FF | Kaulitzi, ty ******!

Kaulitzi, ty ******! | 9.díl

20. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Mno jo Tom má vlastně pravdu... hehé on to všecko uklidí a já nebudu muset ani trošičku hnout svým pěstěným prstíčkem=oD. "Tak jo Tome, souhlasím," zazubím se na něj a rychle zmiznu ve svým pokoji. Dám si opět krátkou sprchu (tentokrát bez Toma=oD), oblíknu se do jeansové minisukně a topíku. Na xichtu si vytvořím něco podle mě přijatelnýho, podle kluků (jak sem za ty leta vypozorovala=oD) sexy a už si to štráduju do naší haly. Z dálky slyším decibely hudby a když dojdu do obýváku, leknu se minimálně 20 lidí, co tu posedávají, popíjejí a pokuřují. Podle smradu kouře poznám, že nepůjde jen o obyčejné cigáro, ale nejspíš nějaká travička. V duchu se uchechtnu, při vzpomínce na mou první zkušenost s "mařkou"=oD,... sem se asi hoďku v kuse pořád tlemila. Asi sem se tou přípravou dost zdržela, všichni sou už v náladičce a nikdo si mě nevšímá. Téda skoro nikdo, jenom pár jedinců co sou ještě celkem střízliví, po mně mlsně pokukujou, ale já je většinou odpálkuju jediným pohledem. Začnu obcházet všechny pokoje v baráku, v každé místnosti se vyskytuje minimálně 10 lidí, ale Toma nikde nemůžu najít. Pak mě napadne bazén… mno jasně, ani tam nedojdu a už z terasy slyším Tomíkuv "mužný hlas=oD" Na někoho řve: " Tak pojď, ti klidně rozmlátím hubu, na Toma Kaulitze nikdo nemá! A už tuplem ne takovej čurasprcan!!!" Téda to sou výrazy, kde na to ten Tomík asik přišel… hehé prej čurasprcan, řehním se. Rychle k němu doběhnu a násilně ho odtáhnu co nejdál od ostatních. "Kde jsi sehnal takovou kupu lidí a hlavně alkoholu?" nechápu a zvědavě koukám na ještě zjevně naštvanýho Toma. "To se musí umět, pár kámošům sem zavolal, oni zas vzali svoje kámoše. A jediná podmínka byla, vzít sebou alkáč… mno a už to tu jede, jak vidíš!" machruje tu přede mnou Tom a připadá si jako naprostej king. "A víš o tom, že si mi právě překazila předem vyhranou bitku?" "Si nějak věříš ne? Sklapni a nemachruj!" usadím Toma a nechám ho tam stát s otevřenou pusou. "A bacha ať ti tam něco nevletí," ještě křiknu a jdu zpátky do domu. Sakra všichni sou totálně v lihu a já si tu připadám strašně blbě. Asi si půjdu dát práska nebo si něčeho aspoň cucnu. Než však stihnu najít nějakýho ochotnýho človíčka, narazím na osamocenou osobu sedící v naší pracovně. Pracovna byla jediný místo, kde sem se nebyla kouknout a ani mě nenapadlo, že by tu někdo mohl být. "Bille?" zeptám se překvapeně. "Ty si tu taky? A proč tak sám? Pojď za ostatníma." "Ahoj Jenni, mno Tom mě dokopal, ať sem du a pak se někam zdejchnul. Blbec!!! Štve mě!!! Příště ho pošlu rovnou do prdele… asi už půjdu," dodá nakonec a už se zvedá. "Ne počkej Bille, nikam nechoď! Pěkně si tu hačni, já sem za chvíli zpátky," rozkážu mu a vytratím se do kuchyně. Páni seklo mu to, musím v duchu uznat. Ten jeho rozcuch, dokonalej obličej a styl oblečení… naprosto úchvatný. Vezmu 2 skleničky a naliju do nich vodku… musím Billa opít, aby si taky konečně něco užil. Je moc slušnej a opatrnej… prostě se bojí, aby něco nezvoral. Chce bejt dokonalej za každou cenu, ušklíbnnu se, ale tentokrát ne!!! Ukážu mu co je to pořádná pařba=oD! Uchopím skleničky, jenže pak usoudím, že je to málo, tak vezmu celou flašku a už spěchám do pracovny. Bill tam pořád sedí a něco hraje na mobilu. Je ke mně zády, takže o mně neví. Skloním se k němu… hmmm nádherně voní a těsně u jeho ucha zašeptám: "Sem tu!" Bill sebou trhne a vyděšeně se otočí. "Fuj sem se lekl, co mě strašíš?" tohle dodá už s úsměvem. "No dovol," naoko se urazím. "Tady sem ti něco přinesla," postavím před něj sklenku. "Jdi s tím někam! Vodku nepiju bo co to je," ušklíbne se. Zareagoval přesně jak sem čekala. "Ale Billíšku, já mám zejtra narozky, musíš si se mnou připít, plosím," zamrkám na něj sladce a ještě se zářivě usměju. "Fakt? Hm… tak jo no," kapituluje a štítivě uchopí skleničku. Hovno nemám, ale nevím jak bych ho jináč ukecala. "Tak na tebe," ťukne si se mnou a pomalu do sebe lije obsah. Já to do sebe kopnu na jeden zátah, chvíli nemůžu popadnout dech, ale pak je to už v poho. Za to Bill se dusí a nemůže se z toho vzpamatovat. "Bille,"… buším mu do zad. Ale vůbec nic nepomáhá, je už úpe rudej a sotva dýchá. Jesus… on se mi tu udusí, to ne!

Kaulitzi, ty ******! | 8.díl

19. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"Mno… co, už sem mu to slíbila a tím líp ne? Aspoň tu bude někdo, kdo vám přichystá jídlo a uklidí. Jak vás s Andreasem znám, za chvíli by v tomhle baráku nebylo hnutí pod náporem všelijakýho bordelu!" ušklíbne se na mě mamča a cvrnkne mě do nosu. "Uvidíš, zvládnete to, já vám věřím. Jdu se sbalit," ještě dodá, otočí se a zmizí ve dveřích ložnice. Jsem naprosto v šoku, tohle mi dělá schválně. Ale proč? Moc dobře ví, jak Toma nesnáším. Jsem natolik opařená, že si ani neuvědomím, že už 5 minut stojím mezi dveřma a čučím do blba. Probere mě až lehké zašimrání na krku, leknu se tak moc, že úlekem poskočím a bouchnu se o dveře. "Jauvajs!" vyjeknu a chytnu se za čelo. "Tome!" vyštěknu podrážděně a rychle přibouchnu dveře. "Co kdyby tě viděla máma?" "Ale neviděla, dával sem si pozor!" zazubí se na mě a obejme okolo pasu. "Tak kde sme to přestali?" zeptá se a pomalinku se začne přibližovat k mým rtům. "Nech toho!" vymaním se z jeho objetí. "Co je? Pojď za mnou, no ták, Jenni!" opět na mě upře svoje nádherný očka a smutně zamrká. "Hele Tome, na mě ty tvoje fígle neplatěj. Asis slyšel co říkala máma, takže si teďka určíme pravidla. Je ti to jasný?" pro jistotu se zeptám jestli to pochopil,… mno samozřejmě, že ne! "Co? Jaký pravidla, co to zas meleš, kurňa já se tě tu snažím sbalit a ty tu furt meleš o něčem jiným!" "Hehé…" dostanu záchvat smíchu. "… kdybys řekl, snažím dostat do postele, tak to beru. Tome já nejsem tak blbá jak si myslíš, takže to na mě nezkoušej OK?" ani nečekám na odpovědět a pokračuju. "Mno… tak to je snad jasný jaký pravidla. Žádnej SEX!!!" rychle na něj vyhrknu a sleduju jeho reakce. Slovo sex schválně zdůrazním, aby si uvědomil, že si nedělám prdel. Nejdřív na mě vyděšeně koukne, vyvalí na mě oči a udiveně se zeptá: "A to proč?" "Tak jednou tu budeš přespávat, tak nechcu vidět, jak k nám každou noc jde jiná holka, jinak to hnedka nahlásím mámě. To vydržíš sou to jenom 2 týdny," usměju se na něj povzbudivě. "Ale Jenni, to mi nemůžeš udělat!" zoufale na mě kouká. "Ale můžu a už o tom nebudem mluvit, to je moje poslední slovo!" musím se držet, abych hnedka nevybouchla. Až v pokoji se svalím na postel a uvolněně se rozřehtám=oD. Tý woe… to byl na něj pohled, jak dokáže taková maličkost člověka naštvat a naprosto rozhodit. Mno… teda maličkost, pro Toma asi sex není maličkost, spíš náplň celýho života =oDD. Cheché to sem ho dostala, já sem tak dobrá! Dobrá nálada mi vydrží až do té doby, než se musím s mámou rozloučit, ve 22:00 ji letí letadlo. Ten wůl Andreas se pořád ještě nevrátil (asi z nějakýho randíčka), takže se s ní ani nerozloučí a já na mámě vidím, jak ji to strašně mrzí. "Neboj budu ho pozdravovat, hned jak přijde dom, tak ti zavolám ju? Aby ses nebála!" snažím se ji nějak uklidnit. "Tak jo, ale okamžitě, jinak zešedivím strachem," usměje se na mě a dá mi pusu na tvář. "Pá!" rozloučíme se a já se srdcem až v krku vydám nazpátek domů. Toma sem od toho, co se stalo v koupelně neviděla, nevím kam se zašil. Doufám, že nekuje nějaký pikle. Páč na sto pro vím, že budou proti mně. Dojdu do obýváku, ale všude je klid, a tak si zapnu VIVU a začnu trsat. Zrovna dávaj klip Pussycat Dolls Buttons a já se roztrsám přesně jako Pussycat Girls=oD… už sem to hodněkrát trénovala a umím přesně ty jejich kroky. Sem do toho tak vžitá, že si ani neuvědomím přítomnost další osoby. Jasně že Tomíšek, sedí na gauči a čučí na mě jak vyvoraná myš. "Ty woe, sem se tě lekla!" vyjeknu a rychle ztlumím TV. "Víš že ti to sluší?" začne na mě zasejc něco zkoušet. "Hele…" ani nestihnu dopovědět a Tom mě přeruší: "Počkej, teď mě něco napadlo. Uděláme mejdan!" Jasně celej Tom! "Ani náhodou, já to pak nebudu uklízet, na to okamžitě zapomeň," zavrhnu podle něj bombastickej nápad a už chci odejít, ale Tom mě zarazí jedinou větou. "Nikam nechoď, to je mi jasný, že se ti nebude chtít uklízet, ale kdo je tu vaše hospodyňka?" šibalsky na mě mrkne a už sahá po svým mobilu.

Kaulitzi, ty ******! | 7.díl

18. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Mno co... ať si tam stojí, mě je to naprosto jedno, pomyslím si a otočím se k němu zády. Asi pět minut jen tak stojím pod proudem horký vody a vychutnávám si ten nádherný pocit. A najednou zaslechnu klapnutí dveří, rychle se otočím, ale po Tomovi ani stopy. Asi už odešel ještě že tak, už sem myslela, že zarostl do země. Obrátím se zpátky, vezmu houbu a kápnu na ní krásně vonivý aromatický sprcháč. Pomalinku si začnu mydlit celý tělo, není kam spěchat že. Ve sprše bych vydržela hodiny a hodiny, všude okolo mě je pára a já ve své (teď už veselé) náladičce si začnu prozpěvovat Rette mich. Jako tu Tomíkovu grupku moc nemusím, ale tahle písnička musím uznat je fakt nádherná. Když dojdu k pasáži "Komm und rette mich ich verbrenne innerlich..." atd. pěju jako o život , tak z ničeho nic ucítím lehký závan na zádech. "Co je?" překvapeně sebou trhnu. "Tome?" vytřeštím oči a snažím se zakrýt. Kdybych tu měla aspoň ručník, ale takhle si musím vystačit se svejma rukama. "Vypadni ty úchyle!" zaječím a snažím se od něj držet co nejdál. "Co ječíš?" zeptá se udiveně Tomík a pomalinku se ke mně sune, na sobě má jenom ty svoje trenýrky . "Zpívalas zachraň mě ne? Tak ti jdu na pomoc," šklebí se na mě a už za sebou zavírá šoupací dveře od sprchy. Tak to ne, co si o sobě ten kokouš myslí! "Okamžitě zmizni nebo,... nebo..." "No, nebo co?" zdvihne Tom obočí a zaujatě na mě hledí. "A proč se tak kryješ? Sem tě před chvíli viděl ne? Ty naděláš!" ušklíbá se na mě. "... nebo to na tebe prásknu mámě!" vypálím na něj první blbost co mě napadne. "Hahá!" chrochtne Tom a div pod salvou smíchu nespadne. "Si myslíš, že se bojím?" hraje si na hrdinu. "Prosím tě jdi pryč," začnu bejt zoufalá. "Ale mě se nechce," blýskne po mně očkama, opustí své místo u dveří a začne se ke mně pomalinku přibližovat. Celou dobu mi upřeně hledí do očí, zatím co on v nich má dravý výraz, já v těch svých mám příšerný strach. S každým jeho krokem se snažím posunout od něj co nejdál, ale náš sprcháč není nekonečný a asi po čtyřech krocích, zády narazím na studené kachličky. Tomík je v mžiku u mě a vyzívavě na mě hledí. Křečovitě se objímám a vzdorovitě mu koukám do očí. Když je u mě tak blizoučko, že se o mě otírá svým tělem, projede mnou zvláštní nádhernej pocit. Přesně ten samej jako před chvíli v kuchyni, jenže to sme byli oblíklí! Kurňa ne to nemůžu, přeci se mi nemůže líbit takovej trotl! Nadávám si a všechny pocity se snažím v sobě potlačit. Tom jako by věděl co se ve mně odehrává, vyřeší moje dilema jediným pohybem. Uchopí mě za zápěstí a prudce k sobě přitáhne. Nemůžu se bránit a po pravdě teď už ani nechci. Tomík mě pevně obejme a zaměstná moje ústa svými. Už se ani nekryju a vychutnávám si Tomíkovu blízkost jak nejvíc to jde. Tom mě tvrdě přitiskne k chladné zdi a bloudí svýma rukama (šmátralkama ) po celé délce mého těla. Ufff… je to síla a je div, že přes své bušící srdce uslyším klepání na dveře. "Haló, Jenni musím s tebou mluvit!" zaslechnu mámin naléhavý hlas. Jen stěží se od Toma odlepím, vůbec mě nechce pustit. "Nikam nechoď," škemrá a kouká na mě psíma očima. Ale já ho vůbec neposlouchám, poznám, že se něco děje. Mámu znám až moc dobře a určitě je to něco důležitýho. Zabalím se do osušky a pomalinku otevřu dveře od koupelky. "Mno… co je?" mrknu na mamču, která tu stojí se starostlivým výrazem ve tváři. "Jenni, odjíždím za tátou a vracím se až za tejden. Musíte to tu nějak s Andreasem vydržet, ale mám strach vás tu nechat, nevím jak bych to udělala…" přemejšlí nahlas máma a kouká na mě. "A… a co Tom?" okamžitě ze mě vypadne, to co mě jako první napadlo. Och bóže já to s ním tejden nevydržím.

Kaulitzi, ty ******! | 6.díl

17. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Dojdu ke kýblu a nahlídnu do něj, mno jasně je plnej vody... hehe ale už použité, máma asi stírala balkón. Uchopím kbelík, dobelhám se ke dveřím, odemču a prudce je rozrazím. Tomík tam stojí ve tváři zamyšlenej výraz, kterej se vmžiku změní na překvapenej. "Tý krávo co blbneš?" zaječí když mu na xichtě přistane nějakej smradlavej hadr a z dreadů mu odkapávají kapičky vody. "Ups tak toho hadru sem si tam nevšimla," chlámu se a pomalinku couvám zpátky do pokoje. Tomík rozzuřeně mrskne hadrem na zem a nenávistně se ke mně přibližuje. "Ještě před chvíli sem si říkal jaká, že nejsi milá holka, ale to mi asi v hlavě přeskočilo, ty sssi..." syčí na mě jako had a hledá vhodný slovo. Bože on mi fakt ublíží, dostanu z něj strach! "Mamííí!" zaječím jak nejvíc to jde. "Pomóóóc!" "Neřvi, stejně ti to nepomůže, tvoje máma je na zahradě," sykne na mě a drapne mě za ruku. "Co je zlatíčko?" ozve se z chodby. "Hahá tak na zahradě," zasměju se. "A sakra!" lekne se Tom a rychle ode mně odskočí. Mamča nakoukne ke mně do pokoje a pohledem se zastaví na zmáčeném Tomovi. "Ale co ste to tu prováděli a proč je tady ta chodba tak mokrá? Kolikrát sem ti říkala Jenni, že ty svoje hry si máš hrát na zahradě a né v domě!" lamentuje máma a střídavě kouká na mě a na Toma. "Ne za to můžu já paní Schneidrová, to byl můj nápad, Jenni za to nemůže!" vloží se do mamčina monologu Tom. Cooo? Vytřeštím na něj udiveně oči, proč to bere na sebe? Kurňa v tom zas bude nějaká jeho kujóvina, to není jen tak samosebou! "Jen aby, znám Jenni až moc dobře a moc se mi tomu nechce věřit! Ale tak jo, když to říkáš ty," usměje se mamča a prstem ukáže na zem. "A tohle si utřete obá dvá, dřív než na tom někdo uklouzne. A ty Tome by ses měl převlíct, seš úpe mokrej!" rozdá mamča příkazy a odkráčí pryč. "Tak dem na to ne?" kejvne Tom směrem k chodbě a už odchází pro nějakej hadr. "Počkej, co to mělo znamenat?" snažím se Toma zastavit. "Co jako?" dělá ze sebe většího blba než je. "Proč si to vzal na sebe?" "Mno páč sem přeci hodnej Tomíshek ne-e?" sladce se na mě usměje a vypochoduje ven. Co má zas za lubem, jestli si myslí že mu na to skočím, tak je to fakt korunovej vůl D. Pohodlně se usadím na křesílko, co mi stojí v pokoji a čekám, až se to ucho vrátí. 5 minut,... 10 minut,... čtvrt hodina v háji a on nikde to je nějaký divný, seberu se a rozhodnu se vypátrat kam se ten moula zašil. První místo, který mě napadne je koupelna, mno jasně dyť byl úpe mokrej, asi se tam suší. Opatrně našlapuju a naslouchám zvukům z koupelny, mno teda zvukům spíš tichu, nic se neozývá. Vezmu za kliku a prudce otevřu. "Áááááhhh!" zaječím. Mám pocit jako bych se koupala v ledovým oceánu. Přede mnou stojí vychlámanej Tom a v ruce drží největší kbelík co máme. Mno teď už prázdnej! "Ty kokote!" křiknu a přestávám se ovládat. Cejtím jak mi tělem proudí neuvěřitelná zlost a z očí mi srší blesky. Jediný co sem na sobě měla, bylo bílé kraťunké tričenko na ramínka a mini kraťásky. A teď se to na mě lepí a ukazuje víc než by mělo, navíc nemám ani podprsenku. Vidím jak Tomík nasucho polknul a hypnotizuje mě pohledem... mno teda sám má na sobě jenom trenky nic víc. Asi si svý hadry někde suší. Ovládej se! říkám si v duchu. Stisknu ruce v pěst a pomalinku nakráčím do koupelny. Tom jen stojí a kouká co budu dělat, jen ať čumí dežot! Jedním pohybem ze sebe svlíknu tričko a druhým kraťásky a tanga. Otočím se k Tomovi zady a zalezu do sprchovýho koutu. Hehé to sem ho, ale dostala, usměju se. Přes matné sklo sprcháče vidím Tomíkovu siluetu, jak stojí bez hnutí a hypnotizuje mě.

Kaulitzi, ty ******! | 5.díl

16. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
Když je u mě tak blizounko, že cítím jeho svěží dech, hlavou mi proběhne jediná myšlenka: "Teď, teď bys měla vstát a odejít, přeci ho nenávidíš ne?" Ale moje tělo mě naprosto zradí a udělá pravej opak. Otočím hlavu víc směrem k Tomovi a dlouze se mu zadívám do očí. Úpe se mi z toho zatočí hlava a rozbuší srdce. Krucinál co to se mnou dělá?! V tu ránu je pryč veškerá nenávist i zloba a tohle všechno se změní v chuť, v příšernou chuť Toma políbit. Neustále mu koukám do očí a pak mě konečně políbí. Nejdřív se jen tak lehce dotkne mých rtů, asi má strach jak budu reagovat. Pak povzbuzen tím, že sem mu nevlepila=oD a dál v klidu sedím, mě zdravou rukou obejme a pevně k sobě přitiskne. Z lehkých motýlích polibků se rázem vyklubou francouzáky jak vyšité. Ty pytle je to fakt síla, úplně se chvěju! Líbá mě hluboce a nenasytně. Jak to dělá, takovejhle pocit je pro mně naprosto novej. Jako né že bych se ještě s nikým nelíbala=oDD, ale ještě nikdo ve mně nevyvolal tak nádhernej pocit. Je to hodně nepohodlný, páč každý sedíme na jiné židli a musíme se k sobě nahýbat. Asi má Tomík naprosto stejné myšlenky, páč se odtrhne od mých úst a zašeptá: "Poď si sednout na mě, takhle je to strašně nepohodlný." Dívá se mi do očí a ani na chvíli je neodtrhne... jesus má je tak nádherný takhle zblizoučka, když na mě kouká úpe roztávám. Fakt to nechápu ještě před pár minutama bych ho nejradši zavraždila a teď? Teď stačí aby na mě jenom kejvnul a já poslechnu, co se to se mnou k sakru děje??? Jako by mě něčím omámil! Vstanu a na svejch mírně rostřesenejch nohách=oD se pomalu přemístím na Tomíshka. Sednu si na něj obkročmo, ruky mu omotám kolem krku a opět se vpiju do jeho rtů. Panebože to je tak nádherný a cejtím, že Toma to taky nenechává chladným. Rukama bloudí po mém těle a zajíždí mi neustále pod tričko. Nechci zůstat pozadu, a proto mu milimetr po milimetru pomalinku vyhrnu jeho XXL tričko a svými prsty ho začnu hladit po jeho rozpálené kůži. Asi mu to dělá hodně dobře, páč začne usykávat. Pak mě jemně uchopí za boky a ještě pevnějc k sobě přitiskne, pomalu ani nemůžu dýchat, jak sem na něm nalepená. "Jenni," šeptne chraplavým hlasem. "Mno co?" otevřu očka, který sem měla po celou dobu zavřený. "No víš, každou chvíli sem může přijít tvoje máma, nepůjdeme radši k tobě do pokoje? Nerad bych aby nás při tom načapala!" položí mi otázku. "Moment při čem jako? No tak se líbáme a co, ty děláš jakoby moje mamča byla nějaká fúrie bo co!" nechápu ho. "No teď se líbáme to jo, ale nerad bych, aby nás viděla, jak to spolu děláme víš?" šibalsky se na mě usměje a už se chystá se mnou v náručí vstát. Veškeré vzrušení ze mě vmžiku opadne a vystřídá ho opět příšerná zloba. "A kde jsi přišel na to, že se chci s tebou vyspat? Tak to sis spletl adresu miláčku, bordel je hnedka za rohem, tady není žádnej dobročinej ústav. Okamžitě mě pusť a vypadni odsuď!" ječím po něm, tak nahlas, že to musí na sto pro slyšet až u sousedů. Jenže Tom se mým nadávkám jen usměje, vstane a posadí mě na stůl, ale dál mě pevně drží, takže nemůžu zdrhnout. "Tome pusť mě!" bezmocně se kroutím. Ruce má položený na mých bocích a s úsměvem mě začne opět líbat. "Já si užiju, ty si užiješ, uvidíš bude to krásný!" šeptne mi roztouženě do ucha. Tohle je poslední kapka k přetečení poháru mé rozzuřenosti a vrazím mu takovou facku, div se neskácí na zem. Jenom kousek popolítne a zastaví se na židli, okamžitě si začne třít tvář. Mno bude tam mít pořádnou modřinu, ale co tohle si ke mně nebude nikdo dovolovat. Hm,... dobrá bilance modřina na xichtu plus spálenej prst a to vše za pár hodin v našem domě xD. "Nenávidím tě Kaulitzi a teď tím víc!" křiknu na něj nenávistně a vyběhnu schody do svého pokoje. Já sem tak blbá, jak sem mu mohla nalítnout takovýmu děvkaři. Vždyť ho znám už tolik let, tak mě mohlo napadnout, že mu nejde o city. Ne ten bude pořád jen myslet tím co má v kalhotách, srdce a mozek mu asi nic neříká. Hajzl!!! Zhroutím se na postel a rozbrečím se. Tohle mu jen tak nedaruju, tohle mu ještě pořádně osladím prevítovi! Asi pět minut se utápím v slzách a najednou se ozve tiché klepání na dveře. "Teď ne mami, nemám náladu!" zavolám mírně rozechvělým hlasem. "To sem já Tom, Jenni! Ty brečíš? Můžu jít dál? Promiň chci se ti omluvit, já nevěděl... tak můžu?" naléhá na mě. "Nééé di si za jinou, to ti ta jedna facka nestačila? Chceš mít ozdobu i na druhé straně?" křiknu na něj zpátky. "Prosím tě pusť mě k sobě, slibuju, že se o nic nepokusím. Ta jedna ozdoba mi fakticky stačí, chci se jen omluvit!" Můj pohled se zastaví o kyblík s nějakou vodou, co stojí u okna. Jó a mám to, jestli na něj jdou nějaký chutě, tak po takové spršce ho to určo přejde hehé=oDD. "Tak jo momént, už jdu otevřít!" houknu na Tomíka. A to je jenom začátek, Tome Kaulitzi! uchichtnu se sama pro sebe a vstanu z postele.

Kaulitzi, ty ******! | 4.díl

15. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"Ona už přišla?" ptám se překvapeně mamči. To není možný dyť sem celou tu dobu seděla na balkoně a určitě bych ju viděla. Ta neznámá osoba se krčí za mamčinými zády a né a né vylízt. "A proč se schovává, se mě bojí bo co?" pořád mi to neleze na mozek. "Asi jo, nevím!" usmívá se máma přihlouple a dál stojí jak tvrdý y. "Tak kurňa!" naseru se. "Vylezete nebo ne?" křiknu. Nevím koho mám čekat, proto radši vykám. "Tome?" vydechnu překvapeně, když ta osůbka opatrně vyjukne ven. "Co to má znamenat? Co děláš v naší kuchyni?" vyptávám se, ale v hlavě se mi to začíná srovnávat. Takže Tom nám dělá hospodyni ."To snad né!" začnu se nahlas tlemit, tak to je gól! Tom zčervená a rychle si sundá máminu zástěru, ale aby neztratil image drsňáka začne machřit: "A co jako? Radši mlč, tohle všechno dělám jenom kvůli tobě!" "A ty umíš vařit?" zvědavě mu nakukuju přes rameno na sporák. "Ne jenom mi tu pomáhá, třeba loupat brambory, nebo něco strouhat, všechno co mě nebaví," odpovídá za něj máma a culí se jak měsíček na hnoji. Nj máma je výborná kuchařka, ale strašně líná, uvaří jen když za ní někdo udělá tu nejhorší práci. "Jó ahá a co je teda k večeři?" zeptám se zvědavě a nasávám tu nádhernou vůni. "Pečené maso a hranolky, chceš už nabrat?" "Nó jasán!" a už se hrnu k jídelnímu stolu. Jenže mámě najednou začne vyzvánět mobil, ani se nemusím ptát kdo to je, jasně že táta a ona odběhne se šťastným výrazem na tváři. Hm... tak to bude minimálně na 2 hodiny jak je znám. Mno a Tomíšek musí nachystat talíře a příbory,... nejdřív zběsile běhá po celé kuchyni, nemůže najít tu správnou přihrádku kde je máme . Asi po desti minutách co na něj čučím a pracně zadržuju smích se mi ho zželí a nakonec mu pomůžu prostřít. Po celou dobu mlčíme a vyhýbáme se sobě pohledem. Sem na něj pořád ještě pekelně nasraná za tu jeho dnešní přepadovku a on zas na mě za moje naschvály. No jo sme to ale dvojka. Nechápu jak může člověk někoho tak nenávidět jako já Toma. Když máme prostřeno, pohodlně se posadím a čekám než Tom donese jídlo . Přemejšlím co mu vyvedu, přece mu to tady u nás neusnadním, pořádně mu to tady osladím. Nj jenže čím? přemejšlím div se mi nekouří z hlavy, ale na nic nemůžu přijít! Stejně mám na to ještě 2 týdny... to na něco určo příjdu. Tak kde je? ptám se sama sebe, když ani po 10 minutách nejde. Najednou se ozve hlasitej výkřik: "Aúúúúúúú, ty woe, aúúúúúúúúúú to je bolest aúúúúúúúúú!" Začnu se tlemit, co to tam dělá?... fakt magor . Pomalu vstanu a loudavým krokem (kam spěchat že?) dojdu až k Tomovi. Chudák poskakuje uprostřed kuchyně, cucá si prst a je úplně rudej. Ve tváři výraz umučence a jakmile mě zaregistruje už ke mně běží a něco huhlá. Jenže já mu vůbec nerozumím, když má v puse pořád prst. Jediný co rozumím je to je jeho aúúúúú, ale pak začne kejvat směrem k otevřené troubě a pořád něco huhlá. "Jo ahá ty ses spálil!" řeknu když mi to dojde. "Haháááá," chlámu se ještě víc. "Ty seš fakt trouba!" "Víš jak to bolí?" vyčítavě na mě mrkne a konečně si ten prst vyndá. Prstíček má nějakej nateklej... hehé a Tomík pořád poskakuje jako by měl v zadku trn a ječííí. Bóže ten nadělá! "Vidíš to? Nemáš strkat prsty tam kam nemáš!" poučuju ho a na tváři mi pořád hraje pobavenej úsměv. "Nech toho a nějak mi pomož, to se nedá vydžet!" ječí a tváří se nešťastně. "No tak co kdybys ho strčil pod studenou vodu!" poradím mo to co by věděl každej, no každej né... Tom to neví . "A jó!" křikne a už běží k dřezu. "Ty seš jelito!" No jo Tom je blbec, ale zas musím uznat, že je s ním sranda . Dojdu k němu a koukám jak Tom šťastně máčí svůj paleček v ledově tekoucí vodě. Z tváře mu zmizel vyděšenej výraz a už zas na mě vesele mrká: "Jehé vidíš to, to by mě nenapadlo. Fakt je to lepší!" "Tome, Tome!" řehtám se. "Větší tele sem nepotkala." "Co zas, ti tady děkuju a ty máš zas pindy, neštvi mě jo?" loupe po mě už zas uraženýma očima "Ale nemám, se nemůžu zasmát? Počkej mrknu po nějaký masti na spáleniny!" řeknu a už hrabu v lékárničce. Sakra kde může bejt? Ha... mám ji, vítězně třímám v ruce tubu, ještě vytáhnu obvaz a už Tomovi rozkazuju: "Sedni támhle na židli, já ti to obvážu!" Tom na mě nejprve nerozhodně kouká, jako by čekal co mu zas vyvedu, ale pak se nakonec odbere na židlu. Sedne si a už zas usykává bolestí, hm... fakt mu to hodně nateklo a dělá se mu velkej puchýř, chudák asi to fakt bolí. Né jakej chudák, zaslouží si to za to co mi dneska provedl, rychle se v duchu okřiknu, nebudu ho litovat nikdy!!! Sednu si vedle něj, rozdělám tubu a opatrně uchopím jeho ruku. Začnu mu jemně konečky prstů roztírat mast na popálený místa. Tom jen tiše trpí a usykává. Asi se hodně ovládá, páč vidím jak má druhou ruku sevřenou v pěst. "Bolí to moc?" tiše se zeptám a mrknu mu do očí. "Né vůbec né, jen trošinku!" hraje si na hrdinu a statečně drží dál. Jesus proč je mi to tak příjemné? Dotýkat se ho, sedět tak blízko něj... sakra co to má znamenat? Vůbec se teď sama v sobě nevyznám, dyť ho nenávidím ne? Nebo, že by...? Pomalu zvednu zrak od jeho ruky a kouknu na něj co dělá, páč je nějak moc podezřele ticho. Tom mě upřeně pozoruje. "Co je? Proč na mě koukáš?" vykoktám a dál roztírám mast. Tom mlčí a jaksi se nemá k odpovědi, ale pořád na mě čučí a pak se začne ke mně pomalu přibližovat.

Kaulitzi, ty ******! | 3.díl

14. září 2011 v 13:30 | Mischa =D
"Co blbneš?" naštvaně mu kouknu do očí. "Ty si taková, taková,..."hledá vhodný slova "...taková pi*a!" běsní a surově mě mačká ke zdi. "Nech toho! Zase ti hráblo bo co? Nech mě bejt, už sem měla bejt dávno v hodině, tak mě pusť!" dělám naštvanou, ale uvnitř se musím smát... hehe fakt by mě zajímalo, jak to včera vypadalo u Kaulitzů doma. "A nelep se tak na mě uchýle!" dodám a kopnu ho mezi nohy. Ale asi sem dala do toho moc síly , páč se tu teď Tomíšek svíjí bolestí a opět lamentuje, ale tentokrát na jiný téma. "Tý krávo, aúúú to je bolest, seš normální?" drží se oběma rukama mezi nohama a dál řve. Už chci odpochodovat pryč, nepřítele sem zneškodnila, ale Tom mě zastaví jedinou větou. "Co když teď kvůli tobě nebudu moct mít děti?" zeptá se vážně. Začnu se tlemit. Kdyby to řekl jako srandu, tak to beru, ale to tele to řeklo vážně. A ten jeho vyčítavej a zároveň naštvanej pohled, on je fakticky hráblej. "Co se směješ? Tohle není ani trochu k smíchu víš?" dál mele svou a propichuje mě pohledem. "Tome, tím líp! Víš jaký by byly tvoje děti chudáci?" chlámu se až mě z toho rozbolí břicho. "Proč chudáci? Hele nedělej si ze mě srandu jo?" tváří se utrápeně. "No proč asi? Ach bóže jak může bejt někdo tak blbej, páč by byli asi po tobě ne?" odfrknu si a chci zmizet dřív než se zvedne ze země. Jenže to se mi jaksi nepovede, Tom se vzpamatuje až moc rychle. Počítala sem s tím, že než si jeho mozek vůbec uvědomí a přebere to co sem mu teď oznámila, budu dávnu ve třídě. Ale sotva udělám krok ze dveří, už mě zase drží za paži. A prudce se mnou smýkne, až se bouchnu o umývadlo. "Druhá modřina!" vykřiknu a mnu si postižené místo. "A bude jich víc!" slibuje mi Tomík a zas mě tlačí na zeď. "Jaks to myslela s těma dětma?" zkoumavě si mě prohlíží. "Doufám, že ne tak jak sem to pochopil já!" Rozzářím se: "Ohóóó takže ty si to pochopil? No neke!" Ale to Toma ještě víc vytočí: "Musíš ze mě pořád dělat takovýho debila?" ptá se a vraždí mě pohledem. "Ale dyť já ho nemusím dělat!" vpálím krutou pravdu Tomíkovi do xichtu a zazubím se na něj. Toma tímhle dostanu, nejdřív zrudne a pak začne řvát: "Větší bestii než si ty sem nepotkal, jak může bejt někdo tak zákeřnej?! Víš co sem si včera kvůli tobě vyslechl? Znáš mou máti, takže si to asi domyslíš co? Proč si to udělala?" zeptá se a v očích se mu místo zloby zaleskne smutek. Co to? Tím mě úpe zmate, měl by bejt naštvanej a ne smutnej. He nevím co mám říct! Chtěla sem mu do očí vpálit, že sem to udělala schválně i když je to lež, ale čím víc ho naštvu tím líp. Jenže ten jeho pohled, uhnu očima a tiše odpovím: "Já sem nechtěla! Tohle všechno je omyl! Nevěděla sem, že je u nás tvoje máma a když sem si všimla že tam sedí, tak už bylo pozdě." "A tohle ti mám věřit? Tak sakra řekni mi pravdu! Že sem se tě vůbec ptal, nikdy se nezměníš!" začne na mě opět řvát. "Vlez mi na hrb!" naštvu se. Že já kráva se nechala zmást tím jeho pohledem, sem blbá. Jasně že to na mě hrál jak jinak! Snažím se mu vysmeknout. "Tak moment, pomůžeš mi!" vybafne na mě a uchopí mě i za druhou ruku. "Co? Co blbneš? S čím?" nechápavě na něj mrkám. Pomalinku se ke mě přibližuje až je ode mně obličejem pár cenťáků. No tak to ne, tak s tímhle mu teda určo nepomůžu, pokud mu chybí sex ať si jde za jinou, já nejsem žádna děvka. "Opovaž se, já ti nedám, nikdy!" křiknu a nejraději bych mu vrazila, ale jaksi nemůžu. "Co?" teď na mě zas vejrá překvapeně Tomík. "Pomůžeš mi najít práci!" rozkáže mi a dál se nezajímá o to co sem před chvílí řekla. Ještě že, kurňa takovej trapas . "He a na co práci? Teda Tome fakt bych tě chtěla vidět makat," chlámu se té představě. "Na co asi! Na tu tvou blbou košili, máti mi nejen zatrhla kapesný ani nemůžu na žádnou dýzu ani jinam, ještě musím dělat veškerou domácí práci za ní!" vybalí na mě veškerý tresty co dostal. Hehe... tak Tomíšek žehlí, vaří blééé, pere, vysává atd. Mazéééc!!! "Tome z tebe bude ideální chlap do domácnosti," řepím se. "Co bude dneska k večeři?" utahuju si z něho. "Mlč, do dvou týdnu musím mít ty prachy, co třeba ve firmě tvýho táty?" navrhne možnost, která ho určitě napadla jako první. "Tak to nepůjde, je teďka na služebce a vrací se až za 3 týdny, bohužel Tomíku. Musíš hledat jinde!" zubím se. "Neříkej mi tak!" zuří. "Prostě mi tu práci najdeš jinak..." "No co? Tohle mě fakt moc zajímá!" hledím mu zpříma do očí a čekám. "Jinak uvidíš už mám na tebe něco přichystanýho!" šklebí se. "Jo jasně ty určitě, znám tě až moc dobře Kaulitzi, nic nebudu hledat, tvůj problém! A už mě konečně pusť, stejnak už mám kvůli tobě jednu neomluvenou hodinu a ta mi stačí!" Čekám odpor, že mě tu bude dál násilím držet, ale on mě z ničeho nic pustí a odejde pryč. Stojím na místě asi ještě dalších deset minut a čučím do blba. To je magor, fakt ho nechápu, jeho chování ani jeho jednání (zvlášť s holkama), je pro mně jedna velká záhada. Pak ale zazvoní a já se radši odeberu jinam, přeci jenom sem na pánskejch záchodech. Zbytek vyučování jakž takž přežiju až na příšernýho seřva od třídní a neustálý pohledy Toma. Sedím v předposlední lavici s Anetou a Tom sedí hnedka za mnou v poslední. Kdykoliv sem na něj jen mrkla, čuměl jak vyvoraná myš ! Co mu zas je? Říkám, že je divnej! Doma: "Nahoru, dolů a ještě na posledy," ozývá se z obýváku. No jasně máma zas cvičí, musí mít postavu jak proutek prej! Dyť je vychtrlá snad ještě víc než já, nechápu ji! "Sem doma!" huláknu na ni a odeberu se k sobě. Pustím si na plný pecky "fifťu" alias 50 centa a už pařím. Johó to je moje hudba. Ale ani netancuju 2 minuty a někdo mi ji vypne. "Mamí!" hodím na ní otrávenej pohled. "Promiň jen ti chci něco říct, sehnala sem konečně hospodyni, bude tu jen na 2 týdny, ale aspoň mi vypomůže a pak skusím najít někoho na delší dobu." plánuje dopředu a tváří se u toho tak nějak vysmátě. Co to kuje za pykle? "Kdo to je?" zajímám se. "Nech se překvapit!" mrkne a směje se. "Za hoďku je tu." Začínám se bát! Celou hodinu se jen tak válím a sem celá na trní=o))). Nakonec už mě to v pokoji nebaví a tak si vlezu na balkon, do uší si píchnu mp3 a zpívám si. V klidu sedím a koukám k brance, třeba ji uvidím jak k nám přijde. A pak skutečně někoho zahlédnu, ale... dyť to je Tom, co tu chce? Aha to de určo za Andreasem, v klidu se zas opřu a dál zpívám. Nj ale nemá mít náhodou domácí vězení? Napadne mě. Určitě zdrhl, no jasně celej Tomík stejnak si dělá co chce! Když se ani po další hodině marnýho čekání nikdo neobjeví, seberu se a rozhodnu se pro trochu dřívější večeři. Hned na chodbě mě do nosu uhodí vůně nějakýho pečenýho masa. No teda že by sme měli teplou večeři? Co se stalo? Rychle se vydám za vůní, vtrhnu do kuchyně a zařvu: "Jé mi máme teplou večeři, mňam to bude..." ale v půlce věty se zarazím. Co to má znamenat? Nechápavě čučím na osobu, která se snaží skrýt za mamču.

Kaulitzi, ty ******! | 2.díl

13. září 2011 v 16:40 | Mischa =D
"Co si o sobě myslíš ty nafoukanej kreténe! Nech mě bejt, nic ti neřeknu, nemám důvod, takže mě okamžitě pusť!" zařvu na něj z plných plic a snažím se mu vysmeknout. Teda ten má sílu, vůbec bych to do něj neřekla. "Já že sem nafoukanej kretén? Tak to odvoláš, mě nikdo nebude nadávat a tuplem ne taková kráva!" "Tak to určitě, he tobě se mám omlouvat jo? Tak to zrovna! Pusť mě, nemám čas se tady s tebou zahazovat!" "Ty sis začala, takže všechno vyklop a já tě pak pustím!" křikne a ještě pevnějc zmáčkne. "Aúúú ty seš surovec, to bolí!" Vyhrknou mi slzy bolesti, ale to Tom nevidí, páč mám sluneční brýle. "Hele víš co? Seš mi naprosto volná! Už mě to nezajímá, di!" křikne. "Ale ještě jednou mi něco uděláš, jakejkoliv naschvál, tak si to s tebou vyřídím! A to si piš, že to nebude jen modřina na ruce!" dodá ještě výhružně. Pak mě prudce pustí, div nespadnu na zem a odejde. Haha si myslí, že se ho bojím, tak to určitě:DD. Hošánek si myslí, že když na mě udělá bububu, že se z něj poseru strachy a že ho poslechnu na slovo. Tak to si uhodl Kaulitzi! No jen počkej, já se jen tak nedám a tuhle válku vyhraju! Mám přeci své zbraně,... hehe:DD nj to je nápad... svoje ženský zbraně sem ještě nepoužila:D. Sem přeci krásná holka, v mé inteligentní hlavičce se začíná pomalu rýsovat plán. Celou cestu domů nad tím přemýšlím a než dojdu domů mám půlku vymyšlenou=o). "No kde si byla?" ozve se z obýváku. "Kde asi fakt blbá otázka!" odpálkuju mámu a mířím do kuchyně. "Představ si co se mi dneska stalo," řvu z kuchyně do obýváku (tyto dvě místnosti máme propojený) kde je nejspíš máma. "Ten debil Kaulitz mi polil mou novou košili, víš kterou ne? Stála osm stovek a ten kretén mi ji zničí," zuřím a doufám, že mi máma dá za pravdu. Ale v obýváku je nějaký podezřelý ticho. "Mami? Posloucháš mě?" ptám se po cestě z kuchyně do obýváku. V ruce držím pomerančovej džus a lokám přímo z krabice. Dojdu do obýváku a ztuhnu. A kurva! To snad ne, máma není v obýváku sama. Vedle ní sedí paní Kaulitzová, která je zrovna v tuhle chvíli naprosto rudá. Vyvalím oči a chci něco říct, ale jaksi zapomenu na džus a začnu se příšerně dusit! Chrochtám a prskám a snažím se nějak popadnout dech. Máma ke mně rychle přiskočí a začne mi bušit do zad. "Jenni dejchej, no tak!" hraje si na záchranáře a dál do mě mlátí jako bych byla hadrová panenka. "Mamí," sípu. "Dobrý, fakt už dobrý, ty bys probrala k životu i slona." Už se i směju, ale smích mě ihned přejde. Když si vzpomenu na předchozí trapas. "Promiňte já nevěděla že tu ste, omlouvám se. Samozřejmě sem to tak nemyslela," rychle se snažím všechno urovnat. "Kterej?" vybafne na mě Kaulitzka. "Co?" vytřeštím na ní nechápavě oči. "Kterej Kaulitz? Bill nebo Tom?" Jo tákhle, hehe mám to říct? Ptám se sama sebe, paní Kaulitzová není zrovna moc milá na své syny a zvlášť na Toma, když se dozví co zas vyvedl. Jak sem mohla zapomenout, že k nám má přijít na návštěvu. Je s mámou velká kámoška a každý pondělní odpoledne maj u nás dámskou jízdu, jak to nazývaj. Hehe já jim dám dámskou jízdu... no prostě a jednoduše drbou, všecky a všecko! "No byl to Tom," špitnu a tvářím se co nejvíc ublíženě. "No počkej Tome Kaulitzi, to si s tebou vyřídím!" pomalu se zvedá z gauče, z očí ji šlehají blesky a nadává. "Tohle nebude jen domácí vězení, no počkej!" dál běsní. "Ale ne to nebude nutný, dyť se zas tak moc nestalo," snaží se máma Kaulitzku uklidnit. "Nestalo? Podívej se jak ji tu krásnou košili zničil," ukazuje na můj obří flek. "Fakt se ti za něj omlouvám, vsadím se, že se ti ani neomluvil co?" doráží na mě Kaulitzová. "Hm... ne!" Ušklíbnu se v duchu, hehe a máš to Tomíšku. "Já to věděla!" vykřikne vítězně. "Ale neboj se to ti zaplatí a ze svýho do poslední koruny!" vykřikuje ještě před naším barákem. "To si nemusela," vyčítavě na mě máma koukne. "Víš jaká je paní Kaulitzová, přísná máma, chudák Tom!" lituje mamča Tomíka. "Zaslouží si to blbec!" syknu nasraně a bouchnu dveřmi od svýho pokoje. Promiňte zapomněla sem se představit:D. Jmenuji se Jennifer Schneider (jméno mi vybíral táta, je to američan), je mi 16 let a teď chodím do druháku na místní gympl. Mám ještě bratra Andrease, ale je to úplnej debil, páč se kámoší s Kaulitzema a pořád je k nám tahá, fakt zabít ho je málo. No jinak tady v Německu žiju asi 12 let, první 4 roky sme bydleli v New Yorku, ale pak sme se přestěhovali sem. Máma je totiž němka a chtěla se vrátit domů. Táta neměl nic proti, ale páč je podnikatel, skoro vůbec ho nevídám, často pochybuju, že tady s náma bydlí. Pořád někde lítá, ale má to svoje výhody, nebuzeruje mě a zahrnuje mě dárkama. Nedávno mi přivezl naprosto úžasný hadry až z Japonska. A teď k mýmu vzhledu:D. Hm asi jako každá holka sem nespokojená, chtěla bych jiný ksicht, jinou postavu, jiný prsa, no prostě všechno jiný:D. Ale zas musím uznat, že sem mohla dopadnout hůř. Sem prostě normální holka. Mám dlouhý blond vlasy do půlky zad, hnědý mandlový oči a moje postava radši no comment. S tou sem naprosto nespokojená! Jak bych to řekla... sem prostě vychrtlina až moc hubená, ale já žeru všechno na co přijdu (ano přesně žeru, já nejím já žeru) sem jak kyselina, ale né a né ztloustnout. Měřím 170 cm a vážím 48kg. Což je podle doktora málo, hm... ale jak mám asi tak přibrat, prostě to nejde. Já vím, že hodně holek by nevím co dali za to, aby mohli bejt stejně hubený jako já. Ale já to mám přesně naopak, co bych dala za pár kil navíc. Moje máma je to samý, takže to máme v genech a s tím nic nenadělám. Tak to je asi všechno k základnímu popisu:D. Druhej den ve škole: Kde je učebna chemie, přemejšlím a né a né si vzpomenout. Sakra už je po zvonění a já tu běhám jak pošuk a nemůžu tu blbou učebnu najít. Když procházím okolo pánskejch záchudků, něco mě pevně chytne za ruku a vtáhne dovnitř. He tak né něco ale někdo. A ten někdo je pekelně naštvanej. Hehe nj Tomíšek z očí mu srší blesky a surově mě tiskne k chladné zdi.

Kaulitzi, ty ******! | 1.díl

12. září 2011 v 16:29 | Mischa =D
"Kaulitzi, ty debile!" zařvu nenávistně na toho kreténa co mi zrovna polil mou novou bílou košili. "Já tě zabiju!" vyhrožuju mu. "Čum se cos udělal!" "Promiň, já sem nechtěl!" omlouvá se mi to pako a na tváři mu hraje pobavenej úsměv. "Netlem se, většího kreténa než seš ty sem nezažila. Jak se něco takovýho mohlo vůbec narodit!" nadávám mu, ale on se tím víc řehtá. "Víš co?" nenávistně na něj houknu. "Ne, fakt nevím," poulí na mě ty svoje kukadla a čeká na odpověď. "Di do prdele!" křiknu na něj co nejvíc nahlas, otočím se a zmiznu ze školní jídelny na hajzly. No to sme zas předvedli celý škole divadýlko, proč mě musí pořád srát? No tak jo přiznávám, že mu taky dělám naschvály, ale co on si to zaslouží. Snažím se odstranit hnědý flek od CocaColy, ale vůbec to nejde... no super a můžu s ní prásknout rovnou do popelnice. Ještěže je už po škole, chodit s tak zasranou halenkou mezi lidma, by byla moje smrt. Kurňa nj ale jak dojdu domů,... ha už to mám, vezmu pár sešitů a chytnu je, obejmu a držím před tím flekem, takhle vypadám jako nějakej šprt, ale co lepší šprt než prase že? Usoudím a vyjdu ven. To snad ne... před školou stojí ten magor a snaží se zbalit nějakou prsatou bloncku. Nasadím si svoje velký tse-tse brejle a pomalým krokem jdu k němu. Je ke mně zády takže mě nevidí a ta pipka má oči jen pro něj, vůbec mě nezaregistruje. Pracně vymodeluji zářivý úsměv, připlížím se k Tomovi, čapnu ho za zadek a pořádně zmáčknu. Hehe... až chudáček nadskočí. "Kterej dement?" zakňučí. "Ále no tak bobíšku můj, to šem já tvoje pldelka," zašišlám na něj a zatahám ho za tvář. "Co, ti jebe? Ses někde migla do hlavy bo co?" kouká na mě Tom jak na debila. Musím se hodně ovládat a tohle celý dotáhnout do konce. "Ale ee ty můj mišášku, už šem še tě nemohla doškat," čapnu ho za ruku a táhnu od té nádhery. Ta se tváří jako by spolkla citron a kouká na mě jak na marťana... "Nech mě! Co děláš? Pusť mě!" vyrve se mi. "No tak bloušíšku, víš jak sem se na tebe těšila? Už sem se nemohla doškat, včela to bylo upe šuplový, mušíme to dneska žopakovat!" šišlám dál a vidím jak se ta koza tváří čím dál víc znechutěněji. Haha jóóó bingo, přesně to sem chtěla. "Tak já půjdu Tomí, nazdar," řekne uraženě a odkráčí. "Ne počkej, Simi," zavolá na tu důru a rozběhne se za ňou. Čekám na místě, na sto pro vím, že ho už nebude chtít ani vidět:D. No jasně... asi pět minut se tam o něčem dohadujou a pak se s nasraným výrazem ke mně vrátí. "Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat?" čapne mě za loket a nenávistně na mě hledí. "Díky tobě si o mě Simona myslí, že sem úpe magor a už mě nechce vidět!" "Á plóš?" zazubím se na něj. Moc dobře vím, že o ní usiluje už měsíc. "Ty seš potvora," sykne nenávistně a dál mi drtí loket. "Pusť mě to bolí," křiknu a snažím se mu vysmeknout. "Nepustím tě dokud mi nevysvětlíš co maj ty tvoje naschvály znamenat!" řve na mě a probodává mě pohledem.
 
 

Reklama