta osoba je už u nás a něco žbrebtá: "Hej lidi, dáte si taky čmouda? Jesus já sem vás vyrušil co? A nechcete k sobě třetího?" Plácá páté přes deváte a aniž by se cítil nějak blbě, přisedne si k nám na postel. "Bille?" ozve se jako první Tom. "Ty seš zhulenej?!"

Kaulitzi, ty ******! | 10.díl

21. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Když už si myslím, že sem mu vymlátila duši z těla, Bill se na mě koukne uslzenýma očima a sípne: "Už je to v poho, jenom prosím vodu!" "Jo už běžím," vyhrknu a peláším do koupelny, div se nepřerazím. Ten mi dal, už sem myslela, že ho budu mít na svědomí. Ale naštěstí je všechno v pohodě, usměju se na svůj odraz v zrcadle. Do kelímku napustím vodu a vrátím se za Billem. Ten tu sedí ve tváři ještě trochu zarudlý a nedočkavě mě vyhlíží. "Mno kde si takovou dobu, už sem chtěl jít za tebou!" zasípe na mě a vytrhne mi hrnek z ruky. "Utop se," řeknu mu škodolibě a pozoruji, jak hltá vodu. Připomíná mi babuščinýho psa, když je po dlouhé procházce a má příšernou žízeň=oD. "Díky, nejsem rozmazanej?" dělá si Bill starosti o svůj zevnějšek. "Né neboj, jenom se ti trochu rozjely linky, ale jinak v poho," zazubím se. "Takhle ti to víc sekne," ještě dodám a myslím si, jak že ho nepotěším, jenže to bych po něm chtěla moc… mu se snad nikdy nezavděčím. "Cože kde? To snad né!Kde máš koupelnu?"začne vyšilovat a prudce vstane ze židle. "Klid!!!" vřísknu a snažím se ho zatlačit zpátky na židlu. "Sedni si, sem ti říkala, že ti to sekne ne?... Moment co to tu máš?" zabrejlím na pravou stranu jeho břicha. Jak prudce vstal, tak mu závan průvanu odvanul pravý cíp košile a mě se tak naskytnul pohled na nějaký černý ornament. "Co?" neuvědomí si Bill, co mám vlastně na mysli. "Pojď na pořádný světlo," uchopím ho za loket a jemně donutím, aby šel se mnou doprostřed místnosti. Ani se nebrání, je pořád trochu mimo =o). Chytnu kraj jeho košile a trochu ho nadzvednu. "Wau, to je tetování," překvapeně koukám na krásnou hvězdičku. "Je fakticky nádherný!" pochválím ho Billovi a pohlédnu mu do očí. Je z toho trochu v rozpacích =o)). "Můžu?" zeptám se a rukou naznačím, že bych se tetování ráda dotkla. "Jo!" přikývne a dál stojí jako přikovanej. Opatrně přejedu bříšky prstů po vnějším okraji hvězdičky a zkoumám ten překrásný výtvor. Uvnitř té největší hvězdy jsou ještě další dvě, fakticky mi to připadá jako umělecký dílo. "To muselo bolet," pronesu v zamyšlení a pořád studuju svými prsty Billovo bříško=oD. Mno po pravdě to taky dělám, abych zjistila co vydrží. Už když sem se ho dotkla, tak sebou tak nějak jemně škubnul a teď vidím jak mu naskakuje husí kůže z mých dotyků. "Jo si piš, že bolelo," šeptne a dál stojí jak tvrdý Y. Kurňa, on se pořád k ničemu nemá. Asi budu muset začít já, ušklíbnu se v duchu. Mé prsty pomalu opustí tattoo a začnou se pomalu sunout výš k pupíku a dál. "Co… co… co to děláš?" koktá Bill. "Hádej!" uchichtnu se. Když už mám ruku hodně vysoko, z mírného předklonu se narovnám a začnu pomalu přibližovat svůj obličej k Billovu. "Po… počkej!" opět se Bill zakoktne, ale dál stojí a nějak se nemá k obraně=oD. "Neboj se," řeknu sotva slyšitelně a konečně se dotknu jeho rtů. Och… chutnají tak sladce=oD. Bill pootevře rty a já svým jazykem vniknu do jeho úst,... naše jazyky se začnou něžně proplétat. A já si připadám jako v sedmém nebi. Líbání s Tomem je taky nádherný, ale je to spíš divočina=oD. S Billem je to úpe o něčem jiným. Tam jde spíš o ty city a nádhernej prožitek. Bill do toho dává naprosto všechno, cítím jak si to vychutnává a ten jeho piercing v jazyku… no prostě úžasný. Pomalinku knoflíček po knoflíčku mu začnu odspoda rozepínat košili. A on se ani nebrání, to je nějaký divný!=oD Když ji má úpe rozeplou, zajedu rukama na jeho záda a pevně se k němu přitisknu. "Echm, echm, echm…" ozve se za mými zády, jen nerada se od Billa odtrhnu. "Co je?" řeknu otráveně, aniž bych se na příchozího otočila. "Co to má jako znamenat?" křikne ta osoba nasraně. Panebože to je Tom! Uvědomím si a pomalinku se na něj obrátím. "Mno… že by líbání?" sladce na Toma mrknu a čekám na jeho reakci. "Tak to vidím, zas tak blbej nejsem. Ale můžeš mi vysvětlit, proč se líbáš s mým bratrem?" dál zuří a očima těká z Billa na mě.
 
 

Reklama